Náklady konfliktů bývají vyšší, než se očekává
Historie je přeplněna případy podceňování nákladů chystaných válek, napsal před časem Robert Hormats. Tento ekonom působil v administrativách čtyř amerických prezidentů a nyní pracuje pro společnost Goldman Sachs International. Abraham Lincoln si původně myslel, že občanská válka potrvá 90 dní a bude stát 250 milionů dolarů, uvedl Hormats v deníku Financial Times. Ve skutečnosti trvala čtyři roky a stála 3,3 miliardy dolarů. Také První světová válka měla původně být krátká a levná. A válka ve Vietnamu stála o devadesát procent více, než se předpovídalo.
Hormats tvrdí, že Spojené státy jsou dnes na válku v Iráku připraveny vojensky, ale nikoliv ekonomicky. Do budoucích nákladů války je nutné započítat nejen cenu samotných vojenských akcí, ale také výdaje během dlouhého období okupace a rekonstrukce. Odhady nákladů války se dnes pohybují mezi 100 a 200 miliardami dolarů.
Už nynější balík ekonomických opatření prezidenta George Bushe, který má stimulovat hospodářství a zahrnuje rozsáhlé daňové škrty, přitom povede k rozpočtovému deficitu, který zřejmě překročí pověstnou úroveň tří procent HDP. Když se k tomu přidají náklady války, schodek bude ještě vyšší.
Nedočkaví byznysmeni.
Přesto se řada amerických byznysmenů zřejmě nemůže války dočkat – alespoň soudě na základě reakcí, jež přinášejí média ve Spojených státech. Důvod je jednoduchý: válka může být z ekonomického hlediska špatná, ale čekání na ni ještě horší. V době nejistoty se každý snaží vyhnout riziku, a proto roste poptávka po ropě (a tím i její cena), bankéři zvyšují cenu půjček a spotřebitelé méně nakupují.
Světová ekonomika nyní skutečně dostává zabrat. Rostou ceny ropy i zlata, hodnota akcií padá, stejně jako kurs amerického dolaru, snižují se odhadovaná tempa hospodářského růstu. „Váleční optimisté“ nicméně tvrdí: ekonomika se chová tak, jako kdyby nás čekala dlouhá a tvrdá válka. Přitom válka bude krátká a naopak přinese hospodářský boom. Kdo si však může být tímto předpokladem jist?
Optimisté se dokonce domnívají, že boom přijde už se začátkem války. Investoři si totiž údajně válečné riziko započítali do svých kalkulací, a proto také hodnota akcií padá. Po zahájení války už tedy žádný další propad nehrozí. Je ovšem otázkou, zda taková argumentace spíše nesouvisí s předválečnou informační politikou Bushovy vlády, která ovlivňuje i prestižní americká média více, než se na první pohled zdá.
Nezodpovědní hospodáři.
Hormatsovým argumentům dal zapravdu šéf americké centrální banky (FED) Alan Greenspan. V kritice Bushových plánů byl sice zdrženlivý – snad aby se nevystavil riziku nárazu na vlnu vzedmutého amerického patriotismu - ale pokud jde o rozpočtový schodek, jeho poselství bylo jasné: „Rozpočtový deficit ovlivňuje dlouhodobé úrokové míry. Má negativní vliv na ekonomiku.“
Z evropského pohledu je šokující to, že Bushova příkladu zřejmě hodlají následovat i některé země Evropské unie. Německo, Francie a Británie, které jinak v irácké krizi nenacházejí společnou řeč, se tentokrát shodly: Pokud začne válka, měla by se uvolnit rozpočtová pravidla. Evropské země – zvláště Německo a Francie – jsou ovšem v jiné situaci než Spojené státy. Jak nedávno připomněl komisař Pedro Solbes, USA měly „na startu“ rozpočtový přebytek, zatímco Francouzi a Němci zápasí s chronickými schodky. Jestliže Berlín a Paříž využijí irácké krize ke změně rozpočtových pravidel, obětí se může stát Evropská měnová unie.
Pražský – anglicky psaný – bulletin Fleet Sheet poznamenal, že také českým vládním politikům, kteří projevují neschopnost řešit rozpočtové problémy, se nakonec případné uvolnění pravidel může velmi hodit.
Turečtí „vydřiduši“.
Do nákladů války by Američané měli zahrnout ještě jednu položku – hospodářskou pomoc Turecku. Častá mediální interpretace toho, co se v minulých dnech dělo na půdě NATO byla tato: Francie a Německo, jež nevyhověly turecké žádosti o vojenskou ochranu, nechají Turky na holičkách, zatímco Spojené státy jim přispěchají na pomoc. Francouzi a Němci mohli tisíckrát opakovat, že Turecku v případě potřeby pomohou a že se pouze nechtějí vydat válečnou stezkou v době, kdy stále ještě usilují o mírové řešení.
V této souvislosti zaujme článek amerického týdeníku Newsweek, který hází Francouze a Turky do jednoho pytle. Oba národy mají údajně společné jedno: chtějí sobecky na válce co nejvíce vydělat. Francouzi se k americkému tažení nakonec připojí, aby si zajistili vliv na poválečný Irák a jeho ropné zdroje. Turecko si za svou podporu Ameriky zase nechá dobře zaplatit, tvrdí Newsweek. Bushova administrativa je údajně ochotna Turkům nejen odpustit dluh ve výši pěti miliard dolarů, ale také jim poskytnout nové úvěrové garance, jejichž výše může – v součtu s některými dalšími „obchody“ – dosáhnout až dvaceti miliard dolarů. Ve skutečnosti se Turkům nelze příliš divit – válka v Iráku je hospodářsky poškodí mnohem více než jiné členy NATO.
