Vládě se s novým zákonem o dani z přidané hodnoty podařilo přivést na svět skutečného škrtiče. Nejde jen o to, že jaksi nad plán a požadavky Evropské unie zdražila i to, co nemusela. Především nezvládla načasování a stvořila paskvil, který se podle daňových poradců i přiznání ministra financí bude muset honem zase novelizovat.
NA TAPETĚ
Do smutného případu zákona o DPH se nešťastně zamotal i prezident Klaus. Ať byly jeho výhrady jakkoli oprávněné a vina vlády za hlavní díl zpoždění zřejmá, zůstává pravdou, že kdyby zákon podepsal rovnou, podnikatelé by na tom byli o pár dní lépe. Zásadovost jen pro zásadovost není zkrátka k ničemu. Zatímco Klaus si zaslouží povytažené obočí za zbytečnou jízlivost (dalo se čekat, že koalice jeho veto v tak zásadní věci přehlasuje), pro kabinet je každá výtka málo. Bez nadsázky lze říci, že vláda na firmy vylila celý kýbl svých vlastních politických problémů. Proč bylo nutné spojit nezbytnou euronovelu upravující obchod se státy Unie a politicky citlivé zvyšování DPH u dalších položek zboží a služeb? Nejspíše proto, že jen tak si mohla vláda zajistit poslušnost vlastních poslanců. Nic jí přeci nebránilo, aby euronovela byla součástí již dříve schváleného zdražování a služeb, které si vyžádaly evropské předpisy. Nebo šlo jen o obyčejný chaos a zapomnětlivost? V každém případě to byl vůči podnikatelům pořádný faul. Stejně jako nesmyslná dvojitá dubnová záloha, se kterou museli počítat až téměř do poslední chvíle. Nejsmutnější je, že jednoho už takový postup ani nepřekvapí. Politici se prostě chovají tak, jako by jejich vlastní problémy byly těmi nejdůležitějšími na světě a jako by nebylo daleko horší, co způsobí občanům své země. Kromě pozdního přijetí zákona to je jeho nejednoznačnost, která umožňuje dvojí výklad. Ten - jak jinak - by mohl vést k vyššímu výběru daní. Můžeme se „těšit“, jak si vládní škrtič povede v praxi. Ostatně, není sám. Paragrafových hadů svírajících české podnikatele vyprodukoval kabinet jen za poslední rok hromadu.
