JAROSLAV KUBERA, PRIMÁTOR TEPLIC A SENÁTOR:Senátor za ODS a zároveň primátor Teplic Jaroslav Kubera je velkým kritikem evropských dotací. Pozornost budí i netradičním vedením teplického magistrátu. Zbavil se totiž, jak říká, socialistických přívěsků a jeho hlavním cílem je nepřekážet podnikatelům.
JAROSLAV KUBERA, PRIMÁTOR TEPLIC A SENÁTOR: Senátor za ODS a zároveň primátor Teplic Jaroslav Kubera je velkým kritikem evropských dotací. Pozornost budí i netradičním vedením teplického magistrátu. Zbavil se totiž, jak říká, socialistických přívěsků a jeho hlavním cílem je nepřekážet podnikatelům.
Váš přístup k podnikatelům a způsob, kterým vedete město Teplice, asi není v Česku příliš obvyklý…
Ano, Teplice jsou zatím bohužel v českém měřítku výjimkou. Začalo to rozhodnutím města v roce 1992, že nebude podnikatelům překážet. A také tím, že nebude samo podnikat. Když totiž město podniká a například zavede zadarmo internet, tak zničí všechny internetové kavárny. Protože do nich nikdo nepůjde, když může jít do knihovny zadarmo. A to je špatně.
Jaká konkrétní opatření jste udělali?
Prvním krokem byl prodej celého bytového fondu. Pak jsme zprivatizovali všechny městské služby - od technických po dopravní podnik. Tam jsme se teď mimochodem dostali do problémů, protože Evropská unie není připravena na to, že by dopravu provozoval soukromý podnik, ani mu na to nechce dávat peníze. Evropská unie totiž považuje soukromníky v podstatě za podvodníky.
V čele města jste dvanáct let. Jak jste se prosadil s velmi pravicovým postojem v kraji, kde je z důvodu vysoké nezaměstnanosti úspěšná především levice?
Domnívám se, že je to o pravdě, protože říkám na rovinu, jak to je. Lidé sice chvíli brblají, ale nakonec to přijmou.
DEJME DOTACE NA SNÍŽENÍ VEŘEJNÉHO DLUHU Jste například pověstný kritickým postojem k současné podobě Unie. Označujete evropské dotace za sprosté slovo, ne-li trestný čin. Co se vám na nich konkrétně nelíbí?
Unijními penězi jsme posedlí, přitom za chvíli začneme do Unie platit více, než dostaneme. Dotace jsou již z principu špatné. Správný postup je nechat peníze tam, kde vznikly, a ať se lidi starají. Dotace je vždycky zlodějina, protože aby někdo dostal podporu, jinému se peníze musejí ukrást. Samozřejmě pro stát i Unii je výhodné brát a pak milostivě dělat hrdinu, který může někomu něco dát.
Jenže situace je taková, že Česká republika je v Unii. A nezbývá zřejmě nic jiného než se s tím smířit.
Pokud Evropská unie neudělá zásadní reformy, tak se rozpadne. To je evidentní, nemůže to dopadnout dobře. Unie nedodržuje základní věci, což je volný pohyb lidí, kapitálu a myšlenek. Chová se socialisticky. Říkám, že Unie je něco jako Československo v roce 1945 a blíží se rychle k únoru 1948. Ale nejsem proti evropské integraci. Jsem pouze proti tomu dělat z Unie stát, protože to je cesta do pekel. Jediným racionálním řešením je dotace vzít a dát je na splátku našeho veřejného dluhu. Ale myslíte, že tohle projde?
Pojďme ke konkrétnímu příkladu a vysvětlete na něm, proč jsou evropské dotace škodlivé.
Konkrétním příkladem, který já znám, je, že v Česku udělali inkubátor za evropské peníze a on zkrachoval. Nevzpomenu si tedy teď, kde to přesně bylo. Obecně - když někdo hradí určitý projekt z dotace, tak udělá něco, co by ze svých peněz nikdy neudělal. Kromě toho takto financované projekty vyžadují mandatorní výdaje v budoucnu. Vesnice, která si z dotací postaví akvapark, netuší, že jí Unie na provoz nedá už ani korunu. A za dva roky zjistí, že zařízení prodělává osm milionů ročně a ona je nemá. Svoje názory ale nikomu nevnucuji. Proto jsem říkal, že Teplice udělají 1. dubna referendum o vystoupení města z Unie. Vážně jsem ale myslil, že vystoupíme z různých zbytečných socialistických organizací, které jsou k ničemu, jako je například Svaz měst a obcí.
Kde je podle vás hranice, kdy dotace dávat a kdy již ne? Dotace mají smysl jenom tam, kde to jinak nejde. Obec, potažmo stát vznikly, protože by bylo například obtížné, aby si lidé každý zvlášť zajišťovali odvoz odpadů, veřejné osvětlení či stavbu komunikací. Také dáváme peníze na sport mládeže, protože dítě dvou nezaměstnaných rodičů si nemůže koupit hokejku, ať už je jakkoli talentované. Tak mu ji koupíme, ale rodiče ať si sportují za svoje. Děláme samozřejmě i věci, které se ekonomicky nevyplatí. Mít filharmonii za 24 milionů ročně je ekonomicky nesmyslné, ale hezké. Dotace však musí být něco naprosto výjimečného. Proč bych tady platil například prvoligový tým? Co je to za hloupost, vždyť jsou to profesionálové! LETOS PROINVESTUJEME 400 MILIONŮ KORUN Jaké příležitosti skýtají pro podnikatele veřejné zakázky zadávané městem? Největšími investičními akcemi jsou rozestavěná sportovní hala za více než 200 milionů korun a rekonstrukce botanické zahrady za přibližně 60 milionů. Menší, ale pravidelné a velmi důležité investice směřují do rekonstrukcí komunikací a osvětlení. Letos bychom měli proinvestovat přes 400 milionů korun. Všechny peníze přitom jdou soukromým firmám prostřednictvím veřejných zakázek. Využijete také možnosti spolupráce se soukromým sektorem, tedy projekty PPP?
Teplice pod mým vedením jdou metodou „našetříme si a postavíme“. Nemáme žádný úvěr, všechno platíme ze svého. Ani na veřejné osvětlení jsme nepodepsali smlouvu se soukromým partnerem na 20 let jako některá jiná města, ale jen na tři roky. Nevěřím, že se soukromá firma dokáže na dvacet let zavázat ke konstantní ceně. Navíc radnice mají menší právní zázemí než soukromé firmy, na což pak doplácejí. To se projevilo i ve sporu Ústeckého kraje s autobusovým dopravcem.
Proti proudu jste se pustili také tak, že vaše městská policie nevlastní žádné radary. Proč jste se tak rozhodli?
Jsou tady obce, které si kupují za osm set tisíc radar a pak brečí, že nemají na kanalizaci. Ale protože je to móda, tak prostě budou měřit. Touto cestou jít nechceme.
Máte ve městě nějaké dlouhodobě chátrající nemovitosti, s jejichž opravou by podnikatelé mohli pomoci?
Kolem jednoho procenta budov ve městě chátrá. Významnějších „pomníčků“ je přibližně pět. Všechny už ale jsou v soukromém vlastnictví. Problémem je, že právní řád neumožňuje tlak na majitele, kteří takové nemovitosti vlastní pouze spekulativně a nestarají se o ně. Naše město už prakticky žádné nemovitosti nevlastní, všechno je soukromé.
ZÁKONÍK PRÁCE ŘÁDIL I NA MAGISTRÁTU
Tepličtí podnikatelé si stěžují, že nemohou koupit parkovací místo před svým obchodem, a že je parkování ve městě příliš drahé. Ve středu města to jinak nejde. Aut je tu čtyřikrát víc než parkovacích míst a je potřebné auta takzvaně „točit“. Ale jsou podnikatelé, kteří to stále nechápou. Říkají třeba, že chodí na poštu podávat složenku a musí zaplatit jedenáct korun za parkovné. Odpovídám: Je to jednoduché, uděláme parkování zadarmo. Úředníci přijedou ráno v půl sedmé, zaparkují auto. Ty můžeš zaparkovat dva kilometry od pošty a dojít si tam pěšky. Jak takhle podnikatel může vůbec přemýšlet? Jak přemýšlí živnostník, který zavře v pět hodin a křičí, že ho supermarkety, které mají do deseti, ničí?
Vy jste vlastně nikdy nezkusil podnikat. Nelákalo by vás to? Samozřejmě, že lákalo. Alespoň bych nemusel pořád vysvětlovat, kolik beru nebo neberu. Mě ale baví to, co dělám. Vlastně bych ani nevěděl v čem podnikat, protože mě by bavilo úplně všechno. Kvůli tomu nemůžu třeba ani na internet, protože hledám banánové slupky a skončím v Indii. Od začátku letošního roku začal platit nový zákoník práce. Postihla tato novelizace i Teplice?
Dramaticky. Odvoláme třeba skoro všechny vedoucí odboru, přičemž nevíme, jestli je má odvolat městská rada, nebo tajemník. Máme totiž dva zákony, které říkají jeden to, a druhý ono. Takže je nemůžeme nikdy odvolat legálně, protože nikdy nevíme, jestli jsme to udělali správně. Změna zákoníku zasáhla také platy. Všechno je jinak, jsou jiné tabulky, jiná zařazení. Zkomplikovala se také situace s pružnou pracovní dobou a další věci, které ani neznám. Pro zákoník jsem nehlasoval. Protože je to takový paskvil, že mi ani nestálo za to si ho přečíst celý.
Jaký je váš názor na zavedení registračních pokladen, které se na rozdíl od zákoníku práce nakonec podařilo alespoň odložit? Tudy cesta nevede. Registrační pokladny si podnikatel zařídí ne proto, že to po něm chce stát, ale protože se mu to vyplatí. Kdybych byl třeba hospodský, tak si je zavedu proto, aby mě neokrádali číšníci. Když bude ale podnikatel chtít pokladny obejít, vždycky si nějakou okliku najde. Lze zabránit daňovým únikům?
Lepším nápadem je podle mě to, že se daně nebudou platit ze zisku, ale z tržeb. Náklady by se tedy nebraly v úvahu. Nechápu, z jakého důvodu stát zajímají náklady podnikatele. Například, proč jim stát dává příležitost, aby domácí vysavač dali do nákladů firmy jenom proto, že zaplatí menší daně.
JÁRO, NASTŘÁDEJ SI A KUP
Často si také stěžujete na nevyvážený stav mezi samosprávou a státem.
Nejvíc nám vadí, že se nám do toho pořád stát plete, a přidává další a další úkoly. Vykonávám tak prakticky funkci přednosty okresu. Finanční kompenzace ale chybí, takže nám tyto činnosti ukrajují z rozpočtu.
Loni na podzim jste byl podruhé zvolen senátorem. Co vám působení v Senátu dalo?
Za šest let jsem přišel na to, jak se dělají zákony. Každá lobbistická skupina si do nich prosadí to, co ji baví a z čeho může mít trvalý byznys. Povinné registrační pokladny, když je vyrábím, to je bezva, ne? Když budu tiskárna pasů, tak se mi zase náramně hodí, pokud se budou měnit nejlépe každý rok.
Co říkáte nové vládě Mirka Topolánka?
Jsem stále zastánce předčasných voleb, takže o žádné vládě neříkám nic. Za tohoto stavu nejde smysluplnou vládu sestavit. Přeběhlíci z řad ČSSD možná umožní trojkoaličnímu kabinetu vládnout, ale neumožní mu potom následně provádět reformy. Takže to k ničemu není.
Jak jste došel k výrazně liberálním názorům, které zastáváte? Základ byl asi v tom, že maminka mi od první až do sedmé třídy slibovala kolo, když budu mít samé jedničky. Já jsem je měl a kolo pořád nikde. Tím mě docela naštvala. Ale hlavní bylo, že mi neustále opakovala tuto větu: Járo, nastřádej si a kup. To byla klíčová věta, a z té já žiji dodnes. Mám doma nádhernou knížku od Phila Lauta, která se jmenuje Peníze jsou moji přátelé. Hlavní motto knihy zní, že nejlépe vydělané peníze jsou ty, které neutratíš. Není umění vydělat hodně peněz. Jak je například možné, že tolik sportovců nebo umělců umírá jako chudáci? Jednoduše proto, že nezvládli výdaje. |JAROSLAV KUBERA**Narodil se v roce 1947 v Lounech. Po maturitě studoval matematiku na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně a zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Studium však nedokončil. Na Městském úřadu v Teplicích působí od roku 1990, kdy vykonával funkci tajemníka. Roku 1994 se stal starostou a poté, co se Teplice v roce 2001 staly statutárním městem, primátorem. V roce 2000 byl zvolen za volební obvod Teplice do Senátu. Mandát obhájil i v loňských podzimních volbách. Je ženatý a má dvě dospělé dcery.|
