Jak
zasáhla do přípravy stavebního zákona koronavirová krize?
Zákon rozhodně
neposlala na druhou kolej, zůstává prioritou ministerstva i vlády.
Vzhledem k tomu, že do finále vypořádání připomínek zasáhl nouzový stav
a protože Legislativní rada vlády ČR aktuálně nezasedá, dostali jsme ještě
jeden měsíc navíc na to, abychom vyladili poslední problémy a zákon odešel
do legislativního vládního procesu v co nejvíc konsensuální podobě.
Myslím, že to u takto komplikované komplexní rekodifikace, ve které se střetávají
i často protichůdné zájmy a dohoda či kompromis se hledá velmi
obtížně, bude ku prospěchu věci.
Nezpozdí
se tedy schvalování zákona? Jaká je aktuální situace?
Nezpozdí. Na začátku
dubna odeslalo ministerstvo pro místní rozvoj upravený návrh stavebního zákona,
změnového zákona, návrh vypořádacích tabulek a teze nových prováděcích
vyhlášek naposledy k vyjádření všem připomínkovým místům. Ta měla na
reakci čas do 21. dubna. Zákon bude do legislativního vládního procesu
odcházet na přelomu dubna a května.
Je možné,
že se vlivem krize ještě bude harmonogram upravovat, nicméně
i v situaci, kdy by vláda mohla návrh projednat až
o prázdninách, byl by sněmovně předložen v září, což by bylo stále
dostatečné pro to, aby nový zákon vstoupil v platnost v roce 2021.
Účinnosti pak bude nabývat postupně do poloviny roku 2023, jak od samého
začátku zamýšlíme.
Může
tato změna přispět k obnově ekonomiky po pominutí zdravotního nebezpečí?
Ano, může. I proto
se nesmí jeho příprava zastavit, přestože teď prioritně řešíme zdraví lidí. Také
podle ekonomických analytiků může být právě stavebnictví tahounem při oživení
ekonomiky poté, co skončí opatření proti šíření koronaviru. Není až tolik
závislé na zahraničním obchodu a stavebnictví obecně je takovým lakmusovým
papírkem překonání krize. V krizích se v minulosti stavěly hladové zdi, my máme
před sebou smysluplnější projekty typu dostavby dálniční sítě, energetické
stavby, rekonstrukce nemocnic, stavby škol…Vláda ostatně už slíbila
další miliardy do výstavby dopravní infrastruktury.
Takže stát
nezastaví veřejné investice, jako se to stalo při finanční krizi v roce
2008 a následujících letech?
Nesmíme dovolit
české ekonomice klesnout na pomyslné dno. Některým negativním následkům, které
souvisejí s potřebnými preventivními opatřeními, se nevyhneme, to je zřejmé. Je
to prostě daň za to, abychom předešli ještě větším škodám, ať už na zdraví
společnosti, nebo české ekonomice. Ale můžeme společně zmírňovat a eliminovat
tyto negativní následky tím, že nepřestaneme vyvíjet možné hospodářské aktivity
a nestaneme se investičně pasivními. Nejhorší možnou odpovědí státu a samospráv
na krizi by bylo začít v obavách disponibilní prostředky takříkajíc „ukládat
pod matraci“.
Zpět k
zákonu. Kolik připomínek už k němu přišlo?
Přišlo téměř pět
tisíc zásadních připomínek. Velká část z nich byla věcně podobná,
rozdělili jsme je proto do 26 skupin. Nyní je vypořádáváme tak, abychom
zohlednili ty oprávněné a zákon prošel Legislativní radou vlády ČR co
nejsnáze. Zákon nemůže být postaven na filosofických myšlenkách, musí se
v něm potkat reálný svět s tím paragrafovým. Zákon prostě musí mít
oporu v legislativě, musí být aplikačně jednoznačný, jinak budeme končit
u soudů.
Například
s velkými městy se snažíme najít kompromis tak, aby měla co nejlepší
podmínky pro svůj rozvoj, zároveň si ale stát musí pohlídat svoje zájmy. Nesmí
být například ohrožena stavba nadregionálních projektů typu dálnic nebo
energetických zdrojů a sítí. Nesmíme také zapomenout, že zákon musí
fungovat pro celou Českou republiku, tedy pro Prahu s víc než jedním
milionem obyvatel, ale i pro obec s pěti sty obyvateli.
Neprobíhá
vypořádání připomínek příliš rychle?
Ano, tempo je
rychlé. Principy zákona schválené ve věcném záměru zůstaly zachovány.
V zákoně je, že se povede řízení na jednom místě, bude jedno řízení, dojde
k maximální integraci dotčených orgánů… Musím říci, že máme historickou
šanci začít stavět, nemůžeme se ale utopit v detailech a stále dokola
něco vylepšovat. Snažíme se dodržet schválený harmonogram. Pokud zákon nestihne
schválit tato Poslanecká sněmovna, než se ustanoví nová, zákon by se mohl
schvalovat někdy v roce 2022 a 2023. Než potom nabude účinnosti, jsme
v roce 2026, a to znamená dalších šest let stavební paralýzy.
Někteří
kritici zákona tvrdí, že je příliš radikální a mělo se jít cestou evoluce.
Zároveň, že jeho příprava byla příliš uspěchaná…
Stavební zákon měl
za posledních 14 let 26 novel a byl opravdu potřeba radikální
řez. Kam až jsme se dostali, dokazuje žebříček Doing Business, který nás
v komplikovanosti povolování staveb řadí ze 190 sledovaných zemí na
157. místo vedle afrických států. A to „jen“ prostým součtem
správních lhůt. Ty se ale v praxi běžně nedodržují a pokud bychom se
pohybovali v realitě, žebříček by nám byl patrně krátký.
Běžný
bytový dům se v Praze povoluje v průměru déle než pět let
a dálnice dokonce 13 let. Počet stavebních povolení vyznívá taktéž
tragicky. V roce 2018, tedy v době vrcholícího ekonomického boomu,
dosáhla hodnota veškerých vydaných stavebních povolení v ČR úrovně zhruba
57 procent ve srovnání s rokem 2005.
Jak to
dopadá na občana? Lidé nemají pocit, že by se jich stavební zákon příliš týkal…
Dotýká se každého,
protože dnes tu máme ve velkých městech krizi bydlení a stát je
paralyzovaný při výstavbě strategických staveb. Často se zapomíná na to, že
největším investorem je stát. Kupříkladu příprava jednoho kilometru dálnice se
v ČR v důsledku dlouhého povolovacího procesu protáhne o
8,4 roku a jeho cena se zvýší o 65,6 milionu korun na jeden
kilometr. A to se ještě ani nekopne do země.
Už roky nadáváme,
že stát není schopen ani včas rekonstruovat dálnici D1. Ale jen modernizace
úseku mezi Koberovicemi a Humpolcem se zdržela o téměř čtyři roky.
Problém je, že dnes máme deset typů řízení, tedy deset možností odvolání
a přezkumů. Nový stavební zákon přináší jedno řízení a tím i jednu
možnost odvolání a přezkumu.
Když to
shrnu: Tady by už žádná další novela nepomohla a zároveň pro občana by to
byl velmi špatný signál, kdybychom nebyli schopni schválit důležitý reformní
zákon během čtyř let… Tato vláda si dala za úkol, že přijme nový stavební zákon
a my na tom pracujeme.
Velká
kritika přišla na přelomu roku od Svazu měst a obcí ČR, se kterým se vaše
ministerstvo nakonec dohodlo na kompromisu, následně ale na základě tohoto
kompromisu dala od zákona ruce pryč Hospodářská komora, která se na přípravě
zákona podílela…
Ano. Já nikdy nebudu
plivat na spolupráci s Hospodářskou komorou, byť její reakci příliš
nerozumím. Komora je organizací, která zastupuje zájmy velkých i malých
firem a je zřízena ze zákona a z tohoto pohledu je místem, které
má do zákona co mluvit. Hospodářská komora není žádný pochybný spolek a já
jsem ráda za to, že nám se stavebním zákonem pomohla účastí odborníků, kteří se
zákonem pracují každý den a z praxe nejlépe vědí, v čem selhává.
Na druhou stranu říkám upřímně, že jsme přišli s maximalistickou variantou
zákona a bylo jasné, že budeme muset dělat ústupky.
V lednu
jsme na úrovni pana premiéra uzavřeli se Svazem měst a obcí ČR a
ministerstvem vnitra dohodu, že stavební úřady zůstanou na obcích v první linii
v přenesené působnosti jako dosud a budou rozhodovat o stavbách místního
významu. Byť to nemusí být to nejšťastnější řešení, i tak dosáhneme cíle
zákona – zrychlení povolování, redukce razítek a dodržování lhůt.
Co to
bude znamenat v praxi?
Zákon původně
počítal s tím, že vznikne čistě státní stavební správa už od stavebních
úřadů na obcích. Nyní po dohodě se Svazem měst a obcí ČR bude dál na
obcích s rozšířenou působností fungovat přenesená státní správa. Od krajů
výš vznikne státní stavební správa, tedy 14 krajských stavebních úřadů
doplněných o jeden zvláštní pro stavby celorepublikového významu.
V čele bude stát Nejvyšší stavební úřad.
Nebude
to změna, kterou ocení jen investoři dopravních staveb?
Nový stavební zákon
pamatuje na to, aby velké státní investice, jakými jsou dálnice, obchvaty měst,
železnice nebo třeba nová jaderná elektrárna, řešili i po linii povolování
výstavby vysoce kvalifikovaní odborníci. Dnes se běžně stává, že velkou stavbu
celonárodního významu řeší malý stavební úřad, který se s podobně velkým
projektem do té doby nesetkal. Kupříkladu úsek Pražského okruhu za víc než
deset miliard umísťuje malý stavební úřad v Uhříněvsi, kde udělali chybu
a stavba se zase zdrží.
Ano,
ale co menší investoři?
Ale i pro ně
bude znamenat stavební zákon přelomovou změnu. Musíme si na rovinu říci, že
oproti původnímu návrhu zákona se nám prodlouží řízení o 30, resp.
60 dnů, kdy bude vydávat krajský stavební úřad jedno integrované
vyjádření, na základě kterého stavební úřad na obci vydá povolení. Pokud
stavební úřad nebude konat v zákonem stanovené lhůtě, budou v zákoně
pojistky a řízení přejde na krajskou stavební správu. Je třeba zdůraznit,
že nová struktura stavebních úřadů je jen jednou ze změn, které stavební řízení
urychlí. Ke změně uspořádání stavební správy musí dojít – v tuto chvíli
máme neuvěřitelně roztříštěnou strukturu, a to 714 obecních stavebních
úřadů, 609 speciálních stavebních úřadů, devět báňských
a čtyři vojenské. Takže celkem víc než 1300 úřadů. Pro srovnání
– čtyřikrát větší Polsko jich má jen 300.
V čem
bude hlavní zjednodušení celého schvalovacího procesu?
Na našich stavebních
úřadech pracuje víc než 13 tisíc úředníků, kteří si kvůli této
roztříštěnosti nemohou pomoci a navzájem se zastoupit. Extrémní
roztříštěnost stavebních úřadů ale není jediným problémem současné legislativy.
Dalším je například velké množství dotčených orgánů, nedodržování lhůt ze
strany státu, soudy při přezkumech nemohou změnit rozhodnutí stavebních úřadů,
což spolu s možností dotčené veřejnosti vyjadřovat se v každém dílčím
kroku vytváří onen pověstný ping-pong, jehož výsledkem je i několikaleté
martyrium, než stavebník získá konečné rozhodnutí.
V tuto
chvíli také existuje deset typů řízení, do budoucna bude už jen jedno.
A každý bude mít možnost se odvolat, ale jen jednou. Jednodušší bude také
projektová dokumentace. Co ocení každý investor, velký i malý, že konečně
nebude muset sám shánět desítky razítek. V budoucnu podá žádost
o stavební povolení a všechno vyřídí stavební úřad.
Jak dlouho bude podle nového stavebního zákona trvat získat stavební povolení?
Investor
by ho měl získat do jednoho roku i s odvoláním a přezkumem. Tomu
pomůže například zavedení apelačního principu, kdy odvolací orgán ve věci
rozhodne, ne že věc vrátí k novému rozhodnutí prvoinstančního orgánu, což
se může opakovat několikrát. To je ten pověstný ping-pong, který probíhá mezi
stavebními úřady a odvolacími orgány. Stejný princip bude uplatňovat
i soud u přezkumu, když to bude možné.
Čas
a nervy investorům ušetří velmi i to, že už nebudou muset sami shánět
i 40 a víc razítek od dotčených orgánů státní správy. Ty mívají často
požadavky, které jdou vzájemně proti sobě. A kdo musí rozpory řešit? No
investor. Když některým požadavkům vyhoví, musí často kolečko s projektovou
dokumentací opakovat.
Někteří
politici tvrdí, že by stačilo stavební řízení digitalizovat. Stačilo?
Nestačilo. To by jen
digitálně zafixovalo lhůty, které teď máme, a které nás v tom
pověstném žebříčku staví na 157. místo. Také by neodpadlo shánění těch desítek
razítek od dotčených orgánů. Každé z těchto razítek pak může odvolatel
požadovat přezkoumat u nadřízeného orgánu. Digitalizace je nutným
předpokladem pro to, aby stavební zákon fungoval, ale sama o sobě nás
nespasí.
Rozhovor
původně vyšel pod hlavičkou Sdružení pro architekturu a rozvoj. (www.arch-rozvoj.cz) Redakčně kráceno
