„Celonárodní manifestace“ hlásala obálka letáku, který mi vtiskli do ruky na fakultě. Začetl jsem se do něj a ejhle, jeho autoři ve snaze dokázat, že portugalský vysokoškolský systém je na tom hodně špatně, používají i srovnání s Českou republikou. Dovídám se, v jak úžasné zemi to vlastně žijeme. Procento vysokoškolsky vzdělaných obyvatel je u nás jedno z nejvyšších v Evropě, vládní investice na jednoho studenta vysoké školy značně převyšují podobný výdaj německé vlády (co by tomu řekli představitelé českých vysokých škol?). Zjevně šlo o velmi kreativní využití statistiky…
To celé mne zaujalo tak, že jsem se rozhodl jít tu stávku „zkontrolovat“. Po příchodu na náměstí „staré“ lisabonské univerzity, kolem kterého stojí její jednotlivé fakulty, jsem spatřil demonstraci… V krátkém průvodu pochodovalo dle mého odhadu asi patnáct set studentů. Žádali mimo jiné, aby byly zrušeny poplatky za studium a zvýšily se vládní investice do školství. V televizních zprávách pak hlásili účast sedm tisíc… možná jsem byl na špatné demonstraci, ale portugalští studenti, kterých jsem se ptal, zdali tam byli, se na mne dívali jako na blázna. Jak mi jeden z nich vysvětlil, Associação de estudantes (Studentská asociace, existuje na každé fakultě či vysoké škole), které stávky organizují, jsou většinou silně komunistické, a tedy z principu proti všemu. Pokud jste už dlouho neviděli Lenina, Marxe a Engelse, tak se podívejte na stránky organizátorů demonstrace - portugalských mladých komunistů – www.jcp-pt.org. Kromě nich je ještě v řadách portugalské mládeže aktivní Bloque de esquerda – Levý blok.
Nicméně v něčem měli protestující pravdu. Státní univerzity zjevně trpí nedostatkem financí. Nejhezčím příkladem jsou počítačové učebny. Někdy obsahují skvosty, za které by vám v bazaru dali nanejvýš pětikorunu, a nejen já tady s láskou vzpomínám na své české GPRS připojení. Až budou čeští studenti zase stávkovat, měl by jim někdo připomenout, že řada českých vysokých škol má, třeba právě ve srovnání s Portugalskem, mnohem lepší vybavení a že čeští studenti vyjíždějící do zahraničí disponují zdaleka největšími stipendii. Pravda, našich 450 eur měsíčně stačí na holé přežití, ale například naši polští kolegové dostávají jen 150 a „holé přežití“ si musejí zajistit z vlastního.
Ale sportovně řečeno, portugalské televizní zpravodajství se v těchto dnech věnovalo jiným, důležitějším stávkám. Proti restrukturalizaci protestovali zaměstnanci lisabonské veřejné dopravy. Na rozdíl od školních stávek tato byla vidět. Poslední den března totiž zůstala zavřená všechna okénka prodávající měsíční jízdenky na hromadnou dopravu. Lisaboňané si tak o den posunuli své oblíbené fronty. Ale je otázka, zda-li si z této stávky někdo něco dělal. Jak totiž řekla moje spolužačka, „tady se stávka ani nepozná, oni přece i normálně pracují tak, že to skoro vypadá, že stávkují“. Pocit, že je tady vše strašně neefektivní, pomalé a disorganizované, nemáme jenom my, Češi. I v našich polských spolužácích to vzbuzuje dobrý pocit, že ve střední Evropě na tom nejsme tak špatně.
Autor je novinář, v současnosti studuje v rámci výměnného programu Erasmus na univerzitě v Lisabonu.
