Chřadnoucí velmoc získala další finance od MMF
Konečně Rusko ožívá. Jeho průmyslová produkce za druhé čtvrtletí stoupla oproti loňsku o pět procent. Dovoz, jehož cena se po zářijové devalvaci rublu neúměrně zvýšila, stále intenzivněji nahrazuje domácí výroba, která mění spotřebitelské preference bohatších Rusů. Zahraniční finanční trhy poskytují domácí měně čas na otřepání se z loňských šoků. Zpřísnění měnové a fiskální politiky seslalo v červnu inflaci pod dvě procenta. Tak vidí Mezinárodní měnový fond (MMF) východní impérium ve své studii vydané 3. srpna, rok po vypuknutí finanční krize a rok poté, co naposledy otevřel svou peněženku vyprahlé zemi. Minulý týden se však rozhodl podpořit dosud vratké nohy příznivých statistik a poskytnout další peníze.
MMF pro Rusko připravil a schválil nový úvěrový program v hodnotě 4,5 miliardy dolarů s rozložením do osmnácti měsíců. Bývalá velmoc z této částky okamžitě obdržela 640 milionů dolarů a do konce roku získá další dvě tranše. Větš inou se však přelijí jen z účtu na účet, protože jimi budou zaplaceny staré nesplacené úvěry. De facto tím MMF půjčil této zemi na to, aby mu mohla částečně splatit dluh. Vládní vyslanec u skupiny nejvyspělejších zemí světa a Ruska - G8 - Alexandr Livšic dokonce v rozhovoru pro televizní stanici NTV uvedl, že peníze od MMF zachrání Rusko před bankrotem. Podle Michaila Zadornova, zvláštního vyslance Ruska u MMF, nový úvěr znamená, že „ruská centrální banka nebude muset už tolik p odporovat rozpočet a nyní může posílat své měnové rezervy výhradně na podporu rublu .
Vánoce v létě.
Na hromádku, která by měla zaručit efektivnost reforem současného kabinetu Sergeje Stěpašina, poslušného hlasu Washingtonu, přihodí dále
Světová banka 1,2 miliardy dolarů v podobě zmrazení již splatného úvěru. K tomu ještě m inulý týden přidala 150 milionů dolarů v hotovosti na základě konsenzu s ruským kabinetem ohledně restrukturalizace takzvaných vyrovnávacích úvěrů. Světová banka původně, v srpnu 1998, Rusku přislíbila finanční pomoc formou strukturální vyrovnávací půjčky ve výši 1,5 miliardy dolarů, z níž země stihla odčerpat 300 milionů. Loňské srpnové události však zauzlily finanční potrubí. Po dlouhýc h a komplikovaných jednáních s ruskou stranou se nakonec minulý týden tento finanční ústav rozhodl rozparcelovat slíbenou úvěrovou pomoc na menší díly.
Účel však zůstává stejný. Část bude využita na sociální programy a část na pomoc při privatizaci uhelných dolů. Vše v duchu ničení ruských „monopolních infrastruktur , poznamenala agentura Dow Jones News. Jde o to podnítit soukromé podnik ání, podpořit rozpočtové příjmy a reformovat finanční sektor. Vstřícnost těchto institucí změnila chování některých dosud váhavých věřitelů, kteří se pod záštitou Pařížského věřitelského klubu rozhodli dát Rusku novou šanci.
Moskva dostala dvacet let.
Podle deníku Segodňa podepsalo uvolněný scénář splátek dluhu s Moskvou osmnáct věřitelských zemí. Stačí, když Rusko do konce roku 2000 splatí půjčených 600 milionů dolarů namísto 8,1 miliardy. Zbývajících 7,5 miliardy dolarů vrátí během následujících dvaceti let, většinu až po roce 2010. Splátky jsou stanoveny na principu poměrné částky z rozpočtových příjmů, které vláda musí zvyšovat. Ochotu k tomu má, jaké prostředky chce použít, dosud neprozradila. Pařížskému klubu přitom dluží 38 miliard dolarů, je tak největším dlužníkem skupiny. Stejně jako v případě MMF.
Kladnému rozhodnutí obou institucí předcházela lobbistická návštěva Sergeje Stěpašina ve Washingtonu. Během ní se snažil dokázat svému protějšku, viceprezidentu Albertu Gorovi, a finančnímu světu, že jeho vláda bude přísně dohlížet na plnění závazk ů reformního programu. Americké obchodníky přesvědčoval, že do Ruska „mohou přijet bez obav z podvodníků a že nemusejí mít strach z návratu komunismu. Jak napsaly agentury, označil se za politika nezávislého na „magnátech a byznysmen ech , kteří dnes hrají v Rusku dominantní úlohu. Na banketu před americkými a ruskými obchodníky Stěpašin zdůraznil, že ekonomika jeho země nutně potřebuje další privatizaci.
Politickou podporu, kterou dostal, možná ovlivnilo končící funkční období ruského i amerického prezidenta. Bill Clinton si nemůže dovolit před nadcházejícími volbami nechat ruskou ekonomiku napospas vlastnímu osudu. Šlo by o jeho prohru.
Londýnská skepse.
Domluva s MMF, Světovou bankou a Pařížským klubem institucionálních věřitelů vydláždila Moskvě cestu do Londýna. Rusko proto minulý týden jednalo i s Londýnským klubem komerčních věřitelů. Avšak bez konkrétního výsledku. Na politické tlaky a krasomluvu totiž obchodníci neslyší. Banky a další obchodní subjekty, kterým Rusko dluží celkem 32 miliard dolarů, pod vedením německé Deutsche Bank posunuly rozhovory o restrukturalizaci dluhu na září.
To svědčí o nedůvěřivosti obchodníků k posledním statistickým datům. „Ekonomická komise bude nadále analyzovat ruskou finanční situaci a její výhledy, potvrzuje tuto domněnku Deutsche Bank. Na druhou stranu se ani nečekalo, že by po tomt o kole jednání padlo konečné rozhodnutí. „Současná fáze rozhovorů nám umožňuje jen srovnat pozice a definovat další taktiku, uvedl k tomu Michail Zadornov.
Zakázaná růžová.
Takticky se však chová i měnový fond. Ve své zprávě o posledním vývoji v Rusku vypichuje ohniska dalšího nebezpečí, nenasazuje si proto mámivé brýle, jak by se mohlo zdát. Od loňského srpna totiž země neudělala velký pokro k ve strukturálních reformách. Příznivá vládní data o růstu produkce nejsou známkou zdravé přeměny průmyslu, jde jen o zmíněné postdevalvační nahrazení dovozu. A navíc se na ruské statistiky každý dívá s jistou dávkou nedůvěry.
I fond ví, že bývalá velmoc je pověstná svými sliby. A ví taky, že je málo důvodů domnívat se, že se situace změní ještě před letošními prosincovými volbami do parlamentu nebo před volbou nového prezidenta v červnu v příštím roce, jak pod otýkají analytici Economist Intelligence Unit. Navzdory politické podpoře Rusku, sedícímu u jednoho stolu se státy G7, mluví čísla sama za sebe. Miliardové řady úvěrů jasně dokazují, jak hluboko země klesla.
Proklaté dědictví.
Většina dnešních dluhů pochází z dob Sovětského svazu a Ruská federace, coby nástupnická země, je zdědila. Osm let chaotických reforem je ještě rozšířily. Splácení nových závazků však dává Rusko přednost. Proto vloni v s rpnu, když země padala do finanční propasti, zastavila do té doby téměř pravidelnou obsluhu starého dluhu. Lze se už jen dohadovat, jestli za tím byly rusky idylické naděje na milost věřitelů. Ti však po posledních rozhovorech nenaznačili nejmenší ochotu část dluhu umazat.
Hlavní ekonom Deutsche Bank, největšího komerčního věřitele Ruska, Norbert Walter například tvrdí, že Rusko není chudou zemí. „Lidé, kteří mohou poslat kosmickou stanici na oběžnou dráhu a dokážou vybudovat největší válečnou mašinérii, jakou svět v iděl, mají talent, který může být využit k jiným věcem, řekl minulou středu v rozhovoru pro rozhlasovou stanici DeutschlandRadio.
Za všechno prý může mafie a pakty mezi politiky a hlavními obchodníky v zemi. „Kdyby tam byl místo mafie demokratický a tržní ekonomický řád, pak by byl dluh ve výši 150 miliard dolarů obsluhován a nakonec splacen, tvrdí Walter . Věřitelé tlačí na ruskou vládu, aby nejen prosadila restrukturalizaci v obchodní a průmyslové sféře, privatizovala a vybírala daně na naplnění rozpočtu, ale především aby v zemi zavedla demokratický model řízení na všech stupních. U ž je pozdě na ustanovení legislativního rámce, který by změny k tržnímu světu předběhl. Teď Rusku zbývá našívat záplaty alespoň tam, kde zejí největší díry. Jako například v zákonu o bankrotech.
Někteří ekonomové z obou částí kdysi neprodyšně rozděleného světa ale namítají, že Západ svými radami Rusku zatím moc nepomohl. Část z nich je dokonce označuje za dost bídné. Že by si analytici vychovaní v pevných a přehledných struk turách nedovedli poradit s ruskou právní a ekonomickou džunglí? Právě v tom bude možná kámen úrazu.
