Kdo má právo vyjádřit se k nálezům NKÚ?
Probíhající šetření Nejvyššího kontrolního úřadu v Lesích ČR dostalo zásahem ministra zemědělství Jaroslava Palase dramatický průběh. Ministr uchopil 34 nálezů průběžné zprávy NKÚ, které mu byly poskytnuty k připomínkám, a využil je k dodatečnému zdůvodnění vyhazovu podnikového managementu koncem roku. Zároveň podal podněty k šetření Policie ČR na neznámého pachatele.
Mluví jen ministr.
Bývalý generální ředitel Lesů ČR Jiří Oliva se medializací a kriminalizací neuzavřeného šetření cítí poškozen. Je přesvědčen, že i nové vedení Lesů ČR by v připomínkovém řízení mělo většinu nálezů vyvrátit, nebo vysvětlit. Oliva však netuší, zda tak chce a může učinit. Nový ředitel Kamil Vyslyšel o svých připomínkách před médii mlčí a k mlčení nechává školit i všechny své inspektory. Mlčet však musí i NKÚ, jemuž zákon neumožňuje cokoli komentovat před uzavřením případu. Z moci svého úřadu tedy mluví jen ministr, jehož výrokům se Oliva může bránit jen jako nikým oficiálně neinformovaný soukromník.
Ohýbání zákona.
Zákon o NKÚ je demokratický. Umožňuje kontrolované osobě vyjádřit se ke všem skutečnostem v kontrolním nálezu. S kompletní výměnou zodpovědných manažerů v průběhu šetření však nepočítá. Kontrolovanou osobou jsou Lesy ČR a vyjadřuje se za ni nový management, který za sledované období nenese žádnou odpovědnost. O námitky těch, k jejichž práci se budou kontrolní závěry vztahovat, nikdo neprojevil zájem. Výsledek se dovědí až ze závěrečného výroku NKÚ, proti němuž není odvolání.
„Kdyby to dopadlo nespravedlivě, s NKÚ se nelze ani soudit,“ komentuje svou situaci Jiří Oliva. „Při všech předchozích kontrolách NKÚ mělo ministerstvo coby náš zakladatel společný zájem na tom, aby se všechny sporné věci osvětlily. Teď mám strach, že tomu bude naopak. Průběh šetření nelze považovat za objektivní.“
Ze sdělení tiskového mluvčího Lesů ČR Jana Řezáče však vyplývá, že nový management návrhy na změnu podal: „V připomínkovém řízení jsme vůči kontrolnímu protokolu NKÚ vznesli odůvodněné námitky,“ píše Řezáč a pokračuje, „dne 2. března jsme od zástupce NKÚ obdrželi rozhodnutí, že některé naše námitky považuje NKÚ za důvodné. Proti rozhodnutí o námitkách se odvoláme.“
Vyježděnou cestou.
Zatímco ve vedení Lesů ČR se mění snad úplně všechno, v hospodaření podniku se navenek nic neprojevuje. Jestli nový management chystá změny v hospodaření, pak uvážlivě, aby rozjetý kolos někde nezadrhl. Může-li však pokračovat úplně stejně, patrně v tom není nic nezákonného a nálezy NKÚ lze sotva kriminalizovat. Řezáč sice přiznává, že v podniku probíhá šetření Policie ČR, které „může dodatečně osvětlit některé problematické skutečnosti, související s hospodařením podniku“, ale k tomu by asi musely být jiné záminky než šetření NKÚ.
Jedno z klíčových zjištění úřadu se dotýká samotného principu hospodaření v Lesích ČR: „Podle kontroly NKÚ prodávaly Lesy ČR ve sledovaném období až 94 procent dřeva takzvaně nastojato (na pařezu, nebo oficiálně na pni). Při tomto způsobu prodeje byla cena dřeva nejnižší. Tento prodej byl tedy pro Lesy ČR nejméně výhodný.“
Kontrolorem zřejmě nebyl ekonom zběhlý v lesnictví. Srovnání cen na pni s jinými cenami je jako počítat jablka s hruškami. „Za ceny na pni kupuje dříví subjekt, který na své náklady dříví těží, dopravuje a dodává. U jiných cen musel předem všechny tyto náklady vynaložit prodávající,“ vysvětluje Oliva a podotýká, „uvedené tvrzení má asi takovou vypovídací schopnost jako výrok, že pro zemědělské podniky by bylo výhodnější prodávat výsekové maso v supermarketech než dodávat živé vepře na jatka.“
Prodej na pařezu.
O způsob prodeje dříví na pni se vedou spory od začátku reformy státních lesů v roce 1992. Rozděluje lesnickou veřejnost drsněji než šumavský kůrovec. V kuponové privatizaci byla veškerá mobilní část lesních závodů, zabývající se výsadbou, těžbou i dopravou, oddělena od péče o státní les a privatizována. Právě za tím účelem, aby na komerčním principu vysazovala, těžila a prodávala - a odváděla svůj “přiměřený zisk“ mimo les. Nízký stav lesního personálu ve státním podniku po reformě jiný způsob prodeje než na pařezu ani neumožňoval. Bylo to politické rozhodnutí, a jestliže se stala chyba, o čemž je část lesnictva skálopevně přesvědčena, pak nebylo na managementu Lesů ČR, aby privatizační systém měnil.
Jeho velkým kritikem je předseda České jednoty lesnické Jan Svoboda: „Zisk z těžební činnosti (těžba a doprava) patří dodavatelům prací. Výnos z prodeje dříví patří vlastníkovi lesa. Sloučením těchto dvou kategorií se stává neprůhledný systém těžby i obchodu s dřívím včetně ohodnocení výnosu z lesa,“ soudí Svoboda. „Náklady na pěstební činnost se zbytečně zvyšují o zisk podnikatelů. To je cena za pohodlnost,“ dodává Svoboda a upozorňuje i na nedostatečnou kontrolovatelnost těžby s plynulým odvozem dříví: „Revírník je jediná, poslední a nekontrolovatelná instance Lesů ČR. Po odvozu dříví je jakákoli další kontrola vyloučena.“
Utajené záměry.
Olivova zkušenost je naopak dobrá: „Privátní subjekty jsou přirozeně stimulovány na co nejlepším zpeněžení nakupovaného dříví a minimalizaci vlastních nákladů. Představa, že by státní podnik fungoval efektivněji než desítky konkurujících si firem, jako by byla z jiné doby. Celý systém funguje proto, že je dobře vyvážený a že každý z účastníků má prostor, který mu umožňuje generovat zisk, a tím i další rozvoj.“ Olivovo hospodaření v Lesích ČR bylo po mnoho let ziskové, což v jiných evropských zemích není u státních lesů pravidlem. Přitom les každým rokem o čtvrtinu přirůstá.
Noví představitelé Lesů ČR své záměry stále tají. Profesor Luděk Šišák z pražské lesnické fakulty soudí, že nezavrhnou prodej na pni, který se osvědčil, ale budou své přístupy diverzifikovat podle toho, co bude v daném místě výhodnější. A předpovídá: „Určitě se změní obchodní styl a systém zadávání zakázek.“
