Původní koncept prodělal zásadní změny
Česká revitalizace je tím nejlepším příkladem platnosti tvrzení, že šedivá je teorie a zelený strom života. Za rok existence Revitalizační agentury (RA) je jasné, že původní představy jejích architektů vzaly za své. Podniky, které byly do revitalizačního programu zařazeny, nicméně ušly pořádný kus cesty a vypadají rozhodně jinak než před rokem. Agentura však končí. V polovině příštího roku má splynout s mateřskou Konsolidační bankou (KoB), která se do té doby transformuje v Českou konsolidační agenturu. Přeměna Konsolidační banky je krok jistě potřebný, vždyť bankovní kazajka je téhle instituci už pořádně těsná. Vzhledem k tomu, že má spravovat obrovský balík špatných aktiv, je pro ni velmi obtížným břemenem například paragraf bankovního zákona zakazující bankám kontrolovat více než padesátiprocentní podíl majetkových práv nebankovních institucí. A sotva lze někde dělat restrukturalizaci bez kontroly nad firmou. Zda je likvidace agentury tím nejlepším řešením, se teprve ukáže. Všechno jinak. Revitalizační agentura nezaniká proto, že by měla nějak neuspokojivé výsledky. To dokladuje i stanovisko jejího největšího nepřítele, ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra. Ten při projednávání osudu RA požadoval, aby bylo zvoleno takové řešení, které umožní kontinuálně pokračovat v započaté restrukturalizaci jednotlivých podniků. Nutno přiznat, že vláda se snažila poměrně racionálně najít cestu ke zlevnění revitalizace v situaci, kdy podmínky práce poradců se podstatným způsobem modifikovaly. Původní projekt počítal s tím, že Revitalizační agentura bude vybavena dostatečným kapitálem a bude nakupovat špatná aktiva od bank za tržní cenu. Zahraniční konsorcium přitom postupně získá majoritní podíl v agentuře. Získaná aktiva po provedení základní restrukturalizace budou nabídnuta zahraničním investorům. Aby byl tento proces dostatečně kredibilní, byly za správce agentury vybrány dvě významné mezinárodní firmy Latona a Lazard. Banky, které v takovém případě inkasují mnohamiliardové ztráty, budou muset navýšit základní jmění. To měl udělat stát, a posílit v nich tak své postavení před privatizací. Jenže vláda se rozhodla pro jinou cestu záchrany bank a začala z nich vyvádět nedobytné úvěry za nereálné ceny. Příkladem může být balík úvěrů Komerční banky v nominální hodnotě 23 miliard korun. Konsolidační banka za něj zaplatila třináct miliard a v současném tržním ocenění je jeho hodnota pouhé tři miliardy. Kabinet pro tento postup měl své důvody. Tím byla zákonná ochrana menšinových akcionářů. Navýšení základního jmění totiž může být napadeno akcionářskou žalobou, a tím na dlouhou dobu zablokováno. To by mohlo ohrozit stabilitu obou polostátních bank, tedy Komerční banky a České spořitelny, a zejména výrazně odsunout jejich privatizaci. Vláda se proto rozhodla tak, jak se rozhodla, a spolu se záchranou svého podílu a konsolidací bankovního sektoru zhodnotila také akcie v držení soukromých investorů, a to v rozsahu několika miliard korun. Z Revitalizační agentury se stala vlastně poradenská firma a jako vlastník v revitalizovaných společnostech vystupuje většinou Konsolidační banka. To mělo samozřejmě dopad do hospodaření agentury a ta byla od červa letošního roku, kdy prakticky projedla své základní jmění, do současné doby insolventní. RA musela hradit své náklady na provoz a neměla přitom téměř žádné vlastní příjmy. Ze správce poradce. Dnes se tedy přeformulovávají vztahy se správcem. Ten by měl mít nadále pouze mandátní smlouvu s Konsolidační bankou a její nástupkyní a bude pokračovat v restrukturalizaci Vítkovic, Zetoru Brno, Škody Plzeň a Tatry Kopřivnice. AliaChem vláda svým rozhodnutí svěřila do péče Unipetrolu. Vláda si slibuje, že tak ušetří až třicet procent z nákladů na správce. V šetření jsou vládní úředníci vůbec v případě revitalizace dost aktivní. Podle nejmenovaných zdrojů z vedení KoB se někteří vládní úředníci v dozorčí radě RA pokoušeli zpochybnit vyplacení prémií za úspěch, takzvaných succes fee. Ty činí v případě Vítkovic devět set tisíc dolarů, v případě Škody to má být dvakrát tři sta tisíc USD a za Zetor, pokud se dosáhne vyrovnání, dalších 150 tisíc dolarů. Celkem lze předpokládat, že RA by měla správci vyplatit v přepočtu zhruba sedmdesát milionů korun. Tato povinnost ale padne patrně až na Českou konsolidační agenturu, neboť vláda sice v listopadu schválila navýšení základního jmění RA, nicméně pouze o 170 milionů korun. To postačuje na úhradu současných dluhů a provozních nákladů do půli příštího roku. Na succes fee v této částce není nic. Odvedená práce. Výsledky v jednotlivých podnicích jsou přitom poměrně solidní. Největším úspěchem je bezesporu skutečnost, že podniky nedostaly žádné měkké peníze a původní vlastníci přišli o své podíly. Pozoruhodné jsou výsledky Vítkovic. Firma před vstupem do revitalizace nevyplácela mzdy a reálně jí hrozil konkurs. Podařilo se dosáhnout souhlasu soudu s vyrovnáním a věřitelé tento proces nakonec naprostou většinou hlasů schválili. Tím se objem závazků podniku snížil zhruba o pět miliard korun. Firma je financována přes dceřinou společnost Fondu národního majetku Osinek a v současnosti dosahuje pozitivního cash flow. Generální ředitel Václav Novák říká, že velmi brzy by bylo možné prodat hutní provozy. Strojírenská část firmy vyžaduje ještě další restrukturalizaci. Podobného úspěchu by mohl dosáhnout brněnský Zetor. Ten také vyrábí díky financování externí firmy, tentokrát dceřiné společnosti Revitalizační agentury RA traktor. Po více než roce se znovu rozjela sériová výroba. Brzdou je však zatím postoj Krajského obchodního soudu v Brně, který se dosud nedopracoval k rozhodnutí, zda povolí vyrovnání stejně jako v případě Vítkovic. Definitivně ukončenou revitalizací je případ ZPS Zlín. Tam konsorcium Latona Lazard ve spolupráci s konkursním správcem realizovalo veřejnou soutěž na odkup konkursní podstaty, jejím vítězem se stala italská společnost Tajmac. Firma má nyní všechny předpoklady pro úspěšný rozvoj. Naopak asi trochu předčasně byla ukončena revitalizace společnosti AliaChem. Její finanční situaci stabilizoval prodej Moravských chemických závodů maďarskému BorsodChemu. V soutěži o kontrolní balík akcií, kterou vypsal konkursní správce Chemapol Group, však firmu získala Agrobohemie a stane se součástí skupiny Unipetrol. Revitalizační správce ani agentura se v podniku dále neangažují. Dramatický vývoj má restrukturalizace Škody Plzeň. Tam po první fázi, kdy vznikla nová Škoda Holding, došlo k problémům ve druhé fázi, v níž měl být posílen kapitál nové společnosti i jejích výrobních dceřinek druhým kolem směnečného programu, kdy směnky vydávané původní akciovou společností na úhradu vlastního dluhu je možné kapitalizovat v holdingu. Pro velmi rozdílné názory vedení původní akciové společnosti, Konsolidační banky a Revitalizační agentury nabral celý proces finanční restrukturalizace značné zpoždění a komplikuje holdingu financování nových zakázek. V poslední době ale byl zaznamenán pozitivní posun. Valná hromada původní akciové společnosti schválila další postup a nyní je řada na Konsolidační bance. Minulý týden jí uvolnila ruce vláda tím, že jí dovolila kapitalizovat staré pohledávky v dceřiných firmách holdingu. Situace se zlepšila také v Tatře . Podnik získal další zakázky a dosahuje pozitivního cash flow. Přínosem zde je, že jediným vlastníkem i věřitelem je Konsolidační banka. Generální ředitel Peter A. Urban se domnívá, že by Tatra mohla najít strategického partnera poměrně rychle. Zákusek z IPB. Jaký bude osud samotného aparátu Revitalizační agentury, není zatím zřejmé. Podle vládního usnesení by měl plynule přejít do Konsolidační banky, kde na něj bude čekat patrně velmi velký objem aktiv, které tam převede ČSOB z bilance zkrachovalé Investiční a Poštovní banky. Většinou půjde o zástavní práva k akciím a majetkovým podílům v problémových firmách. IPB totiž sama výrobu příliš nefinancovala. Údaje Konsolidační banky říkají, že do výroby šlo jen 27 miliard ze třistamiliardové bilanční sumy. Většina úvěrů totiž financovala právě nákupy akcií. Vzhledem k tomu, že množství provozních úvěrů těchto firem přešlo do Konsolidační banky již v posledních dvou letech z České spořitelny a Komerční banky, je zde vytvořen prostor pro úspěšnou restrukturalizaci, neboť KoB bude postupně největším vlastníkem a věřitelem zároveň. Je však otázkou, zda současní pracovníci agentury budou ochotni přejít do Konsolidační banky, nebo dají přednost spolupráci s poradenskými a konzultačními firmami. To by se bance mohlo prodražit. Letošní mzdové náklady na český aparát Revitalizační agentury totiž činily pouhých osm milionů korun.
