Platí Klausova teze, že nejde o klimatickou změnu, ale o ohrožení svobody
Na článek redaktora týdeníku EURO Čestmíra Klose Vývoz revoluce se nezdařil (EURO 13/2007), jenž nese podtitul Klausova teze, že nejde o klimatickou změnu, ale o ohrožení svobody, propadla, zareagoval Petr Hájek, mluvčí prezidenta České republiky Václava Klause.
Čestmír Klos si vytkl pro svůj relativně krátký článek ambiciózní cíl: v několika řádcích znectít českého prezidenta jako nekompetentního v jeho varovně zdviženém prstu proti nastupující environmentalistické „revoluci“ (abych užil autorův příznačný slovník). Záminkou se mu staly odpovědi Václava Klause na otázky, které mu američtí kongresmani položili v souvislosti se slyšením ve Výboru pro energii a obchod Sněmovny reprezentantů. Autor se nám snaží vsugerovat, že „mediální masáž“, která u nás údajně probíhala mezi zasláním odpovědí Václava Klause a jednáním v Kongresu USA, měla vytvořit iluzi, že „boj o oteplování v nejdůležitějším parlamentu světa se odehrává mezi dvěma hlavními hráči - českým prezidentem Václavem Klausem a bývalým americkým viceprezidentem Alem Gorem“. To je samozřejmě nesmysl.
Odvážná promluva.
S otázkami se kongresmani obrátili na Václava Klause, protože překlad jeho rozhovoru v Hospodářských novinách, kde se tématem „oteplování“ a jeho politickými důsledky zabýval, vzbudil ve Spojených státech mimořádný ohlas. Na Hrad přišly hory dopisů, e-mailů, vyjádření či pozdravů od uznávaných amerických odborníků či akademických osobností až po prosté americké občany. Jejich leitmotivem bylo jediné: konečně se někdo veřejně činný odvážil promluvit odvážně a jasně a demaskovat politickou podstatu módního „globálně oteplovacího“ problému, přestože je to momentálně nepopulární. Právě odrazem těchto reakcí byl zájem amerických kongresmanů.
Žurnalistická interpretace.
Musím popravdě říci, že jsem tuto prezidentovu aktivitu nijak nemedializoval. Celá věc se dostala na veřejnost, až když mě s otázkou oslovili zpravodajové ČTK a ČT v USA. Pak ale zase naopak nebylo proč prezidentovy odpovědi ukrývat. Žurnalista Čestmír Klos prostě podlehl žurnalistické interpretaci celé věci. Jen proto se mohl domnívat, že jde o souboj Václava Klause a Ala Gora. Jen z tohoto úhlu pohledu může triumfálně tvrdit, že „Gore na slyšení… obstál“, zatímco „…nikdo z Gorových tvrdých odpůrců z řad kongresmanů o zaslané Klausovy teze ani slůvkem nezavadil“. Jen pro přesnost, „Klausovy teze“ byly míněny jako argumentační podklady a také tak byly využity. Kongresmani z nich citovali, v úplnosti byly rozmnoženy a při slyšení rozdány a tak dále. Ale to je koneckonců vedlejší.
Politický problém.
Čestmíru Klosovi šlo především o „odbornou nekompetentnost“ Václava Klause. Jak si vůbec může dovolit zapojit se do této debaty, není-li klimatolog? Vzpomněl jsem si v té souvislosti na již klasickou televizní větu z dob sporů o dostavbu přehrady Gabčíkovo: „Ako o tom pán može hovořit, keď nie je vodohospodár?“ Je to velmi podobné. Tehdy stejně jako dnes jde samozřejmě o problém primárně politický, pouze maskovaný takzvanou odborností.
Skvěle to dokládají takzvané „závěry Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) v Paříži“, na něž se autor (a tisíce jemu podobných zelených aktivistů po celém světě) nyní odvolávají. Opět jen pro přesnost, zprávu, kolem níž se dělá nevídané pouťové mediální divadlo, dosud neznáme, bude asi publikována až na podzim. To, co slouží jako velký klacek v této teatrální kampani, jsou takzvaná „shrnutí pro politiky“ (!) jednotlivých pracovních skupin. Jsou tři, dvě již byla zveřejněna, třetí „úder“ je plánován na květen. Až bude zveřejněna celá zpráva, nikoli jen „výtah pro politruky“, můžeme se možná nadít i značného vystřízlivění a vychladnutí. Jenže to už věrozvěsty „globální katastrofy“ nebude zajímat.
Environmentalistická revoluce.
Je tedy zjevné, že si autoři této „globální“ kampaně velmi dobře uvědomují, že jde výhradně o politický problém. O „revoluci jinými prostředky“. Přesně to pochopili i mnozí (v jiných ohledech politicky konzervativní) politici a rozhodli se levně vézt na této příbojové vlně. Přesně to pochopil i Václav Klaus a rozhodl se tomu čelit. A právě to přesně pochopili američtí kongresmani, když o odpovědi na své otázky požádali Václava Klause, a kupodivu ne třeba „kompetentního“ Martina Bursíka. Ostatně přesně to pochopil i programový ředitel Hnutí Duha, když v závěru Klosova článku mezi jiným říká: „S prezidentovým dopisem je potíž… Nepře se s propočty klimatologů a ekonomů ani jim nepřitakává, ale jednoduše se jimi nezabývá.“ Zdá se, že jediný, kdo nic nepochopil, je Čestmír Klos. Nemyslím si to. I on přesně ví, o co jde. Kooperuje prostě na dovozu „environmentalistické revoluce“ do naší země a prezident je pro něj v tomto smyslu politický soupeř.
Nová kniha.
„To, co mě skutečně znepokojuje, je způsob, jakým jsou témata související se životním prostředím zneužívána různými politickými nátlakovými skupinami k útoku na principy, které jsou základem svobodné společnosti,“ cituje prezidentovu tezi Čestmír Klos a soudí, že „propadla“. Ne na dvou, ale na dvou stech stranách ji Václav Klaus obhajuje ve své nové knize, která v polovině května vyjde v nakladatelství Dokořán. Jmenuje se Modrá, nikoli zelená planeta.
