Náš bývalý zaměstnanec se u soudu domáhal doplatku mzdy z dob, kdy byl u nás zaměstnán a mzda mu byla pozastavena. Na základě soudního rozhodnutí jsme mu pak museli mzdu doplatit, zároveň jsme ale z jím požadované částky odvedli platby na sociální i zdravotní pojištění a příslušnou daň.
Tímto způsobem jsme postupovali proto, že ze soudního rozhodnutí nebylo patrné, jak danou částku poukázat.
Náš bývalý zaměstnanec ale nyní požaduje doplatek částky, vzniklé rozdílem mezi hrubou mzdou a skutečně vyplacenou čistou mzdou. Prosím proto o radu, zda jsme postupovali správně, nebo musíme na jeho požadavek přistoupit. Vždyť za normálních okolností by mu náležela pouze čistá mzda, tedy hrubá mzda snížená o zmíněné odvody a daň.
To, zda měl soud na mysli hrubou nebo čistou mzdu, by mělo vyplynout především ze soudního rozhodnutí. Není-li to tam výslovně uvedeno, přikláním se k běžně chápanému pojetí: Tedy k pojmu hrubé (nikoliv „superhrubé“) mzdy, z níž se teprve poté platí příslušné odvody.
Nevyplývá-li tedy ze soudního rozhodnutí něco jiného, je váš postup s velkou pravděpodobností správný. Koneckonců smyslem „doplatku“ bylo nahradit zaměstnanci mzdu, kterou by dostal během zaměstnání u vás -a z níž by mu následně musely být odečteny odvody. Přesně jak píšete: Za normálních okolností by mu náležela pouze částka snížená o uvedené „státní platby“.
Pokud byste s tímto přístupem přesto měli problémy, obraťte se na redakci Profitu, jednalo by se o zajímavou kauzu.
Mgr. Zdeněk Bauer, právník
