Když obhajoval ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek svůj nápad soustředit 77 samostatných úřadů práce do jedné organizace, tvrdil, že rozdrobené pracáky není schopen efektivně řídit. Jak se mu daří efektivně řídit jednu vzniklou instituci, mohl v lednu posoudit každý, kdo žádal o některou ze sociálních dávek. Nejvíce přitom tleskají zaměstnanci úřadu, kteří v práci kvůli Drábkovi strávili vánoční svátky a většinu víkendů začátku roku. Díky vzniklému zmatku však vyšlo najevo několik podivných skutečností.
Nikdo přesně neví, kdo a za jakých podmínek dodává pracáku nové softwarové aplikace. Nebylo totiž vyhlášeno žádné výběrové řízení – alespoň v centrální databázi veřejných zakázek od doby fungování této vlády žádné takové nelze najít. Tudíž nikdo ani nezná cenu, za niž byly nové technologie pořízeny. Ministrův náměstek Vladimír Šiška jen prozradil, že hlavním dodavatelem je Fujitsu a cena ročního pronájmu se pohybuje kolem 200 milionů korun. Ale Drábek ještě před prosazením svého nápadu výslovně tvrdil, že žádné nové aplikace ani výdaje nebudou třeba, neboť se nutné změny IT zařídí v rámci do loňska sloužících informačních systémů.
Ještě více zaráží fakt, že si ministr dokázal na správci děravé státní kasy Miroslavu Kalouskovi vyhandlovat pro letošek o miliardu korun víc na provoz resortu. A to po všech vlnách propouštění, kdy podřízené organizace ministerstva opustily stovky úředníků, a po ujištěních z úst Jaromíra Drábka, že hned v prvním roce nově zřízená instituce ze své režie uspoří 180 milionů korun! Možná je příliš troufalé ptát se, kde ty peníze jsou? Co se s nimi mohlo stát?
