Celníci obviňují podnikatele z daňových úniků, ale nemají důkazy
Generální ředitelství cel (GŘC) vede filologickou při s „mobilkáři“. To jsou podnikatelé, kteří prodávají zkapalněné ropné plyny (LPG) z mobilních zařízení, cisternových vozů. Spor se týká výkladu slova doprava. Mobilkáři sdružení ve Svazu na ochranu spotřebitelů LPG a zemního plynu tvrdí, že doprava je činnost, která začíná nakládkou zboží a končí ukončením vykládky v místě určení, přičemž nikde není určena délka vykládky ani množství odběratelů.
Nezávazné stanovisko.
Celníci naopak soudí, že za dopravu nelze považovat situaci, kdy cisterna někde zaparkuje a řidič nebo závozník vydávají několik dnů, by i týdnů zákazníkům zboží. Děje-li se tak, nejde o dopravu, nýbrž skladování. S výjimkou dopravy ve volném daňovém oběhu pak také doprava nemůže být zahájena, aniž by byl znám konkrétní příjemce či příjemci.
Oldřich Knecht, ředitel 11. odboru GŘC, který na toto téma vedl korespondenci s místopředsedou Svazu na ochranu spotřebitelů LPG a zemního plynu Petrem Kopřivou, ovšem v jednom ze svých dopisů také korektně konstatuje, že výklad GŘC není právně závazný, a pokud s ním dotčená osoba nesouhlasí, může se obrátit na soud. K němu možná celá záležitost spěje.
Pevně na zemi.
Výkladovou tahanici odstartovalo přijetí nového zákona o spotřebních daních. Platí od začátku letošního roku a obsahuje ustanovení, podle kterého lze zkapalněné ropné plyny skladovat pouze v zásobníku pevně spojeném se zemí, který je kolaudován jako stavba. Petr Kopřiva označuje tento požadavek za likvidační a soudí, že je to výsledek lobbistické činnosti Asociace propan-butan (APB). Ta sdružuje velké zahraniční firmy, které si kdysi rozdělily divizi LPG státního koncernového podniku Český plynárenský průmysl. Vůči těmto firmám jsou mobilkáři v menšinovém postavení, ale v dobách největší slávy, až do konce loňského roku, jim údajně patřila asi desetina českého trhu s LPG.
Výkonný tajemník Asociace propan-butan (APB) Alexandr Svoboda ale odmítá, že by v zákoně obsažené požadavky byly výsledkem nesoutěžních praktik asociace. Zákon považuje za účinný krok zaměřený na zvýšení pořádku na trhu s LPG, ale popírá, že by za něj lobbovala APB. Ta prý byla při přípravě zákona požádána o názor, vyslovila ho a uvítala, že byl akceptován.
Emotivní kritika.
V každém případě zákon způsobil mezi provozovateli mobilních čerpacích stanic LPG masakr. Většina zavřela živnost. Splín ovšem neovládl muže kolem Petra Kopřivy. Na ony “likvidační paragrafy“ reagovali protitahem, jímž je zmíněný vlastní výklad slova doprava. Kopřiva uznává, že je účelový, ale hájí se tím, že byl k takovému postupu donucen. Asi je to postup účinný, protože celní orgány sice hrozí mastnými pokutami, ale dosud žádnou neudělily.
Firma France-Gas, které Kopřiva šéfuje, i nadále „mobilně“ prodává LPG, propan-butan a tekuté pohonné hmoty (na benzin, naftu i LPG na topení či vaření se zákaz skladování v mobilních zařízeních kupodivu nevztahuje – pozn. EURO) na dvou místech v Praze a na několika dalších místech v Česku. Byli jsme se podívat na prodejním místě Praha-Kbely. Je ve dvoře v blízkosti motorestu u silnice do Brandýsa. Petr Kopřiva tvrdí, že prodejní místo několikrát kontrolovali hasiči, inspektoři bezpečnosti práce, životního prostředí, stavebního úřadu a „emotivně se jim to nelíbilo, ale museli uznat, že to odpovídá předpisům“.
K tomu se ovšem skepticky staví Alexandr Svoboda. Ke kbelské provozovně se nechce vyjadřovat, ale obecně viní mobilkáře z toho, že se pokoušejí obejít místní samosprávu, například stavební úřady. Jako negativní příklad uvádí mobilní stanici LPG v Nové Pace, postavenou prý na navážce, která „pracuje“ a hrozí, že se těžká nádrž rozlomí a „zaplaví městečko kapalným plynem se strašlivými následky“. Ať už tento příklad uvedl záměrně, nebo ne, jisté je, že stanice také patří firmě France-Gas. Kopřiva odmítá, že by stanice okolí jakkoliv ohrožovala. Stojí prý na místě, kde stál dům postavený ještě za první republiky.
Kradou!
Z postoje Alexandra Svobody je patrné, že mobilkáře považuje za nekalou konkurenci. Své výhrady ale omezuje na nedodržování předpisů, vyhýbá se nařčení z trestné činnosti. Představitelé státní správy jsou odvážnější. Mluvčí Celního ředitelství Praha Zdeněk Málek v červenci v televizním zpravodajství natvrdo prohlásil, že mobiliáři okrádají stát na spotřební dani: „Nakoupí plyn s nulovou spotřební daní a tentýž potom prodávají jako palivo do automobilů.“ U LPG do aut je ovšem spotřební daň 3933 korun za tunu.„V těchto případech spotřební daň nebyla státu odváděna. Byl to jejich výdělek,“ konstatoval mluvčí.
Není co řešit.
V telefonickém rozhovoru s redaktorem týdeníku EURO ale už tak kategorický nebyl. Na žádost, aby uvedl konkrétní případ daňového podvodu, nejdříve zdůraznil, že bylo provedeno 130 kontrol a zahájeno 22 řízení o odebrání zvláštního povolení (jeho podmínkou je od začátku roku stabilní sklad, a to mobilkáři nemohou splnit – pozn. red.). Na opakovanou žádost, aby uvedl případ prokázaného podvodu, Zdeněk Málek popsal mechanismus prodeje. Na třetí žádost, aby přece jen konkretizoval své tvrzení o daňových podvodech, uvedl: „Dá se předpokládat, že daň neuhradí. Povolení mají jen na prodej LPG k vytápění. Když prodávají do aut, porušují zákon a odebere se jim zvláštní povolení. Není co řešit. Zda zaplatili, nebo ne, je druhořadé. Aby to bylo uhlídatelné, musí mít povolení.“
Větší latence.
O podezření na trestné činy mobilkářů mluví i Oldřich Knecht ve svém dopise Petru Kopřivovi z 8. července, když obhajuje opatření zavedená v novém zákoně o spotřebních daních: „Tento systém vychází z praktických poznatků, že právě u mobilních čerpacích stanic docházelo k daňovým únikům ve velké míře.“ Velké daňové úniky však blíže nespecifikuje a vysvětluje to pádně: „Kontrola zde nemohla být účinná právě kvůli jejich mobilitě.“
V kolonce „vyřizuje“ je u dopisů Oldřicha Knechta zapsán pracovník 11. odboru GŘC Ondřej Denkstein. Ten v telefonickém rozhovoru s týdeníkem EURO uvedl, že nový zákon možnost daňových úniků ztížil. Jestli dál probíhají, je podle něj otázka. Sám nemá podrobné informace. Ve sněmovně je nyní novela zákona o spotřebních daních, jejímž účelem je mimo jiné dále ztížit možnost daňových úniků. Na dotaz, zda se daňových úniků dopouštějí mobilkáři, Ondřej Denkstein uvedl: „Obecně víme, i když to není prokazatelné, že latence daňových úniků je tady větší než normálně. Jestli ale někdo někoho chytí, je otázka.“
Doporučil obrátit se na Bohumilu Kotenovou. Ta nás nejdříve odkázala na tiskového mluvčího GŘC Jiřího Bartáka. Ten neměl konkrétní údaje o daňových únicích mobilkářů k dispozici, ale uvedl, že „určitá podezření jsou“. Poradil obrátit se znovu na Bohumilu Kotenovou. Ta však, stejně jako Ondřej Denkstein, již nebyla k zastižení.
Populismus.
Vznik toho textu inicioval Petr Kopřiva, který předal týdeníku EURO složku dokumentů a vyjádřil přesvědčení, že budeme schopni informovat o věci objektivně. Usilujeme o to. Je tudíž nutné konstatovat, že vynález mobilních stanic LPG byl pochopitelně veden snahou vydělat. Mobilka stojí milion, stabilní stanice dejme tomu tři. Patrně hrála roli snaha vyhnout se složitému vyřizování, které schvalování stavby provází. Neprokázaná obvinění ze zločinu jsou ovšem silná káva. Vůči velkým distributorům LPG by si to nikdo z celní správy zřejmě nedovolil, protože velké firmy umějí své zájmy účinně bránit. Ovšem pokud systém daňové úniky umožňuje, tak všude – mobilka-nemobilka – protože shodné jsou i předpisy.
Jenže celníci mají „pifku“ na mobilkáře, a to latentní. Za „občas populistické“ označuje například Oldřich Knecht zdůvodnění návrhu Svazu na ochranu spotřebitelů LPG a zemního plynu, aby v zájmu zabránění daňovým únikům byla sjednocena sazba daně na LPG do aut a pro domácnost. Tento návrh je možné spíše nazvat nepopulárním, protože, jak tvrdí Alexandr Svoboda, by¨administrativně zatížil především drobné odběratele. Systémově by to ale bylo nejlepší řešení, jak se ostatně projevilo u lehkých topných olejů (LTO), kde kolosální zlodějny umožnily právě rozdílné daňové sazby.
Ondřej Denkstein, který vyřizoval dopisy Oldřicha Knechta, to ví nejlépe, protože v době kauz s LTO měl na starosti spotřební daně na ministerstvu financí. Veřejně známým se stal poté, co se ukázalo, že svým známým podnikatelům, posléze odsouzeným za daňové podvody, radil, že se na ně úhrada daně nevztahuje. Ondřej Denkstein svou chybu uznal a byl za ni odvolán z řídící pozice.
Populistickým nelze nazvat ani současný postup Kopřivovy skupiny, která podle svého návrhu postupuje už nyní a zdaňuje své LPG „v plné palbě“, a teprve zpětně uplatňuje odpočty u nafty na topení. Ovšem postoj celní správy vůči mobilkářům je celkově schizofrenní. Na jedné straně je podezřívá z krácení daně, na druhé straně slibuje, že jejich svaz bude při přípravě dalších novel zákona zahrnut mezi připomínková místa.
