Koalice je při změnách daně z přidané hodnoty nečekaně krotká
Rozhodnutí přesunout ze snížené do základní sazby daně z přidané hodnoty pouze služby má především politické motivy. Ministr financí Bohuslav Sobotka s tímto návrhem údajně vystoupil bez podrobnějších konzultací s odborníky ze svého úřadu. Lze se domnívat, že jde o kompromisní variantu uplatněnou s ohledem na část sociální demokracie, která se bojí nespokojenosti chudší části voličské základny z případného vyššího zdanění potravin či léků.
Dobrá doba.
V podkladových materiálech, které pro účastníky kolodějského jednání ministrů a ekonomických expertů koaličních stran o reformě veřejných financí připravilo ministerstvo financí, se propočítávají různé varianty pohybu daně z přidané hodnoty. Varianta se službami nikoliv. Kdyby si do toho nejvlivnější sociální demokraté nechali mluvit, mohli by vzít například v úvahu, že nejvhodnější doba sáhnout na ceny zboží základní potřeby je právě teď. V první polovině volebního cyklu, kdy navíc stále ještě „zuří“ deflace.
Odbory jsou tady od toho, aby bojovaly za pracující do posledního dechu. Avšak údajné likvidační dopady změn na slabší sociální skupiny jsou dost přeceněné. Týdeník EURO má k dispozici propočet ministerstva financí. Vyplývá z něho, že zvýšení snížené sazby DPH o dva body a stejně velké snížení základní sazby by pro dvoučlennou domácnost důchodců znamenalo navíc asi čtyři sta korun měsíčně, pro osobu s minimální mzdou asi stovku. Je to pro někoho dost, ale není to likvidační. Je to právě tolik, aby tato varianta v blízké budoucnosti znovu ležela na stole. Už vzhledem k závazkům, které Česká republika přijala v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Zavázali jsme se, že snížená sazba, kterou se zdaňují například některé potraviny, léky, ale i noviny, nebude nižší než nynějších pět procent. Veškeré vládní úvahy dosud směřovaly k tomu, že bude o několik procentních bodů vyšší.
Klíč.
Daň z přidané hodnoty, spolehlivě a velmi předvídatelně zajišťující třetinu celkového daňového inkasa, je a zůstane klíčovým prvkem jakýchkoli změn nejen daňové soustavy, ale veřejných rozpočtů vůbec. Její zvýšení, s částečnou pomocí spotřební daně, nejenže vykryje předpokládané výpadky příjmů v důsledku chystaného snížení daně z příjmu právnických osob na 24 procent, ale ještě vytváří zdroje pro snižování rozpočtového schodku. Samozřejmě nejen v Česku. Slovenská vláda, jejíž plán daňové reformy dost znervóznil české vládní politiky, dala jasně najevo, že když sníží příjmovou daň korporací až na dvacet procent, vybere si to na zdanění spotřeby, především prostřednictvím DPH.
Nelze odolat.
Vláda ani ministerstvo financí nezveřejňují ochotně své kvantifikace daňových změn. I to, co je k dispozici, ale zřetelně ukazuje, jaké rozpočtové zdroje má vláda v dani z přidané hodnoty k dispozici. Snížení základní sazby o jeden procentní bod znamená podle propočtů ministerstva financí snížení příjmů o sedm miliard korun. Stejně velký růst snížené sazby přináší navíc asi 7,5 miliardy. To jsou impozantní čísla, vezmeme-li v úvahu, že nyní plánované zvýšení spotřební daně by v případě svého uskutečnění zvýšilo daňový výnos za čtyři roky asi o 27 miliard korun.
Uvažované, ale nakonec prozatím zavržené zavedení minimální příjmové daně pro dlouhodobé neplatiče, mělo na základě jedné z variant činit polovinu průměrné mzdy, tedy asi sedm tisíc korun (jiná varianta uvádí jedno procento z celkových příjmů). Kdyby se podařilo takto zdanit tři sta tisíc dlouhodobých neplatičů, získala by státní kasa navíc dvě miliardy. Ale: propočty ministerstva financí říkají, že by sblížení sazeb DPH o dva procentní body (na sedm, respektive dvacet procent) ke dni vstupu do Evropské unie přineslo v trojletce 2004 až 2006 asi 57 miliard korun navíc. Sblížení o čtyři procentní body pak 59 miliard. Naopak ztráta ze zachování snížené sazby na pěti procentech a snížení základní sazby na osmnáct procent je kvantifikována na 23 miliard. Z čehož je jasné, že takový krok nepřipadá v úvahu.
Možná sprchne.
Vystupují-li odbory proti vládním záměrům poměrně razantně už nyní, budou mít patrně brzy příležitost k ještě radikálnějším protestům. Jakákoli reforma veřejných financí, ať už ji bude uskutečňovat jakákoli vláda, povede i nadále přes daň z přidané hodnoty. Bude však třeba vzít v úvahu nejen fiskální, ale i ekonomické dopady těchto kroků. Na Slovensku došlo počátkem roku k poměrně výraznému zvýšení nepřímých daní, kombinovanému s cenovými deregulacemi. V březnu v důsledku toho poklesly mzdy v průmyslu téměř o tři a maloobchodní tržby skoro o dvanáct procent. Ekonom Volksbank Vladimír Pikora v této souvislosti správně připomíná, že krátkodobý vliv reformy veřejných financí na ekonomickou výkonnost země bývá negativní.
