Obchodníci soudí, že důvodem, proč se cena ropy se na burze v New Yorku vyšplhala zpět na úroveň 30 dolarů, je nízká hladina amerických ropných zásob. Přitom právě ta je jediným fundamentem, jenž podporuje cenu. Ropy je totiž na světovém trhu dostatek, kartel OPEC dokonce tvrdí, že trh čelí nezanedbatelnému přebytku nabídky. Tento fakt by se měl do ropných cen brzy promítnout. Navíc Irák, jenž se brzy stane skutečně velkým producentským hráčem na ropném poli, stále ještě netěží ani na půl plynu.
Setrvalý stav.
V květnu činila produkce deseti členských států kartelu OPEC (všech kromě Iráku) 26,4 milionu barelů denně, téměř stejně jako tomu bylo o měsíc dříve. Společná těžební kvóta kartelu byla 24,5 milionu barelů, což znamená, že ji kartel překračoval denně o 1,9 milionu barelů. Na květnovém společném zasedání se OPEC dohodl, že od června svou těžbu sníží. Způsob tohoto snížení však byl poněkud podivný. Kartel zvýšil svou společnou těžební kvótu na 25,4 milionu barelů denně a členské státy se zároveň dohodly na tom, že nové limity již budou dodržovat. Tomu však věří pouze optimisté. Chování kartelu z minulosti dokazuje, že si tato organizace ze svých těžebních limitů příliš velkou hlavu nedělá.
Ke snížení produkce se zřejmě OPEC neodhodlá do doby, než skutečně nenastane cenový propad. Přebytek nabídky údajně ve druhém čtvrtletí roku dosahuje až 2,2 milionu barelů denně. Na změně politiky těžby se však mohou členské státy kartelu dohodnout až na svém společném zasedání, naplánovaném na poslední den v červenci. Do té doby se tedy určitě nebude na výši těžby nic zásadního měnit. Účinnost případného snížení těžebních limitů také nenastane ihned, avšak s určitým zpožděním. Aktuální přebytek nabídky nad poptávkou tak zcela jistě bude ještě přetrvávat.
Ruský boom.
Jaká je situace u nezávislých těžebních států, tedy především v Rusku, Norsku a Mexiku? Rusko, druhý největší světový producent hned po Saudské Arábii, se netají svými ambicemi stát se světovou jedničkou. Pro ruský export nyní není problémem potřebnou ropu vytěžit, avšak dostat ji ke konečným spotřebitelům do různých částí světa. O ropu z Ruska je vzrůstající zájem. Ruské společnosti si jsou si toho dobře vědomé a za podpory státu mohutně investují. Schválena je výstavba ropovodu do Číny, která již v minulém roce předběhla Japonsko jako druhého největšího světového spotřebitele ropy.
Řada velkých světových spotřebitelů se snaží nalézt alternativu k nevyzpytatelným arabským státům Blízkého východu a v Rusku vidí silného a stabilního partnera. Oproti OPEC nevadí Rusku ani nižší světové ceny. Nelze tedy očekávat snižování jeho produkce ani v případě cenového poklesu ropy.
Při současných cenových úrovních není pravděpodobná změna v politice produkce ani v případech Norska a Mexika. Navíc ani ze strany kartelu OPEC není na tyto státy vyvíjen v tuto chvíli žádný tlak na omezení těžby. Mexiko využívá svého strategického postavení na americkém kontinentu a v maximální možné míře exportuje svou ropu do Spojených států.
Jak je to doopravdy?
Irák je již dlouhou dobu tématem číslo jedna. Potenciál jeho ropného průmyslu je obrovský. Drží druhé největší prokázané ropné zásoby na světě. Rozdíl mezi prokázanými a skutečnými zásobami přitom může, a zřejmě také je, diametrálně odlišný. Některé odhady totiž uvádějí, že skutečné zásoby mohou být více než dvakrát tak velké, než se zatím podařilo dokázat.
Po rychlém odstranění režimu Saddáma Husajna se spojeneckým silám příliš nedaří obnovit pořádek v zemi a začít s poválečnou obnovou. Také obnova ropného průmyslu pokulhává za původními plány. Před válkou těžil Irák okolo 2,5 milionu barelů denně. Do konce roku by se měla jeho denní produkce vyšplhat asi na dva miliony barelů.
Záleží na OPEC.
Na základě současného přebytku produkce nad poptávkou a postupného dalšího růstu nabídky vlivem rozjezdu těžby v Iráku klesnou pravděpodobně v následujícím období ceny ropy na burzách v New Yorku i Londýně. Tomuto pádu nezabrání ani kartel OPEC, který na nebezpečný přebytek nabídky upozorňuje. Je důležité ovšem také specifikovat důvody, které mohou naopak způsobit cenový růst ropy, případně alespoň udržet cenu na současných úrovních, čímž vlastně zabrání poklesu. Může se stát, že OPEC v obavě z přebytku nabídky dramaticky a neočekávaně omezí svou produkci. Tento krok může vyvolat paniku a nákupní horečku.
Důležité také budou kroky americké vlády při naplňování strategických ropných rezerv. Ty byly v prvních čtyřech měsících letošního roku na úrovni 600 milionů barelů. V květnu vláda zahájila silné nákupy, aby zásoby zvýšila. Důležité bude, jak rychlé tempo zvolí Bushova administrativa při snaze doplnit strategické zásoby až na maximální možnou úroveň, která je 700 milionů barelů. Razantní tempo nákupů totiž může způsobit snížení aktuální nabídky na trhu.
Chování velkých spekulantů, čili především komoditních fondů, předpokladu o budoucím snižování cen ropy zatím neodpovídá. Komoditní fondy zatím mají více futures kontraktů na ropu nakoupeno než prodáno. Tento rozdíl však není nijak výrazný a téměř se blíží rovnovážnému stavu. To napovídá, že velcí spekulanti jsou ve svém pohledu na trh značně nejistí.
