Nejen Andrej Babiš, ale také Jaroslav a Michal Strnadové, Daniel Křetínský, Tomáš Chrenek, Jiří Hlavatý či Petr Otava. To jsou konkrétní příklady miliardářů, kteří dosáhli na stamilionové částky z fondů Evropské unie určených na rozvoj podnikání a ochranu životního prostředí. I když jsou unijní dotace na podnikání určeny hlavně pro malé a střední podniky, dosáhnou na ně i ty velké.
Na druhé straně platí, že většina projektů předložených velkými byznysmeny se jeví na první pohled rozumně a účelně. Nejčastěji se jedná o ekologizaci starších průmyslových závodů a tepláren, aktivity v oblasti výzkumu a vývoje či nákup nízkoemisních autobusů. Úsměvné případy, jakým je dnes již legendární Babišova „inovační linka na výrobu toastového chleba“, se zde prakticky neobjevují.
I tak lze v přehledu projektů podpořených evropskými penězi najít jisté podivnosti. Na dotace v řádu nižších stovek milionů korun občas dosáhnou i malé a prakticky neznámé firmy. Ano, může se jednat o budoucí hvězdy českého podnikatelského nebe, ale jistá skepse je namístě. Jak se ukázalo v minulém rozpočtovém období, příběhy neznámých firem s velkými plány často končí velkým zklamáním.
Největší sousto
Zdaleka nejvíc dotací, téměř dvojnásobek toho, co čerpal třetí v pořadí, získali zbrojaři Jaroslav Strnad a jeho syn Michal. Vlastníci skupiny Czechoslovak Group prostřednictvím firem Tatra Trucks a Excalibur Army načerpali na evropských dotacích přes 800 milionů korun. Kdyby šly peníze ze státní kasy, vyšel by příspěvek pro Strnadovi téměř na 72 korun na každého obyvatele včetně kojenců.
Celkem 543 milionů korun zbrojařské a strojírenské impérium Strnadových získalo na snížení energetických ztrát v areálu Tatry v Kopřivnici. Další peníze šly na vývoj nového motoru, náprav a kabiny tatrovek, ale také na renovaci historického vlaku Slovenská strela. Podnik Excalibur Army s podporou EU investuje do energetických úspor i vývoje nového obrněného vozidla.
Pomyslné druhé místo obsadila čtveřice původem slovenských byznysmenů z holdingu Moravia Steel. Tedy jmenovitě Tomáš Chrenek, Mária Blašková, Ján Moder a Evžen Balko. Zmíněná skupina dosáhla na evropské dotace v objemu přes 560 milionů korun. Vedle ekologických investic do oprášení provozu Třineckých železáren se jedná o modernizaci a ekologizaci provozu Sléváren Třinec, Šroubárny Kyjov, Kovárny Viva i dalších firem.
Bronzovou medaili za čerpání evropských dotací by s částkou 517 milionů korun získal Daniel Křetínský, většinový akcionář Energetického a průmyslového holdingu. Většina této částky je určena na druhou etapu ekologizace provozu Elektráren Opatovice, tedy klíčového zdroje tepla pro Hradec Králové a Pardubice. Druhým významným projektem holdingu EPH je modernizace rozvodů tepla v Mostě a Litvínově.
Nejisté peníze pro Agrofert
Až na čtvrtém místě lze najít koncern Agrofert vlastněný svěřenskými fondy spjatými s Andrejem Babišem. Pokud jako ve všech uvedených příkladech započítáme dotace ze strukturálních fondů EU v rozpočtovém období 2014 až 2020, jedná se o více než 412 milionů korun. Dlužno dodat, že Agrofert čerpá další miliardy korun na zemědělských dotacích a také na státních investičních pobídkách, obvykle ve formě daňových prázdnin.
Pokud bychom započetli i tyto další příjmy z veřejných rozpočtů, dostaneme se k sumě 6,5 miliardy korun jen za období let 2014 až 2017. Nyní je otázka, zda část peněz nebude muset Agrofert vracet. Podle předběžné zprávy, kterou na konci května poslali do Prahy auditoři Evropské komise, nemají firmy spojené s Babišem nárok na čerpání dotací s ohledem na střet zájmů. Pokud auditoři svoji verzi obhájí, všechny dotace vyplacené po datu 9. února roku 2017 bude muset Agrofert vrátit.
Nejznámějším takovým případem je příspěvek fondů EU ve výši sto milionů korun na výrobu „inovativního“ toastového chleba v Pekárně Zelená louka. Tedy kauza, o které týdeník Euro informoval před více než dvěma lety jako první. Řádově desítky milionů korun měla dostat také Lovochemie na inovaci ve výrobě sirnatých hnojiv, Ethanol Energy na snížení energetické náročnosti výroby biopaliv či Wotan Forest na nový kotel na spalování biomasy.
Všechny tři zmíněné projekty patří mezi ty, které upoutaly pozornost auditorů Evropské komise. Zdaleka se nejedná pouze o konflikt zájmů trojjediného byznysmena, premiéra a vlastníka médií. Auditoři upozornili, že nový postup výroby toastového chleba Babišova pekárna nevyvinula sama, ale pouze převzala výrobní postupy od sesterské společnosti Lieken z Německa. Podobné zjištění se týká i Lovochemie. Čtvrté místo Andreje Babiše v žebříčku je tedy zřejmě jen dočasné.
Brabec, Dospiva, Hlavatý
Také na dalších místech v žebříčku lze najít zajímavá jména. Například Václav Brabec, obecně známý hlavně jako vlastník Baníku Ostrava, získal přes 280 milionů korun - především na nákup nízkoemisních autobusů a elektrobusů pro linky v Moravskoslezském kraji. I o něco nižší částku na stejný účel načerpaly autobusové podniky vlastněné Zdeňkem Zemkem.
Nechybí ani dvojice Jaroslav Haščák a Marek Dospiva, tedy majoritní akcionáři finanční skupiny Penta. Ta získala téměř čtvrt miliardy korun na projekty ve společnostech Aero Vodochody Aerospace a Nemos Sokolov. Evropské peníze tak podpoří mimo jiné vývoj nového cvičného letadla L-39 NG. Na částky okolo 150 milionů korun z eurofondů dosáhne třeba textilka Juta průmyslníka Jiřího Hlavatého či slévárny a koksovny ze skupiny miliardáře Petra Otavy.
Petr Marsa je polovičním vlastníkem Fio banky, ale vlastní také výrobce kovových konstrukcí a kontejnerů Variel. Tato firma má inkasovat přes čtvrt miliardy korun z eurodotací. Zřejmě nejméně známým zástupcem v top desítce soukromých příjemců evropských peněz je vlastník firemní skupiny Fermat Jiří Ferenc. Použije je na výzkum, vývoj a inovace ve výrobě obráběcích strojů a brusek.
Stát jsem já. Babiš je uprostřed dotačního chaosu
Jistým překvapením může být fakt, že na částky okolo sta milionů korun i více dosáhnou i poměrně malé podniky. Třeba benešovský výrobce autodílů Top Alulit vykazuje tržby okolo 200 milionů korun, v současném rozpočtovém období však již nabral šest evropských dotací celkem za 224 milionů korun. Získané dotace převyšují roční tržby třeba i v případě sklářské společnosti Sans Souci.
Aniž bychom chtěli strašit, zkušenosti z minulého rozpočtového období ukazují, že kombinace velkých plánů a vysokých dotací mohou v některých případech špatně skončit. Příkladem může být 303 milionů korun z peněz EU pro podnik Exelsior Group zabývající se výrobou plastových obalů. Před šesti lety sídlo Exelsioru navštívili vyšetřovatelé s podezřením, že většinový majitel firmy Radomír Prus se dopustil dotačního podvodu. Soudní řízení v této kauze se táhne dodnes.
Mohutně zadotované sanace
V přehledech nejúspěšnějších žadatelů o evropské dotace lze najít ještě jednu skupinu, která dosáhne na nebývale vysoké částky. Jedná se o firmy zaměřené na sanaci starých ekologických škod a zátěží. Z této kategorie pochází například společnost Global Networks, kterou vlastní v Ostravě usazený irský občan Jason Oliver Fitzgerald.
Prakticky neznámá firma Global Networks načerpala 713 milionů korun evropských dotací, což představuje druhou největší sumu mezi soukromými podniky. Více již získala jen Tatra Trucks. Jedná se o firmu, která zajišťuje sanaci areálu bývalé ostravské rafinerie Ostramo. Výše dotace přitom není konečná, jedná se pouze o příspěvek na první dvě ze čtyř plánovaných etap sanačních prací.
Otroci dotací. O závislosti Agrofertu na veřejné podpoře
Finanční příspěvek pro firmu Global Networks je svou výší výjimečný, na částky přes sto milionů korun však dosáhly i další firmy zaměřené na odstraňování staré ekologické zátěže. Společnost Petra plast získala dotaci 200 milionů korun na sanaci části areálu bývalých Humpoleckých strojíren. Firma Hiragana podnikatele Bohumila Andrýska získá podobnou částku na rekultivaci areálu závodu J. Porkert ve Skuhrově nad Bělou.
Pravidla jsou v případě sanačních prací nastavena velmi vstřícně. Evropská dotace zde běžně uhradí 85 procent uznatelných nákladů projektu. Podobná je situace také u projektů z oblasti výzkumu a vývoje či ekologizace veřejné dopravy. V případě ostatních záměrů velkých podniků dotace pokrývá 25 až 55 procent uznatelných nákladů.
Budování závislosti
Soukromí vlastníci sice dál dosáhnou na stamilionové částky, ale oproti předchozímu programovému období let 2007 až 2013 se přece jen musejí uskromnit. Pro srovnání: třicet nejúspěšnějších soukromých žadatelů tehdy dosáhlo na dotace za 11,5 miliardy korun, v současném období je to zatím „jen“ 7,2 miliardy. V předchozím období byla pravidla nastavena benevolentněji a řídící orgány udělovaly stamilionové dotace i na stavbu akvaparků, lyžařských areálů a hotelů. Takoví zájemci již dnes na evropské peníze nedosáhnou.
Ještě jeden trend stojí za zmínku. Jména největších příjemců v obou programových obdobích se opakují. Týká se to velkých společností, jako jsou Třinecké železárny, Agrofert či skupina EPH, tak i těch menších, mezi něž patří Comtes FHT, PrimeCell Therapeutics a Contipro. Závislost na dotacích přitom může způsobit šok a abstinenční příznaky ve chvíli, kdy Evropská unie přiškrtí bohatnoucímu Česku přístup ke strukturálním fondům.
Dále čtěte:
Zemědělský fond stopne vyplácení dotací Agrofertu a Tomanovým podnikům
Premiér hledá díru
