MÝTNÉ Od roku 2006 se v ČR bude platit elektronické mýtné na přibližně třech tisících kilometrech dálnic, rychlostních komunikací a vybraných silnic I. třídy. Dopravci mají k plánované změně výhrady.
MÝTNÉ Od roku 2006 se v ČR bude platit elektronické mýtné na přibližně třech tisících kilometrech dálnic, rychlostních komunikací a vybraných silnic I. třídy. Dopravci mají k plánované změně výhrady. Někteří dopravní odborníci v čele s bývalým ministrem dopravy Antonínem Peltrámem tvrdí, že Česká republika měla zavést elektronické mýtné již dávno. „Nevím, proč se to tak zdržuje. Zákony jsou hotové a denně přicházíme o miliony. Máme evidentně pořád dost času,“ domnívá se Peltrám. Zcela proti novým poplatkům nejsou ani samotní dopravci. Chtějí však záruky, že peníze, které stát vybere, půjdou na opravy dopravní infrastruktury, jejíž vnitřní dluh v Česku podle Světové banky přesáhl bilion korun. „Pořád mluvíme o penězích, které z celého systému vzejdou, ale už nemluvíme o tom, kam půjdou. A to je problém,“ řekl generální tajemník Sdružení autodopravců Česmad Bohemia Martin Špryňar. CHYBĚJÍ PENÍZE NA OPRAVY
Údaje Sdružení autodopravců Česmad Bohemia hovoří o tom, že autodoprava generuje ročně jen na daních celkem zhruba 100 miliard korun. Do silniční infrastruktury se přitom podle prezidenta Česmadu Vladimíra Starosty vrací pouze minimum - konkrétně 13 miliard korun, které se navíc rozdělují mezi silnice a železnici. Vladimír Starosta si představuje, že by stát vracel do Státního fondu dopravní infrastruktury zhruba 40 až 50 procent výnosu spotřební daně z paliv. Pomoci získat prostředky na nedostatečně udržovanou infrastrukturu může právě elektronické mýtné. Podle Starosty však očekávaný výnos z mýtného (v prvních letech očekává mezi čtyřmi až deseti miliardami korun ročně) nedostatek prostředků nevyřeší. „Chceme hlavně garanci, že veškeré příjmy získané zavedením elektronického mýta budou investovány zpět do silniční sítě,“ zdůraznil.
SYSTÉM ZATÍM NEZNÁMÝ
Pokud jde o systém elektronického mýtného, ministři ještě nestanovili, jaký způsob výběru mýtného preferují. Nakonec tedy zřejmě vyhraje systém navržený vítězem výběrového řízení. Základními požadavky na elektronické systémy výběru mýtného jsou především spolehlivost, dokonalá vynutitelnost placení a v neposlední řadě zaručený výnos na údržbu a rozšiřování stávající silniční infrastruktury. Větší úspěchy zatím sklízí mikrovlnná technologie. Na ní jsou téměř výhradně založeny dosud instalované elektronické systémy silničních poplatků - používá se v 16 evropských zemích. Zavést první satelitní systém (v Německu) se zatím stále nepodařilo.
RAKOUSKÉ ZKUŠENOSTI PŘÍKLADEM
České republice geograficky nejbližší funkční systém mikrovlnného výběru mýtného byl spuštěn 1. ledna 2004 na rakouské dálniční síti. Odúčtování mýtného se provádí plně elektronicky a během jízdy. Všechna vozidla spovinností platit mýtné musí mít přístroj o velikosti cigaretové krabičky, který komunikuje s centrem prostřednictvím mikrovlnné techniky. Placení mýta podléhají asi dva tisíce kilometrů rakouských dálnic, rozdělených do 800 částí, tedy úseků mezi jednotlivými nájezdy, výjezdy a dálničními uzly. Rakouští dopravci si však stěžují na poruchy systému. Od začátku roku problémy s mýtným zaznamenalo již přes 50 tisíc nákladních aut a autobusů.
SATELITNÍ SYSTÉM VAROVÁNÍM
Se satelitním systémem vybírání mýtného jsou v Evropě zatím minimální zkušenosti. Příklad Německa ukazuje, že jeho zavádění je velmi problematické. Současná satelitní infrastruktura je náchylná k závadám a také poměrně nepřesná. Obtížná je podle odborníků i kontrola neplatičů. Na druhou stranu vidí orgány Evropské unie budoucnost právě v satelitním systému. Od roku 2008 do roku 2012 by podle současných představ unijních úředníků měly na tento systém přejít všechny evropské země. Ministr dopravy Milan Šimonovský chce v ČR takový způsob výběru mýta, který by v budoucnu umožnil přechod na jiný systém.
foto: ČTK
