Vyšetřování zatím budí podezření z účelovostiKauza IPB a jejího převzetí ČSOB bude nepochybně zaměstnávat média, státní orgány i celou společnost ještě dlouho. Že nejde o jednoduchou problematiku, ukazuje i nejnovější obvinění členů představenstva IPB.
Vyšetřování zatím budí podezření z účelovosti
Kauza IPB a jejího převzetí ČSOB bude nepochybně zaměstnávat média, státní orgány i celou společnost ještě dlouho. Že nejde o jednoduchou problematiku, ukazuje i nejnovější obvinění členů představenstva IPB.
Bývalé představenstvo IPB bylo před Vánocemi obviněno, že umožnilo privatizátorovi (firmě Nomura), financování nákupu akcií banky, které prodával stát, z vlastních prostředků. Na první pohled by se mohlo zdát, že takováto transakce skutečně nemusí být v pořádku. To by ale bylo příliš zjednodušené a přímočaré hodnocení. Je rovněž otázkou, zda se za obviněním nemůže nakonec skrývat zcela jiný záměr. V pozadí totiž může být i zájem ČSOB a státu na tom, aby postup kolem IPB nebyl nakonec zpochybněn na mezinárodní úrovni.
V čem tkví podstata obvinění?
Policejní vyšetřovatel obvinil bývalé manažery IPB z několika trestných činů hospodářského charakteru. Trestných činů se mělo sedm obviněných dopustit tím, že na jaře v roce 1998 vědomě odsouhlasili poskytnutí peněžních prostředků IPB pro financování části podřízeného dluhu určeného na dodatkový kapitál banky. Vyšetřovateli vadí, že obvinění obešli zákon o bankách a především Opatření ČNB č. 3 z roku 1995. Toto opatření stanovilo, že podřízený dluh nesmí být zajištěn aktivy banky. Tím, že opatření ČNB údajně nebylo respektováno, mělo dojít ke zkreslení kapitálu banky jeho předstíraným navýšením v hodnotě nejméně 200 milionů korun. Proto měla být ohrožena stabilita a likvidita banky a banka tak údajně vstoupila do nepřiměřeného rizika. Vzhledem k tomuto jednání měla navíc podle policie banka zkreslovat výkazy, čímž mylně informovala o stavu svého hospodaření ČNB i veřejnost. Policie spatřuje trestní jednání i v tom, že manažeři poškodili IPB ve prospěch společnosti Nomura. Škoda měla dodáhnout výše 16 milionů korun. Takový byl totiž rozdíl mezi vyplacenými úroky Nomuře z titulu držení dluhopisů, jejichž nákup byl financován ze strany IPB, a prostředky z úvěru poskytnutého firmě Brokers na financování odkoupení těchto dluhopisů.
Obhajoba: Je to nepochopení
Podle obhajoby jde však o nepochopení toho, co představenstvo IPB vlastně uskutečnilo. Opatření ČNB, na něž se policie odvolává, totiž nikde nestanovuje, že není možné financovat podřízené či jiné dluhopisy ze zdrojů banky. Nikde rovněž není řečeno, že dluhopisy musí financovat třetí subjekt. Právě této konstrukce se ale v médiích vyšetřovatel přidržuje. Obvinění se přitom ale o tomto problému nikde nezmiňuje. Naopak vychází z konstrukce, že představitelé IPB se dospustili trestné činnosti tím, že porušili ustanovení o nezajištění podřízeného dluhu aktivy banky a zajistili jej dluhopisy samotnými (tedy pasivy). Ve skutečnosti však opatření ČNB sleduje, aby podřízené dluhopisy nebyly zajištěny aktivy banky. Toho se ale obvinění nedopustili. Pokud by se totiž tak stalo, přestal by být podřízený dluhopis podřízeným. Podřízený dluhopis, který se jako kategorie v české ekonomikce objevuje poměrně nedávno, totiž přesněji vymezuje v případě konkurzu postup při uspokojování věřitelů. Používá se právě proto, aby bylo jasné, že v případě konkurzu se uspokojí nejprve jiné osoby, které nesouvisejí přímo s bankou. To znamená stát, zaměstnanci, a další věřitelé včetně vkladatelů. Majitel podřízeného dluhopisu může být uspokojen až po uspokojení nároku všech těchto osob. Navíc je třeba zdůraznit, že ČNB schválila jak emisi podřízených dluhopisů, tak jejich umístění na trhu. Stejně tak je podchybná další část obvinění, podle níž banka uvedeným postupem vylepšila regulatorní ukazatele banky. Již sama uvedená výše „minimálně 200 milionů korun“ budí pochybnosti svým nepřesným vyčíslením. Navíc se tato částka pohybovala v řádu jedné setiny celkového kapitálu banky. Nebylo tak možné v žádném z vykazovaných období dosáhnout takového zkreslení, aby se dalo hovořit o tom, že by banka byla kapitálově nepřiměřená. Vysloveně politické stránky celé věci se pak dotýká tvrzení, že právě tímto krokem byla ohrožena stabilita a likvidita banky. IPB nebyla jedinou bankou, která se dostala do problémů, ty však byly spojeny se situací, které české bankovnictví zažívalo od počátku transformace. To, že se v plánech na reorganizaci bankovnictví ještě za komunistů počítalo s Investiční bankou jako s odkladištěm všech problematických úvěrů, je dostatečně známo. A je spíše na odbornou než trestněprávní debatu, zda veškeré kroky, které vedení IPB podnikalo, byly s to za cenu zvýšeného rizika tento handicap překonat. Asi nejspornější ze všech tří obvinění je konstatování o škodě, která měla IPB vzniknout rozdílem úroků při nákupu a prodeji dluhopisů.
Je snad ztráta provinění?
Rozdíl v úrocích je pochopitelný, když si uvědomíme, že dluhopisy byly podřízené, tedy jak již bylo řečeno, s vyšším rizikem dobytnosti, ale na druhé straně ke splacení úvěru mohla být v případě problémů banky použita veškerá aktiva protistrany, tedy nejenom dluhopisy. Navíc úvěr byl včas a řádně i s úroky splacen a IPB na tomto obchodu vydělala 538 milionů korun. Rozdíl šestnácti milionů korun může být těžko připsán k tíži představitelů banky, protože každý subjekt, tedy i ten, kdo dluhopisy kupoval, se snaží na jakémkoli obchodu vydělat, což je samotnou podstatou podnikání. Celé obvinění může být jenom reakcí na žalobu Nomury, že stát neochránil její investici v České republice. Případný proces se rovněž může stát předstupněm žaloby, kterou podává ČR na Nomuru a v níž chce vysoudit až 230 miliard korun. Náhodné zřejmě není ani to, že podnět k zahájení trestního stíhání vzešel z ČSOB, jejíž způsob převzetí Investiční a poštovní banky bude české daňové poplatníky stát více než sto miliard korun. Přitom londýnská arbitráž již opakovaně v rámci kauzy České pivo potvrdila, že se v tomto případě žádný trestný čin nestal. Je ovšem otázkou, zda se pravdu vůbec kdy dozvíme, a zda se tak stane před českými státními orgány a soudy. Za současné politické konstelace, kdy koaliční vláda je pouze určitou obměnou Zemanova kabinetu, který se podílel na zásadních krocích převodu IPB na ČSOB, se dá spíše spoléhat na výroky mezinárodních, tedy zcela nezávislých institucí.
* Tisíce klientů IPB se v červnu 2000 dožadovalo okamžitého výběru ze svých kont. Vzápětí poté převzala banku ČSOB.
* Zásluhou IPB se počet klientů ČSOB zdesateronásobil.
