DOVOZCE SE RADUJE, EXPORTÉR PLÁČE

Nerostné   suroviny

Ceny mědi, cínu, hliníku a dalších základních neželezných kovů - už loni velmi nízké - budou letos pravděpodobně dále klesat. Dovozcům to může prospět, avšak producentské země, často závislé na příjmu z exportu surovin, asi zapláčou.

Studie vypracovaná experty Světové banky a uveřejněná letos v únoru předpovídá další pokles cen komodit - průmyslových i zemědělských. Varuje rozvojové země, že se jejich dosavadní finanční potíže mohou letos ještě prohloubit a jejich ekonomická situace zhoršit. Mnohé brokerské firmy navíc straší tím, že se ceny komodit už nikdy nedostanou na úro veň, na které se pohybovaly v období 1994-1995. Dnes jsou některé až na třetinové úrovni.

Kdo za to může

Loňský a letošní vývoj na trhu surovin pravděpodobně nesouvisí ani tak se současnou hospodářskou krizí v Asii či Rusku anebo v Brazílii, ale je spjat spíše s celkovým technickým pokrokem ve světě, s politickými změnami a s l iberalizací mezinárodního obchodu i ekonomického prostředí producentských zemí. Výkonnější technologie zaváděné v průmyslových odvětvích totiž vedly k úsporám nákladů, větší zisky zase k vyšším investicím do rozšiřování těžby. Výsledkem je převaha produkce nad poptávkou u většiny průmyslových surovin včetně ropy. Podobně byly postiženy i mnohé zeměděls ké komodity.

Ceny mědi a niklu například klesly proti polovině devadesátých let až o padesát procent a třeba cena kaučuku nebo dřeva až o 65 procent.

Experti Světové banky upozorňují, že vážné problémy mohou z tohoto vývoje mít zejména rozvojové země v Africe, jejichž příjmy z vývozu surovin tvoří tři čtvrtiny celkových exportních příjmů. Postiženy budou také latinskoamerické země, kte ré si vývozem surovin opatřují asi třetinu svých exportních příjmů. V této souvislosti je nutné připomenout, že vážné potíže zažívá v důsledku nízkých cen surovin také Rusko.

Momentální situace by naopak mohla prospět ekonomikám těch zemí, které suroviny dovážejí. Je mezi nimi například Japonsko, ale i Česká republika. V mnohých z nich průmyslová aktivita loni a letos oslabila a dovoz surovin tam spí še stagnuje, či dokonce klesá. Pokles obchodu surovinami se tak letos promítne i do celkového mezinárodního obchodu. Prognózy světové banky počítají s poklesem jeho tempa růstu na pět až šest procent (přinejlepším na tolik jako loni) proti 9,5 procenta v roce 1997.

Měď je bez šance

O dalším poklesu cen komodit jsou přesvědčeny i velké světové brokerské firmy a ve svých prognózách si všímají zejména základních kovů.

Měď, která je významným neželezným kovem používaným v řadě průmyslových odvětví, oslabila už na téměř dvanáctileté minimum. Na londýnské burze se tuna mědi na pohotovou dodávku nabízela koncem února jen za 1160 USD, což bylo nejméně od roku 1987. J ejí reálná hodnota je podle analytiků dokonce na úrovni roku 1935.

Vyhlídky mědi pro letošní rok jsou kvůli slabé poptávce rovněž velmi špatné. Experti Barclays Capital Commodities odhadují letošní převahu světové produkce červeného kovu nad jeho spotřebou asi na 300 až 400 tisíc tun. V té souvislosti počítají s poklesem letošní průměrné ceny mědi asi o sto dolarů na 1580 dolarů z a tunu. Ještě hlubší propad až na 1500 USD očekávají odborníci firmy Flemings Global Mining Group a šanci na jakékoliv zvýšení cen mědi letos nevidí ani analytici známé brokerské a prognostické firmy Rudolf Wolff, kteří považují za hlavní příči nu nadprodukci vzniklou nekontrolovanými investicemi do těžby (stimulovanými v první polovině devadesátých let prudkým růstem spotřeby v Asii).

I zinku je až příliš

Zinek byl na dně koncem loňského a začátkem letošního roku, když jeho ceny kolísaly na londýnské burze jen kolem 925 USD za tunu. Od letošního ledna však výrazně stouply a přiblížily se v březnu 1100 USD za tunu. Ani to však není pro těžaře a rafinérie zinku ještě důvod k oslavám.

Prognózy renomovaných institucí totiž hovoří o růstu produkce tohoto kovu. Podle Mezinárodní studijní skupiny pro olovo a zinek (ILSZG), sdružující 27 producentských a spotřebitelských zemí obou kovů, by měla letos produkce stoupnout o 2,2 procenta na téměř 7,5 milionu tun. Samozřejmě záleží také na poptávce a konečné spotřebě a ta by se měla podle prognózy držet na loňské úrovni, v ;krajním případě mírně stoupnout. Rozhodující slovo bude mít i letos menší spotřeba v Asii, hlavně v Japonsku (až o jedenáct procent). To by znamenalo, že také zinku bude na trhu přebytek a ceny nebudou mít příliš možností stoupat.

Podobná situace je na trhu olova, kovu příbuzného svým výskytem a těžbou zinku. I jeho ceny začaly letos v lednu stoupat. Ale podle analytiků to neznamená žádný zásadní obrat v jejich vývoji. O tom nejnovějším se burzovní pozoro vatelé vyslovili jako o cenově zmanipulovaném. Podle nich někdo během února skoupil devadesát procent dostupného olova s úmyslem nepoctivě ovlivňovat ceny, které po celý loňský rok trvale klesaly. Přitom ani letos prý nijak výrazně nevzrostou. Světová spotřeba olova by totiž měla stoupnout jen minimálně - asi o 0,5 procenta na 6,05 milionu tun a produkce tohoto kovu po čtyřech letech nepřetržitého růstu asi mírně klesne. Proto by mohlo dojít jen k malému vzestupu loni zcela devastovaných cen olova.

Některé prognózy brokerských společností ovšem očekávají od roku 2000 opětný růst produkce olova, a to i sekundárního (z použitých autobaterií). Hovoří se také o možném boomu těžby olovnatých rud a hutní výroby zejména v Austrálii.

Těžko je lehkému kovu

Také trh hliníku je ohrožen produkčním přebytkem. Pomoci by mohlo jen omezování jeho produkce. Avšak analytici z Barclays Capital koncem loňského roku tvrdili, že k tomu nedojde, dokud ceny na burze neklesnou pod 1250 USD za tunu. Dnes jsou cen y vysoce kvalitního hliníku na londýnské burze sice už hluboko pod tímto limitem, ale o větším krácení jeho produkce zatím není ani vidu, ani slechu. Dokonce se hovoří o tom, že v nejbližších měsících budou možná vyřešeny problémy v h liníkárnách v Indonésii, v Číně a v Indii, což přinese vyšší produkci a jako v bludném kruhu stagnaci či spíše snížení cen.

Výjimkou nebyl ani cín, jehož hlavní producenti se rekrutují ze zemí Dálného východu. V Malajsii i Indonésii, jejichž ekonomiky výrazně utrpěly východoasijskou krizí, se loni těžilo cínu nadmíru - a byl by se dal vzhledem k nízkým měnovým relacím i dobře vyvážet - ale poptávka vázla. Tak se stalo, že i jeho ceny šly dolů. I když letos v lednu a únoru mírně stoupaly, nedávají jim prognostici velkou naději na trv alý růst.

Postižena je i ropa

Stejně jako kovy byla loni - a dosud je - postižena ropa. Nové rafinérské technologie vyvinuté v posledních letech a modernizace průzkumu ropných nalezišť dovedly produkci ropy k nebývalému rozkvětu a její ceny se v důsledku toho ocitly na svém dvanáctiletém minimu (de set dolarů za barel). I když v těchto dnech mírně vzrostly po zprávě, že se země OPEC dohodly na snížení produkce a na totéž přistoupí i některé nečlenské země, není pravděpodobné, že by mohl nastat jejich výraznější růst - už i s ohledem na současný vývoj průmyslové aktivity ve světě.

Velké těžební společnosti pocítily nepříznivý vývoj na světových trzích průmyslových surovin už loni. Musely revidovat směrem dolů své očekávané zisky za rok 1998, což se záhy odrazilo také na vývoji cen jejich akcií na burzách.

Například největší světová důlní společnost Rio Tinto, která se zabývá těžbou rud základních a drahých kovů, utrpěla pád svých akcií zejména pod vlivem slabých cen mědi, ale nakonec i zinku, olova a stříbra. V závěru loňského roku klesla cena jejích akcií na 6,58 GBP za kus.

Pád cen netěší ani největšího evropského producenta mědi polskou společnost KGHM Polska Miedz. I když se jí už podařilo výrazně snížit těžební náklady ze dvou tisíc USD na 1600 USD za tunu, jsou stále vyšší než světová cena, a to také přispělo výrazným způsobem k horším loňským hospodářským výsledkům firmy. Čistý zisk společnosti KGHM za rok 1998 klesl na 177,1 milionu zlotých (44,8 milionu USD) ve srovnání s předchozím rokem, kdy činil 501,8 milionu zlotých (127 milionů USD).

Ještě hůře na tom byli producenti a zpracovatelé ropy. Například akcie francouzské Elf Aquitane koncem loňského roku klesly o 7,4 procenta a Totalu o čtyři procenta. Pád ceny ropy silně ovlivnil výsledky firem těžících v Perském zálivu, ale spokojeny nebyly ani ropné společnosti těžící v Severním moři, jako například Statoil, Mobil Oil či BP Amoco. Ztráty zaznamenal také ruský ropný gigant Lukoil. Vydatně se promítly do celé ruské ekonomiky strádající trvalým nedostatkem d eviz.

Management těžařských firem bude zřejmě brzo nucen přijmout taková opatření, která by pomohla situaci řešit. K hlavním bude patřit omezování produkce všech zmíněných surovin, jež se loni dostaly „na dno a jen těžko se od něj budou odrážet.