Dokáže vedení ustát šok se zásobami a nabrat ...
znovu správný kurs
Sir Philip Watts, předseda koncernu Royal Dutch/Shell Group, není zvyklý se na veřejnosti pokorně omlouvat. Přesto 5. února nabídl chabou omluvu za svou velmi kritizovanou neúčast v konferenčním hovoru z 9. ledna, kdy bylo odhaleno šokující dvacetiprocentní snížení ověřených zásob ropy a zemního plynu, které má koncern k dispozici. “Lituji toho a omlouvám se, nezvládl jsem to,” sdělil obvykle drsný Watts v Londýně ztichlým posluchačům z řad finančních analytiků a novinářů.
Jde o konec dramatu? Zřejmě nikoli. Je pravdou, že Shell jako společnost zatím ohrožena není – loni vykázala čistý zisk ve výši 12,7 miliardy dolarů. Navíc stále disponuje 15,6 miliardy barelů zásob v zemi nebo pod mořem – od Nigérie přes Omán až po Severní moře a kdoví kde ještě. Vysoké ceny energetických surovin hospodářskému výsledku společnosti také pomohou. A kromě toho je skutečný finanční vliv z nesprávně zaknihovaných zásob minimální.
To vše ale spadá mimo merit věci. Jde totiž o samou podstatu následující záležitosti: ještě před šesti týdny se investoři domnívali, že se mohou na Shell spolehnout – i když je nejméně dynamický z velkých ropných společností, mají k dispozici údaje o hospodaření a mohou odhadnout, co opatrný management podnikne dál. Nyní investoři a dokonce i vrcholoví manažeři Shellu uvízli v síti mnoha otázek. Dokáže Watts gigant uřídit? Jakou má Shell budoucnost, jestliže má v nových nalezištích daleko méně ropy a zemního plynu, než odpovídá současné produkci? Neochromí společnost při snaze o návrat na výsluní její historické propojení britských a nizozemských zájmů?
Začněme samotným Wattsem, jenž byl šéfem průzkumu a produkce právě v době, kdy vznikla velká část nadsazených záznamů. On sám tvrdí, že rezignaci nepodá. “Prostě jsem představenstvu jasně sdělil, že jsem odhodlán celý koncern provést tímto složitým obdobím,” uvedl 5. února při konferenčním hovoru. (Shell odmítl povolit svým top manažerům interview k tomuto článku.) Přesto už došlo ke značným škodám. Přehmat v zásobách otřásl důvěrou investorů vůči Shellu a srazil cenu jeho akcií o více než devět procent na 48 dolarů. “Takovou změnu klasifikace jsem nemohl pochopit. Bylo to vskutku neuvěřitelné,” přiznává Bernard Mignon, hlavní investiční manažer ropného sektoru v haagské ING Investment Management.
Mezi vrcholovými manažery v Shellu kolují zvěsti, že Watts v kauze zásob zpanikařil a že by si měl zachovat tvář odchodem. Pokud tak neučiní, zůstane společnost neřízeným kolosem s nízkou morálkou. “To, co se za posledních deset let přihodilo Shellu, skutečně nemá obdoby,” tvrdí zdroj z oboru. “Ze skvělé globální společnosti se stala dezorganizovaná a neřízená struktura.”
Na Wattsovu obranu je třeba uznat, že se snaží Shell probrat k životu. Za poslední dva roky snížil náklady nejméně o miliardu dolarů a provedl několik středně velkých akvizic. Ale například nákupy společností PennZoil-Quaker State za 2,9 miliardy dolarů a Enterprise Oil za 2,7 miliardy dolarů v roce 2002 označili někteří analytici za předražené. Watts dohlíží na obří investice, například na desetimiliardový projekt Sachalin v Rusku a katarský projekt těžby zemního plynu, jež by podle očekávání měly na počátku příštího desetiletí k celkové produkci dodat celkem milion barelů denně. Poměr obnovování vyčerpaných zásob Shellu – klíčový údaj o tom, jak nahrazuje vytěženou ropu – se za loňský rok zlepšil na 98 procent proti odhadovanému průměru 59 procent za posledních pět let. Navíc většina ropy, kterou Shell chybně zaknihoval do prokázaných zásob, skutečně existuje a dříve či později dojde k její těžbě. Shell tvrdí, že nedávná kontrola celosvětových operací prokázala, že část zásob ropy a zemního plynu zaznamenaných jako “ověřené” v letech 1994 až 2002 patří ve skutečnosti do dalších dvou kategorií spekulativnějšího charakteru.
Přesto je Shell stále v nezáviděníhodné pozici. Někteří ropní šéfové pochybují, že by ruská a katarská naleziště skutečně vytvořila komerčně zajímavé výnosy. Jeho konkurenti ExxonMobil, BP a ChevronTexaco uvádějí poměr obnovování zásob vysoko přes sto procent, což jim poskytuje daleko výhodnější pozici. “Žádná ropná společnost nemůže růst, pokud každoročně nenajde větší zásoby surovin, než vytěží,” komentuje generální ředitel společnosti BP John Browne. Náklady Shellu na průzkum a rozvoj zásob – asi šest dolarů na barel – se s jeho velkými rivaly, koncerny BP a ExxonMobil, nemohou rovnat. Oba konkurenti totiž mají náklady v průměru o dolar či dva nižší. Slabý výkon Shellu při průzkumu nalezišť možná zvýšil tlak na přehnané zaknihování zásob.
V současné době Shell začíná platit za minulé chyby. Nejen, že během konsolidační fáze v devadesátých letech zůstal stranou, ale navíc promeškal i nové slibné oblasti, jako jsou hlubinná pole u pobřeží Angoly. “Nesnažili se průbojně získávat aktiva, jež by mohli zprovoznit v blízké budoucnosti, a proto mají nyní mezeru v portfoliu,” říká Mignon z ING. Loni poklesla produkce Shellu o sto tisíc barelů denně na 3,9 milionů barelů. Letos se očekává chabá produkce a v příštím roce dokonce propad. Naproti tomu loňská produkce společnosti BP mírně vzrostla a očekává se, že letošní vyskočí až o deset procent.
Ke krizi zřejmě přispěla i zvláštní britsko-nizozemská vlastnická struktura Shellu. Podniky Shellu společně vlastní nezávislé, veřejně obchodovatelné nizozemské a britské společnosti, které mají různé správní rady a předpisy. Podle mnoha pozorovatelů tato složitost ochromuje management Shellu, zamlžuje odpovědnost a brání fúzím. Na konci devadesátých let, kdy konkurence posilovala svá portfolia odvážnými akvizicemi, ji Shell hodlal následovat, ale nakonec zůstal stranou. Jedním z důvodů této nečinnosti je, že duální akciové uspořádání ztěžuje financování nákupů pomocí akcií. “Struktura vyvolává značnou byrokratickou setrvačnost,” uvádí zdroj z branže.
Těžkopádnost
Watts tvrdí, že dojde k přezkoumání korporátního uspořádání Shellu. Mnoho investorů doufá v důkladnou revizi. Eric Knight, šéf newyorské společnosti Knight Vinke Asset Management, která se snaží vydělávat na zlepšování úrovně řízení evropských firem, chce, aby koncern vedla jednotná správní rada se silnými, nezávislými členy a generální ředitel s většími pravomocemi i odpovědností. V současnosti je Royal Dutch Petroleum, která skupině vévodí se 60 procenty kapitálu, uzavřenou společností: členové dozorčí rady a výkonného managementu rozhodují o nominacích do řídících orgánů, čímž akcionářům ponechávají jen málo pravomocí. Celou skupinu řídí výbor vrcholových manažerů: Knight o takové struktuře tvrdí, že “podporuje nejasné vymezení odpovědnosti” a “působí jako odstrašující prostředek proti vládě pevné ruky.” Například Watts nemá stejné pravomoci jako Lee Raymond z ExxonMobilu disponující obrovskou mocí nad vysoce centralizovanou společností, jenž navíc trvá na přísných výkaznických postupech.
Dokonce i konkurenti Shellu by uvítali, kdyby se britsko-nizozemský obr vzpamatoval. V odvětví, kde je spolupráce nezbytná, je Shell považován za nejistého partnera. V nedávné době například koncern šokoval tím, že nečekaně zahájil výběrové řízení na prodej svého padesátiprocentního podílu ve významném projektu u pobřeží Angoly nazvaného Greater Plutonio (Shell to odmítl komentovat). Navíc snížení zaknihovaných zásob vrhlo stín nejistoty na celé odvětví, které hlasitě obhajuje standardy svého výkaznictví.
Investoři budou ostře sledovat, jakým způsobem Shell obnoví svou důvěryhodnost. Někteří z nich si myslí, že odstranění Wattse by posloužilo jen k odvrácení pozornosti, a že by se Shell měl raději věnovat větší razanci svých operací. Přesto vrcholoví manažeři společnosti tvrdí, že k převzetí kormidla se hodí mnoho kandidátů: například šestapadesátiletý prezident společnosti Royal Dutch Jeroen van der Veer, osmačtyřicetiletý ředitel průzkumu a produkce Walter van de Vijver nebo šéf sekce plynu a energie, padesátník Malcolm Brinded. Drama ještě neskončilo – druhé dějství začne co nevidět.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Jana Fantová, www.LangPal.com
