Věřitelé podniku odhlasovali vyrovnání
Krizový management hutní a strojírenské společnosti Vítkovice nyní prožívá velké zadostiučinění. Na hlasování ve středu 1. listopadu totiž absolutní většina věřitelů dala přednost soudnímu vyrovnání, a ocelárny se tak vyhnuly konkursu. „Pro hlasovalo 685 z 687 přítomných věřitelů, přičemž jejich pohledávky přesáhly sedm miliard korun, potvrdil soudce Krajského obchodního soudu v Ostravě Milan Polášek. Celkové dluhy Vítkovic včetně více než dvoumiliardového úvěru pro Osinek se pohybují okolo patnácti miliard korun. Do vyrovnání se přihlásily pohledávky za více než dvanáct miliard, z toho 4,7 miliardy mají věřitelé zajištěny majetkem firmy. „Pokládáme to za velký úspěch, konstatoval šéf Vítkovic Václav Novák. V zemi totiž zatím proběhlo pouze patnáct vyrovnání, z toho ve dvou případech neúspěšně. Rozsahem největší byl dosud projekt firmy LET Kunovice, která ovšem nedávno skončila v konkursu. Za zmínku ještě stojí případ Podnikatelské banky a podniku ZVÚ Hradec Králové, ostatní subjekty byly příliš malé. Vyrovnání Vítkovic je tedy dosud největším a nejrozsáhlejším procesem. EU nyní posuzuje. Celý projekt však ještě může dostat vážné trhliny. Státní pomoc Vítkovicím totiž podléhá zákonu o veřejné podpoře, který byl v souladu s asociační dohodou s Evropskou unií nedávno schválen, a podnik tedy musí žádat o výjimku z této normy. Celou operaci projedná Výbor přidružení ČR k Evropské unii. Brusel ještě konečný verdikt nevydal, mělo by se tak stát až za několik týdnů. Ocelářství totiž unie vnímá jako „vysoce citlivý obor a velmi přísně posuzuje, za jakých podmínek smí stát jednotlivým hutím pomáhat. Vítkovický management však doufá, že Evropská unie, jež kontroluje zejména dotace do hutnictví, vydá souhlasné stanovisko. „Žádná faktická finanční pomoc od státu se neuskutečňuje. Za prvé, hutní divize hospodaří se ziskem a je výrazně zisková a úvěr pro financující Osinek byl poskytnut za komerčních podmínek. Za druhé, pravděpodobnost, že by Konsolidační banka musela vyplatit záruku, je velmi malá. Vyplývá to už i ze současných výsledků firmy a také z prodeje majetku získáme dost peněz, abychom mohli věřitele vyplatit, zdůraznil Novák. Brutální část skončila. Celý ozdravovací proces Vítkovic bude trvat zhruba dva roky a skončit by měl příchodem investorů. Podnik prochází rozsáhlým snižováním stavu zaměstnanců, propuštěno je dva a půl tisíce pracovníků a zhruba stejný počet, který se zabývá servisem, bude z firmy vyčleněn. Tento proces se může nyní po povolení vyrovnání naplno rozjet. Místo zhruba dvanácti tisíc zaměstnanců z počátku letošního roku budou ocelárny zaměstnávat jenom sedm tisíc lidí. Z oceláren vzniknou čtyři výrobní divize – jedna hutnická a tři strojírenské. Zbylý majetek za zhruba dvě miliardy korun bude prodán. V říjnu tak skončila slovy managementu brutální část restrukturalizace. Od listopadu nastává etapa rozvoje. Hutní divize, kterou financuje státní společnost Osinek, si vede velmi dobře, během posledního čtvrtroku vydělává okolo sedmdesáti až sto milionů korun měsíčně. Například v září dosáhly tržby 872 milionů korun, z toho přidaná hodnota 216 milionů a zisk sedmdesáti milionů při mzdových nákladech přes čtyřicet milionů korun. Hutní divize, která od listopadu zaměstnává již jenom dva tisíce lidí, exportuje zhruba pětašedesát procent výroby a využívá dosud přetrvávající celosvětové konjunktury. Ta však na přelomu prvního a druhého čtvrtletí příštího roku odezní a pesimisté se obávají, že pak se divize dostane znovu do problémů. „V žádném případě. Již teď se na to připravujeme a vytváříme si rezervy, oponuje ředitel pro restrukturalizaci David Kostruh. Tato divize, takzvané kvarto, je již dnes zralá na prodej a atraktivní může být pro jakéhokoli investora, protože si nekonkuruje s žádným dalším podnikem v zemi a ani s košickými VSŽ. Horší je to se strojírenskou částí Vítkovic, jejíž provoz dosud dotuje právě ocelárenský závod. „Nyní připravujeme koncepci, jakou formou strojírenství konsolidovat tak, aby mohlo v příštím roce také pozvednout hlavu, uvedl Kostruh. Zatím ještě není jasné ani přesné organizační rozdělení, zda to budou tři divize nebo jedna velká. Na řadu otázek by měla odpovědět podrobná studie, kterou by do prosince měla zpracovat poradenská společnost Roland Berger a partneři. Ve VPO číhá nástraha. Křehkou stabilitu výroby však ještě může narušit případný výpadek Vysokých pecí Ostrava (VPO), původně společného podniku Nové huti a Vítkovic, které oběma hutím dodávají základní materiál – surové železo, a mají pro ně tedy strategický význam (EURO 34/2000). VPO se totiž potýkají s nedostatkem provozního kapitálu, Nová huť jim údajně dluží již více než miliardu a půl. Nyní jsou Vysoké pece v situaci, kdy by se měly předzásobit surovinami na zimu, a nemají na to peníze. Výpadek výroby surového železa by pro obě ocelárny znamenal velmi vážné nebezpečí. Zhruba třetinový podíl Vítkovic měl v zástavě izraelský dodavatel železné rudy Shiran, který prostřednictvím spřízněné společnosti Infatrade nedávno zástavu vyměnil za 33 procent VPO. Vítkovice dnes drží pouze 0,71 procenta základního jmění, a nemají tak již žádný vliv na hospodaření tohoto závodu a zvláště na kalkulaci cen železa. Zbylý podíl (66 procent) drží Nová huť a v zástavě ho má IFC ze Skupiny Světové banky, která do oceláren nalila deset miliard korun na výstavbu minihuti. Dnes tedy prakticky může ve VPO základní parametry určovat jenom IFC, respektive Shiran, což může mít na Vítkovice negativní dopad. Kabinet již v polovině července rozhodl o tom, že situace ve VPO se musí neprodleně vyřešit, zatím poslední varianta údajně navrhuje, aby VPO celé spadly pod křídla Nové huti, v jejímž areálu beztak stojí. Kabinet ale musí vymyslet, jak se vyrovnat se Shiranem, respektive firmou Infatrade. V této souvislosti se na severní Moravě skloňuje snaha jisté izraelské firmy získat zakázku na výstavbě dálnice D47. Dostanou třicet procent. Obchodní soud Vítkovicím vyrovnání povolil 15. září, management žádost o ně podal 20. června letošního roku. Celý proces musí skončit do dvou let. Nezbytnou součástí je ještě potvrzení vyrovnání soudem, nelze však odhadnout, kdy se tak stane, protože zákon neupravuje žádné lhůty. Věřitelé do 20. června 2002 dostanou směnky zaručené Konsolidační bankou s jednoroční splatností a mají nárok na třicet procent svých pohledávek. Vyrovnání se překvapivě zúčastnili i držitelé obligací, k nimž patří penzijní fondy, které se původně odmítaly smířit s pouhými třiceti procenty, a dokonce zvažovaly žalobu na stát. Stejně tak proces podpořili i dodavatelé energie, plynu a uhlí. Stát svoji pomoc zahájil prostřednictvím dceřiné společnosti Konsolidační banky České finanční, která vykoupila pohledávky od drobných věřitelů v celkové hodnotě devíti set milionů korun. Ihned po potvrzení vyrovnání dostanou tito klienti zhruba polovinu svých peněz nazpět. Počátkem příštího roku pak přijde na řadu další opěrný bod celého projektu, a to snížení základního jmění ze současných 10,3 miliardy na 1,3 miliardy korun a následná kapitalizace největších pohledávek. Této fáze se může zúčastnit jakýkoli věřitel. Zcela jistě to bude Konsolidační banka, které vládní usnesení umožňuje získat podíl na majetku Vítkovic až do 4,5 miliardy korun. Mezi další významné věřitele patří finanční úřad s šesti sty miliony, Severomoravská plynárenská s třemi sty miliony či Severomoravská energetika s pohledávkou za miliardu korun. Pokud budou věřitelé kapitalizovat hned, dostanou akcie za sto procent svých pohledávek. Vyberou–li si směnky, mohou je po roce také proměnit za akcie, ale již s dvacetiprocentním diskontem a po dvou letech to bude ještě o dalších dvacet procent méně. „Není nereálné, že by konečný prodej vynesl více než třicet procent z vyrovnání,“ dodal Kostruh.
