V konkurenci volného trhu je zatím ČEZ bez šance
Elektroenergetické firmy zatím nemůžeme privatizovat, protože domácí výroba není konkurenceschopná. Elektřina se v ČR vyrábí příliš draho, protože jsme k ní zatím nepustili konkurenci. Oba výroky jsou pravdivé a na vládě teď je, aby rozhodl a, kterému dá větší váhu. Materiál, který připravilo ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a vládě ho hodlá předložit s posvěcením ministerstva financí (EURO 37/1999), jednoznačně vychází z toho, že dominantní domácí výrobce, společnost ČEZ, v konkurenci neobstojí. K posílení pozice tohoto podniku vláda navrhuje pozastavení privatizace distribučních energetických společností nejméně do roku 2002. Odklad zdůvodňuje tím, že si stát zatím musí udržet nad prodejem elektřiny kontrolu, protože neumí zabráni t levným dovozům. Podle údajů, které má týdeník EURO k dispozici, prodávají evropští výrobci elektřinu zhruba o čtvrtinu levněji než ČEZ. Ceny v EU se pohybují v rozmezí 736 až 828 korun za megawatthodinu, náklady ČEZ však dosahují až 1018 korun. Znamená to, že při liberalizaci by ztrátový potenciál firmy ČEZ přesáhl deset miliard korun ročně. Tuzemská cena sice nemá s trhem nic společného, protože ji dosud určuje na základě nákladových analýz ministerstv o financí, ČEZ však nemá ani při této úředně stanovené ceně příslušné zisky. Letošní výsledek po zdanění se odhaduje na pouhých 473 milionů korun. Vloni to bylo 6,4 miliardy a rok předtím 3,4 miliardy korun. Jablka s hruškami? Zatímco ČEZ stále obhajuje oprávněnost vysokých nákladů, evropští výrobci byli několik posledních měsíců od otevření trhu vystaveni konkurenčnímu tlaku. A ceny elektřiny šly závratně dolů. Své zkušenosti shrnují takto: Pokud jsme měli před vstupem konkurence slušné zisky, nyní na ně musíme zapomenout a smířit se s tím, že se pohybujeme na nule. A firmy, které se k ní blížily už před liberalizací, jsou nyní ve ztrátě. Představitelé ČEZ přiznávají, že by firma nyní v konkurenci neobstála. Brání se však srovnání s evropskými cenami, protože odlišné jsou i podmínky. Nebyla ukončena deregulace a ČEZ dosud nese tíhu dotovaných dodávek pro obyvatelstvo. Nejsou jasná pravidla pro dodávky a přenos, ČEZ tak nese náklady spojené se zajištěním provozu a spolehlivosti. „Za stávajících podmínek bychom skutečně byli po otevření trhu ve velmi svízelné pozici, říká ředitel pro ekonomiku Petr Vobořil. Porovnání s cenami v EU je však podle něho zavádějící i proto, že na straně ČEZ se srovnává hodnota, která zahrnuje nejen výrobu, ale i přenos elektřiny. Také ostatní odborníci se domnívají, že pokud by se uváděná evropská cena měla s něčím srovnávat, je třeba vyjít spíše z nákladů na výrobu. Společnost ČEZ potřebovala v loňském roce 852 korun na megawatthodinu v uhelných a vodních elektrárnách, v jaderné elektrárně Dukovany to bylo jen 569 korun. Předs tavitelé distribučních firem uvádějí, že ani při srovnání s dovozy pro ně není ČEZ jednoznačně dražším dodavatelem. Situace se mění podle denního odběru a jen někdy se vyplatí nakupovat v zahraničí. „Z uváděných cen se nedá určit, zda je Č EZ konkurenceschopný, nebo ne, tvrdí rovněž analytik Patria Finance Ondřej Daťka. Pozice firmy podle něj není špatná, například v porovnání s Německem má lepší přístup k levnému uhlí a v porovnání s Polskem už má za sebou odsíření. Oddechový čas. Do zahájení privatizace distribučních společností se má podle zprávy MPO podnik ČEZ připravit na konkurenci a maximálně snížit náklady. „Možná by stálo za úvahu posílení renomovanou firmou, uvádí zpráva MPO. O privatizaci ČEZ již projevila zájem americká AES Electric (viz strana 56). Situaci ale komplikuje nedokončený Temelín, protože je zřejmé, že by cenu prodávaného státního podílu snížil. „Cena před a po Temelínu bude výrazně jiná, domnívá se Vobořil. Každý zájemce si u rozestavěné elektrárny započítá riziko nedokončené investice. Po jejím spuštění bude mít naopak k dispozici dvanáct tisíc megawatthodin výkonu a nebudou před ním stát investiční balvany. Zahájení provozu v Temelíně podle Vobořila ke snížení nákladů nijak výrazně nepřispě je. Elektřina z tohoto zdroje bude zhruba stejně drahá jako z uhelných zdrojů. „Z hlediska cash flow to bude přínos, ale budou tam vysoké fixní náklady kvůli odpisům, vysvětlil Vobořil. Jako rizikový faktor se často uvádí zadlužení ČEZ, které nyní činí 63 miliard korun. Zahraniční banky ale údajně pečlivě sledují poměr externích dluhů vůči aktivům ČEZ. Ten nyní dosahuje necelých 33 procent, přičemž mezní dohodnutá hranice je na padesáti procentech.
