Manažerské obchody s akciemi polostátní firmy se neodpouští
Člen představenstva společnosti Federated Department Stores William Stiritz nakoupil minulý týden její akcie za více než 20 milionů dolarů. Viceprezidentka pojišťovny Metlife ze skupiny Bank of New York si koupila 326 akcií této banky za jedenáct tisíc dolarů. A naopak: spoluzakladatel Googlu Sergey Brin prodal 400 tisíc kusů akcií největšího světového vyhledávače za téměř 160 milionů dolarů. Zámořská média si transakcí všímají stejně jako toho, že Brin si určil plat ve výši jednoho dolaru ročně. Také česká média a nakonec i policie si všimly nákupů a prodeje obchodního ředitele ČEZ Alana Svobody. Zajímají se však pouze o to, kolik na tom vydělal a jestli nezneužil důvěrné informace, které ostatní investoři neznali.
Komise nic nenašla.
Obchodní ředitel nakoupil a prodal akcie společnosti, ve které působí. Obchod nahlásil regulátorovi, kterým byla Komise pro cenné papíry. Poprvé nakoupil akcie 29. dubna loňského roku, tedy těsně před zveřejněním hospodářských výsledků. Další akcie koupil 15. května, prodal je 16. června. Tato fakta shrnují proces, na jehož konci Svoboda vydělal několik desítek tisíc korun, přišel o místo v představenstvu firmy a dostal se do hledáčku policie. Jeho rezignaci přijme dozorčí rada ČEZ 20. dubna, obchodním ředitelem zatím zůstává. Není těžké podlehnout dojmu, že tento příběh ukazuje na nízkou vyspělost českého kapitálového trhu a na špatné povědomí státní orgánů a ministrů o okolních fungujících trzích. Pokud zůstane stranou Svobodova argumentace, že akcie prodal kvůli jiné chystané investici, což se nedá ověřit, zbývá spousta věcí, které vysvětlit jde. Komise pro cenné papíry po nahlášení obchodů začala Svobodovu aktivitu prošetřovat. Týdeník EURO má informace, že žádné pochybení neshledala a v šetření ani nehodlala pokračovat. Téměř po roce však do celé kauzy vstupuje policie a začíná Svobodovy aktivity zkoumat pro podezření z insider tradingu. Znalost vnitřních informací o firmě však není žádný zločin. Zákon manažerům povoluje obchodovat s akciemi vlastní firmy a je pravděpodobné, že vysocí představitelé kotovaných společností toho o nich budou vědět více než běžní investoři. Proto ve vyspělých trzích platí pravidlo, že manažerské obchody je nutné hlásit regulačním orgánům. Čtením tabulek s nákupy a prodeji akcií manažery zahajuje mnoho amerických investorů nový pracovní týden. Prodej obrovského balíku Googlu může znamenat, že firma se řítí do obrovských potíží, a Brin se hodlá akcií rychle zbavit, než jejich hodnota prudce klesne.
Samozřejmě vědí.
Pokud by Svoboda jako jeden z nejlépe placených manažerů v České republice neměl neustále insider informace o firmě, v níž pracuje, neměl by na svém místě co dělat. To, zdá se, i vysvětluje, proč nakoupil těsně před zveřejněním výsledků. Ty byly v souladu s očekáváním akciových analytiků, kurz nestoupl, naopak na čas dokonce klesl. Sám Svoboda tvrdí, že si neuvědomil, že zveřejnění výsledků se blíží, což se běžnému malému investorovi může zdát nepochopitelné. Několik týdnů před zveřejněním výsledků je totiž denně masírován predikcemi analytiků a aktuálním výsledkům často přikládá při svém rozhodování až nedůstojně velkou váhu. Svoboda je však díky tomu, že se na řízení této společnosti podílí, zásobován insider informacemi každý den. Ať je před výsledky, nebo po nich. Proto u něj rozlišování na dobu před výsledky a po nich není tak striktní. Zdá se však, že některé insider informace mají také ministři financí a průmyslu. Proč jinak by ještě před vyšetřením celého případu a bez jediného důkazu o zneužití důvěrných informací zatlačili na Svobodův odchod z vedení ČEZ?
