Paroubkových vizí lze dosáhnout - za předpokladu, že on a jeho strana přestanou vládnout. Představitelé ČSSD nešetří superlativy na stav české ekonomiky. Sotva odezněla slova o tom, že jsme šampiony nově přistoupivších zemí, nechal se slyšet i premiér Paroubek. Do roku 2013 bychom mohli dohnat průměr Evropské unie.
| Paroubkových vizí lze dosáhnout - za předpokladu, že on a jeho strana přestanou vládnout. |
Představitelé ČSSD nešetří superlativy na stav české ekonomiky. Sotva odezněla slova o tom, že jsme šampiony nově přistoupivších zemí, nechal se slyšet i premiér Paroubek. Do roku 2013 bychom mohli dohnat průměr Evropské unie.
Ponechejme nyní stranou laciné pousmání se nad výrokem, který jako by z oka vypadl Nikitovi Chruščovovi, respektive cílům lisabonské agendy.
Po Paroubkovi bychom měli chtít, aby nám jako ekonom blíže specifikoval, v čem bychom měli unijní průměr dohnat. V HDP na hlavu, v celkovém HDP, v životní úrovni?
Má ale česká ekonomika celkově skutečně na to, aby tak náročného cíle dosáhla? Vždyť podle různých parametrů a odlišných metodik se nyní pohybujeme někde okolo dvou třetin až tří čtvrtin průměru EU.
Naše možnosti lze rozdělit na dvě skupiny. Co nedokážeme ovlivnit, je vývoj v okolních zemích. To může za předpokladu pokračování v současných trendech hrát v náš prospěch. Těmito trendy je nízká, téměř nulová výkonnost eurozóny, především Německa, a rovněž plánované rozšíření Unie za dva roky. A vstupem Rumunska a Bulharska se skokově přiblížíme unijnímu průměru, aniž bychom hnuli prstem.
Co ale můžeme učinit my sami? Paroubek si s největší pravděpodobností jako podklad pro své vize vzal cíle nedávno zpracované Strategie hospodářského růstu z pera vicepremiéra Jahna. Ta počítá s tím, že bychom do zmíněného roku 2013 mohli dohnat průměr Unie v HDP na hlavu. Podle Strategie by musela růst ekonomika ročně tempem 4,5-5 %, v jednotkách kupní síly. Se zohledněním posilování koruny by to bylo až 7,8 % ročně.
Strategie je poměrně odvážný dokument, v němž se objevují taková tabuizovaná témata, jako je školné na vysokých školách či spoluúčast pacientů. To je také důvod, proč ji premiér původně poslal k ledu. Zvláštní schizofrenie. Paroubkovi by se sice líbilo dohnat EU do roku 2013, odmítá ale návrhy, jak tohoto cíle dosáhnout.
Premiér by nám měl prozradit, jak jinak chce svých vizí dosáhnout. Anebo to už dělá? Stačí se podívat na návrh státního rozpočtu na příští rok, který vláda minulý týden schválila. Recept zní: vezmi všechny úspory za minulý rok (30 miliard), privatizační výnosy (cca přes sto miliard) a ještě udělej pořádnou sekeru do státního rozpočtu (76 miliard). Zapomeň na reformy a rozdej každé sociální skupině tolik, aby tě přišla volit.
Takto tedy současná vláda vykročila ke slibovanému cíli: dohnat průměr EU. Co na tom, že opoziční politici, nezávislí ekonomové i mezinárodní instituce varují, že je to cesta do pekel?
Ale bez nadsázky: Paroubkových vizí lze dosáhnout - za předpokladu, že nám on a jeho strana příští rok přestanou vládnout.
