ZEMĚDĚLCI A POTRAVINÁŘI Dvojnásobně vyšší dotační podpora zemědělským subjektům - úhrnem 26 miliard korun - byla opticky největším přínosem vstupu Česka do Unie v oblasti zemědělství. Vysoké dotace se promítly do nejvyššího zisku tohoto sektoru v polistopadové historii - za rok 2004 činil zhruba devět miliard korun.
ZEMĚDĚLCI A POTRAVINÁŘI Dvojnásobně vyšší dotační podpora zemědělským subjektům - úhrnem 26 miliard korun - byla opticky největším přínosem vstupu Česka do Unie v oblasti zemědělství.
Vysoké dotace se promítly do nejvyššího zisku tohoto sektoru v polistopadové historii - za rok 2004 činil zhruba devět miliard korun. Zemědělství přitom v předchozích letech většinou končilo ve ztrátě, mírného zisku dosáhlo pouze v roce 2001, a to necelé tři miliardy korun. Vytvoření jednotného celního prostoru mezi státy Evropské unie také dalo domácím zemědělcům šanci ukázat, jak je to reálně s jejich konkurenceschopností -a tady již tolik optimismu na místě není.
Prvovýrobci sice dokázali některé své suroviny - zejména vepřové maso a mléko - vyvážet více, na druhou stranu se do Česka začalo dovážet podstatně vyšší spektrum zemědělské produkce za levnější ceny, než kterých dosahují naši podnikatelé. Jde hlavně o ovoce a zeleninu, přičemž citlivou oblastí jsou především brambory. Ke kladům vstupu lze přičíst prozatím dobré fungování platební agentury, přes niž proudí z Unie do Česka dotace, a z poslední doby také schopnost tuzemska využít tendru EU na export obilí, oproti dalším konkurenčním zemím.
OBILÍ I BRAMBORY S PRODĚLKEM
A jaké zkušenosti mají po roce členství někteří zemědělci? Farmář Leo Suchý ze Slavětína byl jedním z mnoha, kteří spoléhali na intervenční cenu za obilí ve výši 3200 korun, jak to stanoví regulační mechanismy Unie. Protože nemá skladovací prostory, nabídl své obilí hned, jak to bylo možné, tedy v listopadu 2004, Státnímu intervenčnímu fondu na intervenční nákup. Jenže ani Fond dostatečné skladovací kapacity nemá, navíc vázla administrace žádostí o vykoupení obilí. Nakonec musel Leo Suchý prodat svou produkci za ceny kolem 2500 korun za tunu.
Také zemědělec Václav Vacek z Havlíčkobrodska je pesimista, pokud se týká tuzemské produkce konzumních brambor. Jejich odbyt vázne, na tuzemském trhu se uplatňují brambory z Polska, Slovenska, ale také z Německa. „Dávám šanci bramborářům ještě tak rok. Pěstování brambor je nákladné, na jeden hektar se vynaloží asi 70 tisíc korun, a když potom neuplatníte produkci na trhu nebo prodáváte s prodělkem, krvácíte daleko víc než v případě třeba obilí,“ konstatuje Vacek. Brambory přitom navíc nebyly začleněny do takzvaných top-up podpor, národních podpůrných programů směrovaných na vybrané zemědělské komodity.
SPOLEČNÁ POLITIKA NEPROSPÍVÁ
Takzvaná společná unijní zemědělská politika ze středně a dlouhodobého pohledu rozvoji českého zemědělství neprospívá. Produkce řady komodit je regulována kvótami a neumožňuje rozvoj konkurenceschopným podnikatelům. Pokusy o reformy domácí producenty spíše poškozují, například v případě cukru. Některé cenové záruky ze strany Evropské unie v praxi nefungují, konkrétně u obilí, kde se zemědělci nedočkali slibované ceny 3200 korun za tunu.
K podstatnému zhoršení pozice došlo hlavně v případě tuzemských výrobců potravin. Tlak zemědělců na vyšší ceny za své produkty na straně jedné a požadavky obchodních řetězců na co nejnižší ceny vykupovaného zboží na straně druhé neumožňují potravinářským podnikům získávat dostatek peněz na svůj rozvoj.
