DOPRAT, DOSUŠIT!

OECD a G7 pohrozily daňovým rájům. Nic víc.

Finanční delikty, byť se dějí odnepaměti, zjevně stále dráždí. Hned dvě významná světová sdružení, skupina průmyslově nejdůležitějších západních států G7 a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD, se v minulých týdnech zaštítily frázemi o rovné soutěži a postavily na pranýř daňové oázy a praní špinavých peněz. Přisadil si také francouzský parlament. Zveřejněním seznamů hříšníků, jež karatelé vydali, ale veškerá iniciativa víceméně končí. Ti, kdo ji spustili, sami uznávají, že případná náprava kritizovaných poměrů a praktik bude záležet pouze na dobré vůli „provinilců . Odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Lichtenštejnsko, potrefené nedávnou policejní razií v Global Trust Bank a úřadovnách několika tamních prominentů (viz box str. 46), kontrovalo, že je na svůj daňový systém a zájem investorů hrdé. Šéf pracovní skupiny OECD pro daňové záležitosti Brit Gabriel Makhlouf navíc v rozhovoru pro německý Handelsblatt upozornil, že netřeba ukazovat prstem na exotické adresy či provařené evropské státy. Rovné dva tucty ze sedmadvaceti členských zemí zvýhodňují podle expertů určité skupiny poplatníků, což může poškozovat jiné účastníky. Přikrášlená vize. Cíl, který tažení proti složitým transferům a daňovým únikům sleduje, je zřejmý – rozložit daňové zátěže mezi jednotlivé státy tak, aby se výše daní nestala určujícím kritériem pro přísun investic. Listiny OECD a G7, jak zdůrazňují analytici, mají rovněž přispět k oživení finančních trhů po ruské a asijské krizi. Údaje OSN uvádějí, že v pětatřiceti kritizovaných daňových rájích na soupisce OECD leží pět bilionů amerických dolarů. Nefér daňová soutěž, jak vypočetla britská humanistická organizace Oxfam, připravuje rozvojové země každoročně o 50 miliard dolarů. Bankovními konty patnácti zemí, jež podle G7 nedostatečně bojují s praním peněz, projde ročně po–dle odhadu jejího pařížského institutu pro potírání této praxe (FATF) na 600 miliard dolarů. Zdroje? Drogové kartely, italská mafie a jiné zločinecké organizace. OECD tepe země, jejichž liberální daňové zákony odčerpávají ostatním adeptům potřebné peníze. Patří sem několik států, které mají co do činění s Francií, Británií a USA: Andorra, Monako, Gibraltar, ostrovy Man, Jersey, Guernsey a Panenské ostrovy. Soupiska pokračuje řadou karibských a tichomořských ostrovních států a státečků. Zmíněny jsou Bahamy, Bahrajn, Dominikánská republika, Maledivy, Seychely, Libérie, Lichtenštejnsko a Panama. „Uchylují se k nekalým daňovým praktikám a poškozují konkurenci v jiných zemích, stojí v oficiálním zdůvodnění. Peru, pereš… Skupina G7, jež se zaměřila výlučně na praní peněz, hodnotila po–dle pětadvaceti kritérií. A pracovní skupina FATF vynesla verdikt: Rusko, Lichtenštejnsko, Izrael a Libanon patří ke státům, na něž by se přinejmenším mohlo podezření z praní špinavých peněz vztahovat. Dalšími jsou Bahamy, Kajmanské ostrovy, Cookovy ostrovy, Dominikánská republika, Filipíny, Izrael, Libanon, Marshallovy ostrovy, Nauru, Niue, Panama, St. Kitts a Nevis, St. Vincent a Grenada. Výčet doplňuje dalších čtrnáct zemí včetně Monaka a Kypru, které by si zasloužily zvýšený dohled. Pohled do mapy neříká nic nového – také v propírání peněz vedou daňové ráje Karibiku a jižního Pacifiku. Zpráva francouzského parlamentu, která se praním špinavých peněz rovněž zabývala, nicméně nehází pouze kamenem. A připouští, že z Monaka, jež označil dokument poslaneckého výboru za živnou půdu finančních deliktů, učinila to, čím dnes je, nedostatečná spolupráce evropské justice. Vina padá i na Paříž, která na knížectví formálně dohlíží a jmenuje nejvyšší úředníky monarchie. Sedmdesát finančních ústavů se 340 tisíci účty bylo zjevně příliš velkým soustem pro Banque de France, pověřenou kontrolou těchto domů. Chudozubý atak. Tažení OECD a G7 nebude nejspíš až tak horké, po práskání bičem přichází cukr. Všechny černé ovce budou mít čas k nápravě, a to do 31. července příštího roku. Během této doby, vyplněné rozhovory s odborníky OECD, se mohou rozhodnout, zda chtějí spolupracovat a upravit svou „závadnou legislativu do roku 2005. V opačném případě jim hrozí nespecifikovaná „obranná opatření . Potíž je v tom, že sankce nemůže OECD nařídit plošně. Informované zdroje sice hovoří o možném zákazu daňových odpisů při obchodech s daňovými oázami či o pokutách, limitujícím faktorem jsou ale platné mezistátní dohody. Lépe na tom není ani G7. Francouzský ministr hospodářství a financí Laurent Fabius pohrozil, že sedmička přeruší finanční vztahy s ocejchovanými státy, pokud nebudou chtít spolupracovat. Trestní kompetence FATF, který zřídila G7 v roce 1989, jsou nulové. O pomoc může požádat Světovou banku a Mezinárodní měnový fond, případně Evropskou komisi. Existují tedy vůbec nástroje, které by dokázaly účinně vymýtit korupci, potlačit praní peněz a vysušit daňové oázy? Handelsblatt uznává sílu konvence OECD o boji proti korupci, ale upozorňuje: „Nadnárodní snahy nestačí, rozhodne ochota kritizovaných států. Problémy tuší hlavně v zemích, které nejsou členy mezinárodních organizací. Tady pomůže jen tlak nebo přesvědčování, píše list v redakčním komentáři. Do vlastních řad. A německý ekonomický deník jde ještě dál. Pokud se průmyslové země sjednotí v potírání nekalých praktik daňových rájů, musí jim být jasno, že se vlak dal do pohybu pro všechny. Máslo na hlavě má totiž podle pracovní skupiny OECD pro daňové záležitosti větší část členských zemí, která zdatně pečuje o vybranou klientelu. Šéf týmu Makhlouf hovoří o poškozování zbývajících soutěžících. A Handelsblatt je konkrétní: v Belgii mají lepší pozici zahraniční prodávající organizace, ve Francii se vztahují úlevy na zdaňování logistických center. Nizozemský fiskus přivírá oči nad finančními aktivitami mezi podnikatelskými skupinami, Španělsko nabádá firmy, aby sídlily v Baskicku a Navaře. Lucembursko je příznivě nakloněno poskytovatelům finančních služeb. Z obliga není ani Německo, kuloárové informace hovoří o plusech pro mezinárodní transporty a firemní zprostředkovatelny. Tunel pod Alpami. Čisté není ani Švýcarsko. Konfiskace majetku, zabaveného pro podezření, že jde o prané peníze, tu v roce 1999 dosáhly výše jedné a půl miliardy zdejších franků. Tato částka je pětkrát vyšší v porovnání s rokem 1998, kdy bylo zadrženo pouhých 330 milionů franků. Ruka zákona dopadla v loňských 370 případech především na Rusy a Bank of New York. Zájem policie, jak informuje Der Spiegel, se soustředil na známá finanční centra Curych a Ženevu. Jejich podezřelými partnery byly hlavně off–shore firmy z britských Panenských ostrovů, Kajmanských ostrovů, Manu či Baham. Mnoho důvěrných informací, jež se vyšetřovatelům podařilo získat, se týkalo zmíněné Bank of New York a majetku bývalého nigerijského diktátora Saniho Abacha. Švýcarská policie si libuje, jak začínají brát instituce v alpské zemi zákon vážně. „Informace, jež jsme získali, pocházejí z 85 procent z bank, sdělil mluvčí spolkového úřadu pro záležitosti praní peněz Daniel Thelesklaf. Dodal, že účast mimobankovního sektoru zůstala za očekáváním. Špička ledovce. Je Švýcarsko, které sice nemá atraktivní daňové sazby, ale striktně dbá na dodržování bankovního tajemství, daňovým rájem? A co členové OECD zvýhodňující jisté skupiny? Jak blízko mají ke klasickým daňovým oázám? Platí ještě vůbec definice francouzské daňové správy z roku 1975, že privilegovaný daňový režim je dán absencí daní z příjmů či zisků? Země OECD, jejichž platné regule poškozují daňovou soutěž, mají čas na reparát do roku 2003. Problém je stejný jako u nečlenů. „OECD je organizace konsenzu, nemůžeme nikoho nutit, říká Makhlouf. Komisař Evropské unie pro dohled nad justicí Antonio Vitorino listu Handels–blatt potvrdil, že také jeho lidé vytvářejí novou direktivu. Ta by měla rázně zakročit vůči praní peněz, jež tvoří špičku ledovce. Francouzská vláda už ostatně slíbila, že se tomuto problému hodlá po dobu svého předsednictví v unii věnovat. A zavázala se, že vypracuje směrnici, která se bude zabývat kriminálními aspekty těchto podvodných metod. „Musíme se zabývat také odpovědností soukromých firem, k odpovědnosti musí být možné hnát i právnické osoby, což není třeba v Německu možné, vysvětluje Vitorino. Novou konvenci musí jednomyslně odhlasovat členové Evropské unie. Systém, jenž má být takto nastolen, musí být podle Vitorina založen na těsné spolupráci. „Základem bude výměna informací. Především mezi vyšetřovateli, prostředníkem se stane nadnárodní policejní úřad Europol, uvedl komisař. Odpor i pokora. Velkorysá lhůta na nápravu nechává zatím vyjmenované hříšníky klidnými. Lichtenštejnské knížectví dalo najevo, že není hodnocením OECD nijak překvapené. „Naše země může být pyšná na to, že nízké daňové zatížení z ní dělá atraktivní finanční centrum, prohlásil šéf lichtenštejnské bankovní asociace Philip Schädler. Připomněl, že daňovým rájem je alpská monarchie už minimálně osmdesát let a že o zavádění dodatečných daní nestojí. Výraz „škodlivá daňová konkurence , který OECD použila, považuje Schädler za nepřiměřený: „Ve škole mě vždy učili, že konkurence je dobrá. Vládní činitelé se k dokumentu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj odmítli vyjádřit. Ne všichni napomínaní se však stavějí na zadní. Šest už dříve kritizovaných daňových oáz slíbilo, že žádosti OECD vyhoví a bude spolupracovat. Příkladem ostatním by měly jít Bermudy, Kajmanské ostrovy, Kypr, Malta, Mauritius a San Marino, které se písemně zavázaly, že do roku 2005 přijmou zákony proti praní peněz. Mauritius, považovaný za bránu pro investice mířící do Indie, na indický subkontinent a celý africký region, chce výrazně zpřehlednit působení zahraničních finančních institucí. Výsledkem by měl být důraznější dohled a jednodušší daňový aparát, který zruší daňové prázdniny.

Lichtenštejnsko, které figuruje na seznamu daňových rájů (OECD) i výkonných praček (G7–FATF), je dotčeno. Ještě v polovině června, zdůrazňuje týdeník Der Spiegel, lobboval ministr zahraničí Andrea Willi v USA u Madeleine Albrightové. Zařazení na seznam nespolehlivých zemí však odvrátit nedokázal. Ujištění FATF, že bude černou listinu prověřovat na každém zasedání a přizpůsobovat okolnostem, rozladění v Alpách nezchladilo. Vaduz označil posudek pracovní skupiny G7 za nepřiměřený a vyčetl týmu, že transparentní není naopak jeho práce. Policie, která před časem zasáhla v rodinné bance knížete Hanse–Adama II., finančním domě Lichtenstein Global Trust (LGT), objevila nicméně důkazy v pochybných transferech v milionové výši. Zabavená akta a nosiče dat vypovídají o činnosti osmnácti podezřelých nadací, které z pověření správců otevíraly konta na jména domácích a zahraničních firem. Správci garantují podle platných předpisů serióznost zákazníků a mohou pro ně zřizovat účty, aniž by informovali banky o jejich totožnosti. Zatím neexistuje důkaz, že by byl do špinavých operací zatažen některý ze šesti set zaměstnanců banky LGT. Vůči několika pracovníkům bylo přesto zahájeno předběžné vyšetřování. Květnovou policejní akci odstartovaly prosincové články Spiegelu. Ten citoval ze zprávy Spolkové tajné služby BND o pevné ochraně mafiánských obchodů ze strany vysokých úředníků, soudců, politiků, bankovních šéfů a investičních poradců. Za mříže už putovalo sedm finančních žonglérů. Na poslance Gabriela Marxera si komando počkalo před parlamentem, kde ho kolegové zbavili imunity. Ve vazbě skončil i bratr vicepremiéra Rudolf Ritter. „Jsem Spiegelu a BND vděčný, že vyvolaly zdravou paniku, nechal se slyšet Hans–Adam II. Zadržení, jak tvrdí vyšetřovatel, vyprali miliony dolarů jihoamerických drogových kartelů. Do šestého nejmenšího státu světa se mezitím rozjelo 24 ze 40 specialistů vídeňské hospodářské kriminálky. Poněkud nezvyklý ruch na zemi, kde se ekonomickými delikty zabývají dva z patnácti policistů.

(iza)