Čechům se vyplatí obchodovat se zahraničními brokery, jsou levnější
Možností jak investovat volné finanční prostředky dnes existuje nespočet. Skončily už prý časy, kdy se peníze převalovaly na běžných účtech nebo termínovaných vkladech, kde z nich ujídala inflace. V letošním roce se rozdíl mezi nejlépe úročeným bankovním účtem a inflací dostal přes čtyři procenta v neprospěch střadatele.
Investorská logika velí pečlivě naplánovat rozvržení portfolia. Různých rad, jak správně diverzifikovat, je bezpočet, ovšem vesměs všechny končí v nejvýnosnější oblasti u podílových fondů nebo dlouhodobého nákupu akcií. Co když ale chce vzít investor správu této části peněz do svých rukou? „Dynamika růstu počtu lidí obchodujících na burzách je u nás slušná. Těžko lze odhadovat jejich přesný celkový počet, který se bude pohybovat někde kolem padesáti tisíc, ale trend je jednoznačně růstový,“ říká Tomáš Koníček ze společnosti brokerjet České spořitelny.
Zisky na obzoru Nejsnadnější způsob, jak zjistit možný profit z vlastního obchodování, je podívat se na výsledky některého z fondů a porovnat je s plánovanou obchodní strategií individuální investice na měnových, akciových nebo komoditních trzích. U těch nejlepších fondů se roční výkonnost v dobrých časech pohybuje kolem čtyřiceti procent. Na druhé straně existují extrémy typu amerického investora Larryho Williamse, který z deseti tisíc dolarů vkladu vydělal za rok milion dolarů, a to opakovaně. Jde však možná o jeden takový případ z milionu. Realitou je, že v každé chvíli osmdesát procent investorů, například s komoditami, prodělává. Nicméně, volbou vhodného obchodního systému a zdrženlivostí je i tak možné vydělávat, často podstatně více, než dokáží přinést fondy. Příkladem může být třeba kontrakt na kukuřici. Kdo nakoupil jeden lot kukuřice letos koncem března, psychicky se vypořádal s několika poklesy ceny a prodal na začátku května, vydělal zhruba milion korun. Zaplatil přitom pouze vratnou zálohu dva tisíce dolarů (32 tisíc korun) za onen lot a komisní poplatek pět dolarů brokerovi. V přepočtu na procenta jde o slušné zhodnocení, v porovnání s výsledky fondů dokonce o malý zázrak. V případě, že by investor využíval krátkodobých propadů ceny, byl by výsledek zhruba dvojnásobně zajímavější.
Základem broker Před vlastním obchodováním je potřeba sjednat si služby brokera, tedy obchodníka, který vypořádá transakce na burze. Za služby takového prostředníka se samozřejmě platí. A rozdíly mezi cenami českých brokerů a například amerických jsou poměrně dramatické. „S tím se ale nedá moc dělat. Limitujícím faktorem je jak počet klientů, tak i dražší přístup na tamní trhy pro nás,“ říká Roman Jandík ze společnosti Fio. Pro USA jsou charakteristické nízké poplatky, které při určitém objemu transakcí úplně odpadají. Za příklad uveďme americkou společnost Interactive Brokers, která je mezi českými drobnými investory poměrně dobře známá. Pro nákup nebo prodej akcií do dvou set kusů je poplatek za obchod sedmnáct korun. Pro otevření pozice na komoditní burze, postupné posunování takzvaných stop-loss příkazů (pokyn typu: „uzavři pozici“, pokud se cena začne vyvíjet oproti očekávání) a výstup z pozice je poplatek osmdesát korun. Minimální výše poplatků je sto sedmdesát korun měsíčně, postačují tedy tři obchody s nějakou komoditou, aby investor neplatil paušál. Údaje o trhu v reálném čase jsou při objemu poplatků nad pět set korun zdarma, jinak stojí sto sedmdesát korun měsíčně. S Interactive Brokers je možné obchodovat na padesáti burzách, pražská ale není zahrnuta.
Malé Česko
V České republice se o trh se zhruba padesáti tisíci drobnými obchodníky dělí čtyři velcí brokeři. Jedničkou je Fio, které obhospodařuje zhruba třináct tisíc klientů. „Dvojka a trojka na trhu jsou Patria a brokerjet. Nám velmi prospěla akvizice RM-Systému, která kromě jiného přinesla dalších zhruba pět tisíc klientů,“ tvrdí Jandík z Fia. Z hlediska těchto počtů je jasné, že oproti statisícovým zákaznickým kmenům v USA budou ceny pro Čechy vyšší. Navíc zde existuje silné omezení investičních příležitostí, například v oblasti komodit, které s výjimkou několika málo položek u Xtrade Brokers ČR (XTB) a Fia prakticky nelze obchodovat. Například z ceníku společnosti brokerjet vyplývá, že paušální poplatek přijde měsíčně téměř na devět set korun a data z jednotlivých burz stojí od sto osmdesáti korun za Stuttgart až po 750 korun za Frankfurt měsíčně. Faktem je, že brokerjet už nevybírá poplatky za otevření a uzavření pozic. „Nemyslím si, že by čeští brokeři záměrně poskytovali drahé služby,“ domnívá se ovšem Martin Kodýdek ze společnosti Patria Direct, pro níž prý zahraniční brokeři nejsou vážnější hrozbou. Podle Kodýdka panuje mezi brokery v Česku tvrdá konkurence. „Stačí se podívat například na to, jak hodně se v poslední době pohnuly poplatky směrem dolů a jak se brokeři předhánějí v nabízení nových produktů a služeb,“ říká. Poněkud zvláštní politiku nasadila společnost X-Trade Brokers ČR, která nechce žádné poplatky za data ani paušály za jednotlivé burzy, ovšem otevírá pozice s rozdílem oproti aktuální ceně. V praxi tak třeba zmiňovaný futures kukuřice (viz box) stojí v okamžiku nákupu 605,40 centu za bušl (35,2 litru objemu), ovšem XTB jej obchodníkovi prodá za 606,10 centu, čímž jej v okamžiku nákupu pošle více než pěti tisíci korunami do minusu. Tím obchodník společnosti zaplatí všechny náklady a zisk, což jsou u jiných firem položky běžně rozdělené do paušálů a poplatků za obrat. Přesto jde o vpravdě extrémní cenu. Ceny obchodů u společností Patria a Fio jsou udávány v procentech, například jeden lot v systému pro elitní akcie pražské burzy SPAD přijde u Patrie minimálně na 290 korun, maximálně na 1090 korun, ceny Fio se příliš neliší. „Rozdíl mezi Američany a českými brokery spočívá v nutnosti mít depozitáře, který zprostředkuje přístup na tamní trhy. Američané navíc vzhledem k velkému objemu obchodů mohou jejich slušnou část vypořádat interně, což přináší úspory. Naopak naše fixní náklady se dělí mezi daleko menší počet klientů,“ uzavírá Jandík.
BOX:
Pákový efekt
Investice do akcií, komodit či derivátů obecně platí za vysoce rizikové. Aby totiž vůbec mělo smysl se snažit tímto způsobem vydělat, je třeba využít takzvaného pákového efektu. Ten má hluboké kořeny v minulosti, kdy se s komoditami teprve začínalo obchodovat. Tehdejší princip spočíval v nedostatku a ve snaze zajistit si předem dostatečné množství požadovaného zboží. Například pšenice. Farmář, který na jaře zasel, neměl sebemenší tušení, za kolik na podzim prodá. Mohl se dočkat vysoké úrody, nebo také krupobití a následného hladu. Naopak obchodníci chtěli plánovat a zajistit si dostatek pšenice pro obchody po sklizni. Dohodli se tedy s farmáři na určité ceně předem a složili zálohu. Tím oba věděli, kolik peněz na konci sezony vydají nebo vydělají. A zde jsou kořeny komoditních burz. Pokud přišla bohatá úroda, ceny na trhu klesly a farmář vydělal. Naopak, při neúrodě stouply a vydělal obchodník. S těmito zálohovými smlouvami se brzy začalo obchodovat, a tak vznikl dodnes fungující systém takzvaných futures trading, z nějž vychází pákový systém. Obchodují se pouze zaplacené zálohy, ovšem obchodníci, kteří jimi disponují, pracují s cenou celého kontraktu, která je několikanásobně vyšší. Proto i malé pohyby ceny přinášejí velké zisky nebo ztráty.
Pojmy
lot - jednotka minimálního množství cenného papíru, se kterou se dá obchodovat
otevření pozice – dohodnutí kontraktu, následuje realizace obchodu
krátká pozice – prodej cenného papíru s předpokladem, že jeho cena bude klesat
graf + tabulka
