Novela zákona o spořitelních a úvěrních družstvech může vyvolat arbitráže proti České republice
V Poslanecké sněmovně je nyní návrh novely zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, který zejména nutí jejich členy navyšovat vklady, aby mohli plnohodnotně využívat služeb družstva. Ve hře je ale celá řada dalších omezení. To s velkou pravděpodobností povede k odlivu byznysu kampeliček a jejich zásadnímu ekonomickému poškození.
Některé kampeličky mají přitom vlastníky ze zahraničí, kteří požívají ochrany mezinárodních dohod o ochraně a podpoře investic. Mohou se tak proti novele bránit v investiční arbitráži. Uvedené změny totiž velmi pravděpodobně představují porušení mezinárodního standardu spravedlivého a rovného zacházení se zahraničními investory a jejich investicemi ze strany hostitelských států.
Česko, země arbitráží Mimochodem, Česká republika patří ke státům celosvětově nejčastěji žalovaným v investiční arbitráži. Dlouho se v celkovém počtu rozhodčích řízení držela na třetím místě za nejžalovanější Argentinou a Mexikem. Pak ji na pár let předehnaly i Venezuela a Ekvádor. V loňském roce se však Česko ocitlo na prvním místě mezinárodní statistiky podle počtu nově zahájených kauz, kterých bylo v roce 2013 sedm.
To přispělo také k tomu, že se Česká republika opět vrátila na bronzovou příčku ve statistice celkového počtu arbitráží, které kdy byly proti jednotlivým zemím vedeny. Zatím se jedná o neuvěřitelných 27 kauz, zatímco pro srovnání například vůči Polsku jich bylo vedeno doposud 16, vůči Maďarsku 12, a vůči Slovensku dokonce jen 11.
Přitom u nás naprosto schází veřejná debata o příčinách tak velkého počtu žalob zahraničních investorů na Českou republiku. Postoj našich oficiálních představitelů vychází z domněnky, že s výkonem české státní správy je vše v pořádku a rozhodčí řízení zahajují jen zahraniční investoři, kteří jsou nespokojeni neprávem.
Takový názor by se mohl skeptikovi zdát u státních úředníků přirozený, ale není tomu tak. Například Mexiko, které v uvedené statistice celkového počtu rozhodčích řízení v posledních letech kleslo z druhé příčky na sedmou, existenci investičních arbitráží proti své zemi oficiálně vítá. Je si totiž vědomo toho, že arbitráže pomáhají kultivovat jeho státní správu.
U nás ale takovou míru sebereflexe a sebekritiky nalézt nelze. Čeští státní úředníci problém rozhodčích řízení neřeší tím, že by se snažili vylepšit chod státu, ale pouze tím, že se snaží rušit mezinárodní dohody umožňující arbitráž. Zatím se jim tak podařilo ukončit platnost dohody o ochraně a podpoře investic s Itálií, Dánskem, Irskem, Slovinskem, Maltou či Estonskem.
V minulosti se také úředníci ministerstva financí, kteří mají arbitráže na starost, oháněli tím, že arbitráže proti České republice jsou spekulativní a že je investoři prohrávají. Tyto údaje však nelze ověřit, protože ministerstvo o arbitrážích v podstatě nezveřejňuje žádné informace.
Navíc je nutno si uvědomit, že stejně jako u našich vnitrostátních soudů i v mezinárodní arbitráži platí pravidlo, že ten, kdo prohraje, platí náklady na tribunál a na právní zastoupení vítězné strany. Arbitráž je přitom typicky výrazně dražší než naše soudy a náklady na ni se obvykle pohybují v desítkách milionů korun. Žádný investor tudíž zcela jistě nezahájí arbitráž, nemá-li k tomu dobrý důvod.
oCHraNa iNVestiC Panuje-li u nás takový postoj k mezinárodní ochraně investic, souvisí to určitě s celkovou, pro nás tak typickou neúctou k právu. Není proto ani divu, že naše státní orgány i nadále provádějí necitlivé zásahy v celé řadě odvětví, které podnikatele poškozují. A v případě zahraničních vlastníků je samozřejmé, že ti se brání v mezinárodním režimu na základě dohod o podpoře a ochraně investic.
Ty nejdůležitější dohody přitom zůstávají v platnosti a ani nehrozí, že by takové smluvní protějšky České republiky, jako je například Nizozemsko, které je tradičním sídlem mezinárodních holdingových struktur, byly ochotné v dohledné době dohody ukončit.
Při každém kontroverzním zásahu do regulatorního rámce podnikání v České republice je tu tedy velká pravděpodobnost, že se investoři budou bránit nejen cestou českých soudů, ale i v investiční arbitráži.
Tak je tomu rovněž v právě aktuálním případě našich kampeliček. Po nedávných problémech některých z nich se čeští regulátoři evidentně rozhodli, že kampeličkám ztíží život paušálně, bez ohledu na to, že zmiňované problémy nebyly systémové, ale vždy se týkaly jen konkrétních a unikátních okolností tékteré kampeličky.
Výmluvným svědectvím o tomto neprofesio nálním přístupu je například to, že v důvodové zprávě k chystané novele není obsažen ani náznak ekonomického odůvodnění, proč se zavádí již zmiňovaný požadavek na minimální členský vklad ve výši deseti procent z úročených vkladů. Takový přístup je zcela jistě v konfl iktu se zákazem svévolných opatření a s požadavky na transparentnost, konzistentnost a předvídatelnost chování státní správy, které se vyvozují ze standardů ochrany investorů obsažených v mezinárodních dohodách.
sPoLeČNÝ PostUP Je přitom také možné, že změny v zákoně o kampeličkách vyvolají arbitráží hned několik nebo arbitráž skupinovou podobně jako před pár lety změny v regulaci solárních elektráren. Pokud jsou totiž investoři kryti jednou dohodou nebo dohodami srovnatelnými, je možné, že budou postupovat společně.
A i kdyby se České republice takovou skupinovou arbitráž podařilo rozbít do několika menších, jak se stalo v případě solárníků, stále platí, že alespoň někteří silnější investoři vytrvají. Nehledě k tomu, že v posledních letech se také zvýšila dostupnost tzv. financování třetími stranami, tedy společnostmi, které se specializují na financování soudních a podobných sporů. To pak mezinárodní ochranu umožní i těm subjektům, které by si ji samy nemohly zaplatit. Pokud tedy novela zákona projde parlamentem, lze se dočkat toho, že i v roce 2014 bude Česká republika v arbitrážních statistikách figurovat opět proklatě vysoko. A tentokrát možná nepůjde jen o celkový počet kauz proti ní vedených, ale také o počet kauz, které prohrála.
Česká republika patří ke státům celosvětově nejčastěji žalovaným v investiční arbitráži. Čeští úředníci problém neřeší snahou vylepšit chod státu, místo toho ruší mezinárodní dohody umožňující arbitráž.
?
