PRO HODNOCENÍ NÁRŮSTU DOPRAVY JIŽ NENÍ TŘEBA PRACNÉHO SČÍTÁNÍ. I POUHÝM OKEM SI KAŽDÝ Z NÁS MOHL VŠIMNOUT, ŽE NA SILNICÍCH A DÁLNICÍCH DRAMATICKY VZROSTLA ZEJMÉNA TRANZITNÍ KAMIONOVÁ DOPRAVA.
PRO HODNOCENÍ NÁRŮSTU DOPRAVY JIŽ NENÍ TŘEBA PRACNÉHO SČÍTÁNÍ. I POUHÝM OKEM SI KAŽDÝ Z NÁS MOHL VŠIMNOUT, ŽE NA SILNICÍCH A DÁLNICÍCH DRAMATICKY VZROSTLA ZEJMÉNA TRANZITNÍ KAMIONOVÁ DOPRAVA.
Všechno zboží musí být na místě hned, bez zbytečných skladových zásob, a tak např. železnice souboj s kamionovou dopravou většinou stále prohrává. Přestože síť dálnic a rychlostních komunikací u nás ještě není dokončená a na mnoha místech chybí adekvátní vybavení infrastrukturou podporující dopravu po pozemních komunikacích.
KOLAPSŮM SE (NE)DÁ VYHNOUT
Na dálnicích a silnicích již při téměř každé dopravní nehodě zažíváme kolaps s mnohakilometrovými kolonami. S vývojem doby by se úměrně nárůstu dopravy mělo rozvíjet i zázemí motoristů. To nejsou jen benzinová čerpadla a parkoviště, ale i pocit bezpečí na nich. Aby motorista neměl strach udělat si bezpečnostní či zdravotní přestávku na odpočívadle, občerstvit se či jen natankovat pohonné hmoty, musí být připraveni také lidé ze správ komunikací i moderně vybavená policie. Stále ještě ne všude disponuje rychlými vozidly, a tak občas na dálnici bývají lupiči nebo novodobí dálniční piráti rychlejší a policista pro smích. Osobně bych si nad moderní třípruhovou dálnicí představoval portály s proměnlivým dopravním značením, které dokáže předat všem infomaci o náledí, mlze, dopravní nehodě nebo nutném odklonu z dálnice. Pro řidiče kamionů by v případě zhoršených povětrnostních podmínek mělo být v legislativě jasně stanoveno, že v době spadu sněhu, za mlhy a deště či při jinak zhoršených podmínkách pro jízdu je pro ně levý jízdní pruh tabu. Ukázněně by pak vytvořili v pravém jízdním pruhu kolonu a jeli za sebou jako vagony vlaku. Když by některý z nich nebyl schopen vyjet kopec před sebou, nesměl by to s těmi tunami za zády zkoušet nikdo další. Zatím taková legislativní úprava chybí, proto se výsledkem pokusů o zdolání úseku ve volném jízdním pruhu stává totálně ucpaná dálnice, po které již nikdo neprojede. Ani autobus, ale ani pluh nebo sypač. Řidič kamionu by prostě musel vědět, že ze zákona musí počkat na uvolnění provozu. A volné okolní pruhy by mu dávaly záruku, že pomoc se na kritické místo alespoň dostane. Jedním z mnoha příkladů může být únorová noc v roce 2001. Tehdy začalo prudce sněžit a kamiony mokrý sníh na dálnici ještě před zásahem posypových vozidel ujezdily tak, že se na mnoha místech vozovka změnila v klouzačku. Jen málokterý kamion byl mi a dokázal by projet. Jenže právě neukáznění řidiči zablokovali postupně všechny pruhy, včetně odstavných. Nikam se nikdo nedostal, ani posypové vozy, ani vyprošťovací technika. Celé kolony bylo nutné rozebírat zepředu a postupně, což znamenalo velké časové ztráty pro všechny na dálnici. Po dobu více než deseti hodin musel být provoz na dálnici přerušen a v zácpě uvízlo nejméně deset tisíc cestujících.
KANÁLY PRO KOMUNIKACI JSOU
N eškodilo by, kdyby cestáři, dopravní policie, ale i ostatní složky integrovaného záchranného systému začali s ostatními komunikovat na veřejné rádiové síti. Kamiony jsou již z 90 % radiostanicemi CB vybaveny, naše útvary policie již téměř také. Není všechno ale v tom, kdo a kde má radiostanici. Jde také o to naučit se říkat, co je v daný moment potřebné, účelné a srozumitelné a ne jen do mikrofonu vysílačky nadávat. Výstavba nových úseků možná tu a tam něčemu pomůže. V jiném případě na sebe naopak přitáhne dopravu z jiné komunikace a nevyřeší to vůbec nic. Člověk za volantem se totiž ani v 21. století nenaučil přemýšlet. Jezdí po Evropě bez mapy po naučených trasách a totéž platí už i u nás. Ono z Plzně do Humpolce se dá jet po dálnici přes Prahu a vystát v Praze kolonu na Jižní spojce. Nebo se dá také jet s mapou u ruky přes Příbram po kratší a možná i rychlejší cestě. Všichni jezdí přes Prahu. Zákazník ujeté kilometry navíc zaplatí, dálnice znamená úspory pohonných hmot a navíc řidič nemusí přemýšlet nad navigací, protože dopravní značení na dálnicích se dá přehlédnout jen stěží. řesto si myslím, že nové dálnice jsou nutné pro všechny, ať profesionály či sváteční jezdce. Přece jen jsou dálnice a rychlostní silnice bezpečnější než komunikace, kde není oddělený protisměrný jeden ukazatel - na počet ujetých kilometrů všemi vozidly na nich umírá v průměru mnohonásobně méně lidí.
BUDEME MÍT MÝTNÉ?
Dálnice jsou potřebné, protože jsou rychlejší a ekologičtější, když na nich auto sprotřebuje daleko méně pohonných hmot při zařazeném nejvyšším rychlostním stupni a optimálním výo možném mýtném, které by mělo v budoucnu vystřídat poplatky formou dálničních známek. Platba mýta je možná „spravedlivější“ - platí se přesně za počet ujetých kilometrů, za určitou délku užívané vozovky. Málokdo si ale dokáže zodpovědět otázku, kolik však stojí provoz takového systému. Provozuje jej soukromá organizace, která chce mít a má nemalý zisk, platí spoustu výběrčích a provozní náklady jejich stanovišť vybavených výpočetní technikou. Kolik procent z vybrané částky končí v položce zpětné investice do samotné dálnice? Já na naše poměry odhaduji 30 % a patřím spíše k optimistům. Je u nás ještě neodpovězenou otázkou, kdo zaplatí a kolik bude stát provozní režie satelitního sledování. Realizace tohoto systému pro účely vybírání silniční daně kamionové dopravy, jestliže bude dobře připravený, nebude mít chybu. Ale je otázkou, zda tím zmizí dálniční poplatky. Zatím je při jejich správě vylepení dálniční známky efektivnější. Zavedení mýta může mít i jiné dopady. Jeden z důvodů výstavby dálnic je i ten, že doprava je vedena mimo prostor, kde žijí lidé. Pokud se cena za mýtné na dálnici přežene, provoz se může vrátit na staré souběžné komunikace vedoucí obcemi a městy. Osobní vozy i kamiony by se tak vrátily do těsné blízkosti obytných domů a to by byla fatální chyba.
