Více než sto let vychází brožura, kterou má v přihrádce svého vozu každý milovník dobrého jídla, populární Guide Rouge společnosti Michelin. A více než sto let jsou rezultáty až stovky hodnotitelů přijímány jako doporučení, o nichž se nediskutuje. „Pan Bibendum“ je stále považován za nejprestižnějšího rádce v oboru labužnictví, držitelé jeho hvězd jsou polobohy kuchařského světa a ti, kdo je ztratili, rozbíjejí talíře, pláčou a neváhají si sáhnout na život.
První ranou byla sebevražda páně Zickova. Když majitel restaurantu Relais des Porquerolles zjistil, že inspektoři Michelinu odejmuli jeho podniku hvězdu, nevydržel a zastřelil se. Nebyl sice první, ale v době tažení proti hegemonu „červené brožury“, jejíž náklad se blíží dvěma milionům výtisků, umožnil nespokojencům zesílit hlas.
Ne pro omluvu, pouze jako příklad, zmiňme, že i rozhodnutí jiných průvodců mohou zabíjet. Kuchař Bernard Loiseau, který dostal flastr prozměnu od hodnotitelů GaultMillau, se z toho žalu oběsil.
Jenže to, co postihlo Michelin letos, nemá ve stopětileté historii obdoby. Poprvé v dějinách došlo ke stažení části nákladu. Do stoupy šlo padesát tisíc výtisků Red Guide, věnovaného Beneluxu. Podnik Ostend Queen, jeden z pětatřiceti rybích restaurantů v Ostende, byl v průvodci ohodnocen poněkud nečekaně. V čase, kdy měly probíhat kontrolní návštěvy inspektorů, totiž ještě neexistoval!
Otřese to ale Michelinovou pozicí? „Jaký jiný důkaz o humbuku celého toho Michelinu ještě chcete? Doufejme, že je to začátek konce této zprofanované organizace,“ rozčilují se revoltující francouzští gurmeti. Externí spolupracovník „zeleného průvodce“ firmy Michelin (turistický bedekr, hodnotící města, památky, ale i hotely a restaurace) Michael Ivory je střízlivější a snaží se situaci hodnotit s nadhledem, ale reálně. Řekl mi: „Doba se mění. Vždyť i časy, kdy se průvodce rozdával klientům firmy zdarma (do roku 1920 – poznámka autora), jsou nenávratně pryč. Já osobně, i přes to, co se přihodilo v Ostende, myslím, že Michelinovy průvodce stále mají vysokou úroveň.“
Osobně bych se k panu Ivorymu připojil. Kdybychom sečetli klady a zápory v dlouhé a většinou úspěšné historii knihy, prvně jmenované budou v jasné převaze.
