Čemu za to vděčí? Co pořádání takto rozsáhlé kulturní akce obnáší? A vyplatí se to vůbec? O tom všem a mnohém dalším se rozpovídal v obsáhlém rozhovoru, který u příležitosti blížícího se čtyřdenního rockového svátku poskytl redakci Euro.cz
Jak se vlastně zrodil nápad pořádat festival právě na hradeckém letišti? Nabízí tato lokace snad něco, co jiná místa nabídnout nemohou? Vyjma skutečnosti, že zde smějí přistávat i větší byzjety, takže zahraniční interpreti nemusejí vážit cestu přes Prahu…
Ten hlavní důvod to není, ale je pravdou, že určitou výhodu to má. V minulosti zde pár zahraničních kapel skutečně přistálo, a dokonce i několik návštěvníků. Abych ale mohl na tuto otázku odpovědět, musím zabrousit trochu do historie.
Náš festival vznikl v roce 1995 v Českém Brodě, malém městě na trati mezi Prahou a Kolínem. Z hlediska dostupnosti to tenkrát v devadesátých letech bylo ideální. Většina návštěvníků k nám jezdila vlakem. Vystoupili na hlavním nádraží, přešli město, dorazili na atletický stadion, užili si festival a pak zase vlakem odjeli domů.
S tím, jak celá akce postupem času rostla – z jednodenního festivalu se stal třídenní, přibyly další stage a tak podobně -, bylo najednou místa míň a míň. V roce 2006, zrovna když byl hlavní hvězdou Rock for People Manu Chao, který se tehdy těšil obrovské míře popularity, přijelo do sedmitisícového Českého Brodu přes 20 tisíc návštěvníků. Což už zkrátka a jednoduše bylo neúnosné. Parkovací a ubytovací kapacity nám najednou již nestačily, a proto jsme se museli poohlédnout po nějaké jiné lokalitě. Hradecké letiště bylo jedním z míst, která byla k dispozici, a tak jsme neváhali. A ačkoliv jsme ho možná zprvu brali jako takovou ,nouzovku‘, jsme za něj nyní opravdu rádi, protože se jedná o unikátní areál se spoustou možností.
Lidé nám zpočátku říkali, že jsme se zbláznili, jelikož zde prý není nic zajímavého, v létě se tu není kam schovat před sluncem, návštěvníky budou z věčného stání na rozpáleném betonu bolet nohy a tak podobně. Ale to je blbost. Zákoutí a stromy tu pochopitelně jsou, navíc máme k dispozici staré vojenské hangáry, v nichž jsme v minulosti vytvořili jakési odpočinkové zóny, kam se lidé mohou chodit zchladit a občerstvit se. Výhod je tu víc než dost, a to navíc nemluvím o skutečnosti, že letiště nabízí i daleko větší kapacitní možnosti.
Jak dlouho dopředu obvykle domlouváte kapely na další ročník?
Dříve to bylo tak, že jakmile jeden festival skočil, začali jsme domlouvat interprety na další ročník. V roce 2019, kdy se konal náš jubilejní pětadvacátý ročník, jsme ale s bookingem na následující rok začali už mnohem dřív. Vyjednávání s letošním headlinerem – Green Day -, který měl dorazit už před dvěma lety, tedy začala už někdy na jaře 2019.
Jak vyjednávání s kapelami probíhá? Mám si to představit jednoduše tak, že si seženete kontakt na manažera kapely a nabídnete mu, jestli by nechtěla přijet zahrát do Hradce Králové? Nebo jsou to naopak tito manažeři, kteří volají vám?
V rámci našeho byznysu je to ve skutečnosti trochu jinak. Každá kapela má svůj management a svoji takzvanou bookingovou agenturu. Management řeší spíš věci typu nahrávání nového alba, kdy se vydat na turné, jak velké ho udělat, jak velkou část světa objet a tak podobně. Samotným domlouváním koncertů se však zabývá právě ona bookingová agentura. Jinými slovy, určitě nemluvíme s členy kapely, jak se někteří stále, trochu romanticky, domnívají. Nemluvíme dokonce ani s jejich manažerem – až na opravdu výjimečné případy -, ale mluvíme se zástupci bookingových agentur.
Při vyjednávání je potřeba stanovit datum a čas koncertu, jeho délku a v neposlední řadě i samotné finance. Je nutné navíc brát v potaz, že každá kapela stojí pokaždé trochu jinak. Kapely zohledňují velikost festivalu, výši vstupného, sponzory… Mají tedy nějaké finanční rozpětí, které je dané velikostí a popularitou dané kapely a jejím potenciálem na prodej lístků. Takže čím větší jméno na plakátě Green Day a ostatním vytiskneme, o to dražší budou.
Co se týče druhé části otázky, většinou jsme to my, kdo kontaktuje kapely, respektive jejich agentury. Alespoň v případě takto zvučných jmen. My nadhodíme termín, načež agentura následně vyhodnotí všechny nabídky, které se jí na dané datum sešly, a na základě toho – pochopitelně s přihlédnutím k několika dalším faktorům, jako je logistika nebo prostý fakt, že v dané zemi kapela například již dlouho nehrála – se pak rozhodnou, kterou z nich upřednostnit.
Díky tomu, že Rock for People v těchto vodách pluje už relativně dlouho, se nám podařilo si mezi agenturami vydobýt poměrně dobré renomé. Kapely nás znají, vědí, co od nás mohou očekávat, my nemusíme nikde složitě dokazovat, že jsme schopni je skutečně zaplatit - i to je totiž nesmírně důležité. Když to teď řeknu trochu s nadsázkou, kdyby si někdo chtěl objednat Green Day na soukromou narozeninovou oslavu, tak má s největší pravděpodobností smůlu. Třeba ani tak ne kvůli tomu, že by na to neměl, ale protože nemá žádné reference, jež by potvrzovaly, že je schopen to zvládnout jak po stránce finanční, tak i produkční či logistické.
Kolik si za účast na Rock for People řekne headliner? Chápu, že nebudete chtít prozradit konkrétní částky, ale aspoň řádově…
My v zásadě takovéto informace nesdělujeme. Můžu ale dát určité přirovnání. Za peníze, na kterých jsme se domluvili s Green Day, a v minulosti i s několika dalšími headlinery, byste si v Praze pořídil vlastní vilu. Ať už se bavíme o eurech či dolarech, vždy se v případě takovýchto kapel jedná buď o vyšší statisíce, nebo rovnou miliony.
Na druhou stranu je potřeba se na to celé dívat bez jakékoliv závisti vůči interpretům. Jednak si to sami díky své píli vybudovali a jednak to rozhodně neznamená, že by si tuhle částku mezi sebe rozdělili jen tři muzikanti. Velkou část peněz pohltí produkce. Green Day nám nahlásili, že přijedou asi 20 kamiony a 15 autobusy. Jen jejich bedňáci se počítají ve vyšších desítkách lidí. Navíc při současných cenách pohonných hmot se přejíždění z jedné země do druhé také celkem prodraží, takže je ten honorář potřeba rozdělit na spoustu malých dílků.
Covid nám ublížil i pomohl
Kolik lidí se na organizaci festivalu podílí?
To je různé. To hlavní jádro, tedy nejužší management festivalu, čítá 10 až 12 lidí. V tomto týmu pracujeme na denní bázi de facto nepřetržitě. S blížícím se festivalem pak pochopitelně lidí přibývá. Zapojují se externisté, kteří s námi spolupracují dlouhá léta, dodavatelé… Těsně před začátkem akce to už jsou desítky lidí a v průběhu samotného festivalu se bavíme i po zahrnutí ochranky a všech dalších organizátorů už přibližně o tisícovce osob, a možná i trošku víc.
Jakou návštěvnost letos očekáváte?
Už rok 2020 měl pro nás být z tohoto hlediska rekordní. Mělo se jednat o první vyprodaný ročník na hranici kapacity královéhradeckého letiště – 30 tisíc návštěvníků denně. Byli jsme vyprodaní už pět měsíců dopředu. Jenže v březnu pak přišel covid.
Nabídli jsme se tedy, že část vstupenek, ač jsme díky lex voucher nemuseli, vrátíme. Uvědomovali jsme totiž, že k nám tehdy neměli přijet jen naši tradiční návštěvníci, kteří jsou vůči značce RfP loajální, ale i tací, kteří se na nás přijeli podívat vůbec poprvé, kteří si to koupili právě kvůli Green Day či ostatním kapelám typu Fall Out Boy či Weezer, jež mají v Česku premiéru. I proto jsme zhruba osm procent vstupenek z celkového objemu nabídli k vrácení.
Vloni jsme začali s doprodejem, přičemž i tehdy jsme se blížili tomu, abychom naplnili kapacitu. Jenže i pak se musel festival přesunout. V tu chvíli jsme si každopádně vzhledem k obrovskému zájmu začali pohrávat s myšlenkou na navýšení kapacity areálu. A to se nakonec povedlo.
Covid nám sice ublížil v tom smyslu, že jsme nemohli uspořádat náš rekordní ročník, ale na druhou stranu nám pomohl k tomu, abychom se stali nájemcem tohoto 40hektarového festivalového areálu, s čímž se pojí spousta výhod. Nyní můžeme mít vliv na to, jak se zde některé věci vyvíjejí. Máme více času na přípravu, vylepšení infrastruktury, internetového připojení a tak dále. A navíc jsme mohli navýšit onu kapacitu, která nyní čítá namísto třiceti hned pětatřicet tisíc lidí denně.
Navýšení kapacity se teď ukazuje jako naprosto klíčové rozhodnutí, protože se pohybujeme v naprosto jiných cenových relacích. Když jsme před dvěma a půl lety začali s prodejem vstupenek, odhadované ceny produkce byly někde úplně jinde. Teď jsou v některých případech i o 30 až 40 procent výš. Jinými slovy, letošní festival tedy bude výrazně dražší než ten, který jsme plánovali na rok 2020.
Lidem již zakoupené lístky přirozeně zdražit nemůžeme, a rozhodně bychom to ani dělat nechtěli. Takže navýšení kapacity představuje de facto jediný způsob, jak to celé finančně zvládnout. A i tak se budeme nakonec z pohledu zisku pohybovat někde kolem čisté nuly nebo jen nepatrně nad ní. Očekávám každopádně, že se festival v nejbližší době skutečně vyprodá.
Sám jste to před chvílí zmínil, poslední dva ročníky festivalu se kvůli covidu nekonaly. Jak moc velké finanční ztráty jste utrpěli? A do jaké míry vám stát tyto škody kompenzoval?
Vládní pomoc nám určitě pomohla. Pomohla v tom smyslu, že jsme ty dva roky přečkali. Nemám to spočtené přesně, ale ztráty za neuskutečněné ročníky, kdy člověk vynaložil spoustu prostředků na administrativu a podobné věci, se pohybují v řádech milionů korun. To nám stát do větší míry vrátil.
Na druhou stranu se nám covid podařilo přečkat i díky tomu, že jsme se z toho celého nesesypali a aktivně jsme vymýšleli další podpůrné projekty typu Rock for People In The Game, což je vlastně festival zasazený do počítačové hry, a tak podobně. A lidem se to líbilo. Nyní už ale skutečně potřebujeme, aby se letošní ročník odehrál tak, jak má.
Jak zpětně hodnotíte vládní zákazy konat takto masové akce. Během první covidové sezóny by se možná ještě daly pochopit, ale co loňský rok?
Souhlasím s tím, že v případě roku 2021 to bylo dost zvláštní. Tím spíš když v takové Velké Británii 90tisícové festivaly probíhat mohly, zatímco u nás byl strop na nějakých pěti tisících. Asi to ale souvisí s tím, že každá země to riziko vnímala jinak a měli jsme i odlišnou míru proočkovanosti.
Místo tradiční akce jsme tedy alespoň zorganizovali náš festival naděje, respektive Rock for People Hope. Dostali jsme se na maximální možnou kapacitu, a ti návštěvníci přišli. Troufám si tedy tvrdit, že jsme měli nejkvalitnější zahraniční line-up ze všech loňských tuzemských festivalů. Postavili jsme dvě stage, přijeli k nám rock'n'rollové legendy Hives, a lidé si to podle všeho skvěle užili.
Je akce zisková alespoň z toho dlouhodobého hlediska? Tedy pomineme-li covid…
Organizovat podobné festivaly je poměrně nejistý podnik. Za pětadvacet ročníků, které jsem pořádal, bylo ziskových spíš méně než více. Jsme rádi i za takové ročníky, které skončí onou nulou. Byly tu i prodělečné festivaly, některé dokonce celkem výrazně. Šlo například o ten památný ročník 2012, kdy nás tady potkaly dvě velké bouřky, kvůli nimž jsme čelili těžkým finančním i morálním ztrátám, neboť nám nevystoupil headliner Faith No More.
V roce 2019, během dosud posledního ročníku, byl festival lehce ziskový, a letos, jak už jsem řekl, budeme rádi za nulu, protože vzhledem k tomu, jak se změnily ceny, se nám dost dramaticky zvýšily náklady. Navzdory rekordní návštěvnosti nás tedy letos žádné rekordní zisky s největší pravděpodobností nečekají.
Co sponzoři akce? Hlásí se sami, nebo je musíte naopak přemlouvat?
Je pravdou, že mezi sponzory žádná dobrá nálada tak úplně nepanuje. Všichni jsou opatrní, a to nejen kvůli covidu, ale v současnosti i kvůli válce na Ukrajině. Řada firem uvažuje tak, že jestli může někde něco škrtnout, tak to udělá. A jako první na ráně jsou většinou výdaje na marketing, tudíž například sponzoring Rock for People.
Se sponzory máme uzavřené smlouvy, které původně platily na rok 2020. Máme je garantované, byť je fakt, že pár firem, jež byly na předloňský rok například jen ,předdomluvené‘, nám z výše uvedených důvodů sponzoring odřeklo. My se je samozřejmě snažíme nahradit někým jiným, ale ne vždy se to povede. Kdybych to měl tedy nějak porovnat, dá se říct, že z hlediska sponzoringu na tom letos bohužel budeme o něco hůř než před těmi dvěma lety.
Lepší než Carnegie Hall
S jakou kapelou, respektive hudebníkem bylo vyjednávání o jejich účasti nejsložitější?
Pro mě bylo největším mezníkem právě vyjednávání s Green Day, kdy došlo, jak lidé zřejmě zaznamenali, ke změně termínu celého festivalu. Z prvního víkendu v červenci, kde jsou hned dva svátky, jsme se přesunuli do června.
Osobně jsem o Green Day dlouhá léta stál natolik, že když jsem se dozvěděl, že vyráží na turné, tak jsem nedával nabídku na jeden konkrétní termín, v němž se Rock for People koná, ale dal jsem jim nabídek hned několik – tuším, že se jednalo celkem o 24 dat -, a řekl, že když budou mít během jednoho z nich čas, jsem ochoten kvůli nim festival přeložit. De facto šlo o všechny víkendy v rozpětí jejich aktuálního turné, přičemž oni měli čas jen o jednom jediném, a právě na ten jsme nakonec náš festival naplánovali.
Během těch dvou let se nám naštěstí podařilo tuto dohodu zachovat, byť k jistým přesunům v rámci červnových víkendu došlo – například vloni se měla akce konat o druhém víkendu, zatímco letos připadla na víkend třetí.
Čí účast na Rock for People pro vás byla tou nejdůležitější? Lze za všechny ty roky vůbec vypíchnout jednoho konkrétního interpreta?
Jedním z nich byl určitě už zmíněný Manu Chao, který nás ,přinutil‘ k přesunu do většího areálu. Dalším takovým milníkem byl splacený dluh Faith No More. Ti se k nám vrátili v roce 2015 poté, co o tři roky dříve svůj koncert kvůli počasí zrušili a nechali si dle složitě vyjednaných smluv vyplatit plný honorář. Museli jsme je tedy de facto zaplatit hned dvakrát. A pak samozřejmě musím opět vyzdvihnout Green Day, protože ti pro nás z hlediska prestiže znamenají zase postup o úroveň výš. Měli jsme tu sice třeba už i Muse a Prodigy, ale letošní headliner je zkrátka přeci jen ještě o level výš. Už třeba jen proto, že přijedou tím, čím přijedou, a že si s sebou přivezou i vlastní posilovnu, kuchyň, dva kamiony plné mechandisingu a tak podobně. Poprvé u nás přivítáme velkou stadionovou kapelu, a už se toho nemůžeme dočkat.
V minulosti na Rock for People vystoupil i Karel Gott. To muselo být také poněkud speciální, ne?
Karel Gott byl pro nás pochopitelně taky velmi důležitý, protože se jednalo o naprosto unikátní záležitost v tom smyslu, že on sám se nikdy žádného podobného, tedy rockového festivalu, neúčastnil. Všichni jsme tak trochu měli obavy, jak to vlastně celé dopadne, nervozita panovala na obou stranách. Nakonec to ale byla totální euforie a i on sám posléze v nějakém rozhovoru přiznal, že to pro něj byl silnější zážitek než vystoupení v newyorské Carnegie Hall. U nás hrál sice jen ve velkém stanu pro sedm tisíc lidí, ale ti lidé ten stan málem zbourali, jak si to užívali. Vypadalo to zkrátka jak na nějakém nefalšovaném punkovém koncertu. A přitom jeho hudba měla k něčemu podobnému opravdu hodně daleko.
S jakými nejpodivnějšími požadavky ze strany kapel a ostatních interpretů jste se setkal?
V dávných dobách nás dokázal rozhodit jakýkoliv požadavek na brazilské pivo a další věci, které na našem trhu zkrátka nebyly dostupné. Postupně si ale zvyknete. Dnes to funguje tak, že každá kapela nahlásí, co všechno chce, a my to zařídíme. Jde přitom kolikrát o věci, o kterých člověk neměl páru, že existují.
Vím, že takový James Brown požadoval, aby měl v šatně kyslíkový tank, který mu pomáhal s hlasem. Některé kapely chtějí mít v zázemí bazén. S tím jsme se však naštěstí nikdy nesetkali. Požadavky muzikantů, kteří k nám přijíždí, se většinou týkají dobrého hotelu. Když jim nevyhovuje žádný z těch, které jsou v Hradci, tak jim sháníme hotely v Praze a tak podobně. Občas požadují nějakou konkrétní značku aut, která je z toho hotelu přiveze, samozřejmostí je vlastní catering, ale jinak se nejedná o nic extrémního. Jde sice o věci, které jsou drahé, ale nikoliv nerealizovatelné.