Plavební vyhláška je stále v nedohlednu
Další rekreační sezona na Slapech a Orlíku vrcholí, aniž by se podařilo vydat vládní vyhlášku upravující rozjitřené vztahy mezi uživateli rychlých člunů a vyznavači jiných způsobů rekreace. Dosud platná norma z června 2002 nereguluje takřka nic a překáží kdekomu. Každý si ji může vysvětlovat, jak ho napadne. Vyznavači klidné rekreace ji hned po vydání přivítali s jásotem, že na dobu letní sezony úplně vyloučí z provozu vodní skútry i rychlé čluny, létající po hladině se zvednutou přídí. Správa vodních cest však vzápětí vydala vysvětlivky, že se tento zákaz vztahuje jen na vodní skútry, vznášedla a specializované kluzáky a provoz rychlých člunů nevylučuje. Přestože vysvětlivky nemají právní váhu, praxe se jimi velice rychle začala řídit. Právně nejasnými vztahy na hladině zmíněných nádrží se koncem minulého roku začal zabývat i ombudsman Otakar Motejl. Shledal, že ministerstva životního prostředí a dopravy při přípravě vyhlášky nepostupovala v souladu s principy dobré správy a doporučil jim, aby připravila její změnu. Motejlovo přání, aby se tak stalo ještě před začátkem sezony, však už odnesla voda.
Největší bolest: rychlost.
Mít pod kapotou člunu dravce a nemít možnost si to vyzkoušet?
Majitelé člunů velice hbitě nalezli cestičku, jak obejít předepsanou rychlost 25 kilometrů za hodinu a svou rychlou jízdu legalizovat. Ministerstvo dopravy prosadilo na nádržích Orlík, Kamýk a Slapy do vyhlášky tři úseky, kde je možné povolit rychlejší jízdu. A aby to mělo hezky pod kontrolou, přisoudilo rozhodování sobě coby ústřednímu vodoprávnímu úřadu. Jenže zapomnělo stanovit podmínky, které musí žadatel splnit, aby mu byl souhlas vydán. Z dosud platné vyhlášky nelze ani vyčíst, z jakého důvodu byly tyto úseky podrobeny přísnějšímu schvalovacímu režimu, a nedává tím žádná vodítka pro případné správní uvážení ústředního vodoprávního úřadu.
Po shledání těchto skutečností dospěl Otakar Motejl k závěru. „Tím se celá tato právní konstrukce jeví značně absurdní. Vydávání souhlasu se mění v pouhou formální proceduru, která postrádá jakýkoliv smysl. Souhlas je až na excesy vydán každému žadateli. Vydávání souhlasů je tak zbytečným zatěžováním státní správy, které neplní žádný účel, snad kromě evidence plavidel, kterým byl souhlas vydán,“ uvádí ve svém stanovisku Motejl a uzavírá, „současná praxe je v příkrém rozporu s principem ekonomie státní správy. Nápravy lze dosáhnout pouze změnou znění vyhlášky.“
Obě ministerstva si ombudsmanovy výtky vzala k srdci a hledají konsenzus. Postupují však přitom velice zdlouhavě, takže rekreanti na Slapech a Orlíku se dočkají věrohodné právní úpravy vzájemných vztahů při využívání vodní hladiny nejspíš až v příští sezoně.
Spor o rychlost mezi oběma ministerstvy stále trvá a nic na tom nezměnila ani jejich viditelná vůle po konsenzu. Resort dopravy nadále prosazuje na kaskádě Orlík-Kamýk-Slapy tři úseky s vyšší povolenou rychlostí, ministerstvo životního prostředí z nich akceptuje pouze jediný - na Kamýku.
Pouštění žilou.
Na ombudsmanovo doporučení zainteresovalo ministerstvo dopravy do projednávání novely i hejtmany, starosty a veřejnost, a to jak různá sdružení, tak jednotlivce. Plejáda názorů se neomezila jen na sporné body, mnozí oslovení chtějí využít znovuotevření problému a jít ještě dál. Obec Rabyně se staví za úplný zákaz plavby motorových člunů na Slapech, zastupitelé Borotic, Kamýku nad Vltavou, Svatého Jana a Neveklova by ji zakázali alespoň v sezoně. Většina ostatních obcí se staví za celoroční omezení rychlosti člunů na 25 km/hod bez rychlostních výjimek. Štěchovicím by stačilo, kdyby toto omezení platilo alespoň v sezoně.
Velkou podporu rozvoji vltavské plavby až do Českých Budějovic naopak slibují oba hejtmani, středočeský i jihočeský. Ředitel odboru plavby a vodních cest na ministerstvu dopravy Vít Šimonovský se ptá: „Čemu dát větší váhu, názorům obcí, kterých se to bezprostředně týká, nebo krajským zastupitelům, kteří rozvoj vltavské vodní cesty schválili v územních plánech?“ Odpověď na svou otázku samozřejmě nezná. Pracovní zařazení ho však spíš táhne k podpoře rekreační dopravy.
S většinovým názorem obcí za mnohem tvrdší regulaci motorové lodní dopravy jsou však zajedno i ekologicky zaměřené občanské iniciativy. Společnost pro udržitelný život podporuje sezonní zákaz motorových člunů, stejný požadavek při všech možných příležitostech předkládá i Sdružení pro ochranu přírody a krajiny v oblasti Slapského jezera. Psát osobní dopisy ministerstvům se také rozhodli jen občané, jimž motorové čluny vadí. „Nesnesitelný hluk, který vzniká několikahodinovým nepřetržitým provozem těchto plavidel a vadí většině obyvatel naší chatové osady, je údajně v povolené mezi, a není tedy pro získání povolení vůbec rozhodující, jak jsem se dozvěděl od pracovníka Státní plavební správy,“ napsal Tomáš Kripner. „Omezte rychlost. Čluny nedodržují vzdálenosti od břehů, otáčí se, aby mohly najíždět a skákat po vlnách,“ stěžuje si jiný osadník Václav Krejča. Osobní konflikty řidičů člunů s ostatními rekreanty shrnuje Stanislava Makovcová: „Na Slapské nádrži by měla být celoročně povolena jen veřejná vodní doprava a plavba plavidel plujících pomocí plachet. Je nám sice jasné, že i milovníci rychlé jízdy a hazardu mají právo se rekreovat, ale nemůžeme souhlasit s tím, jakým způsobem je v tomto případě omezováno právo ostatních.“
Vidina profitu.
„Vltava je nejkrásnější evropskou tratí vhodnou pro motorovou vodní turistiku. V řadě evropských států tvoří příjmy z takové turistiky pět až patnáct procent celkových příjmů turistického odvětví. A to se leckde lidé plaví po celkem fádních bývalých průmyslových kanálech, zatímco my máme krásnou Vltavskou kaskádu. Půjčovny obytných lodí pro tyto účely už profitují v Německu, Holandsku, Belgii ve Francii i v Polsku. Také v Itálii a ve Velké Británii. Jen u nás se pro hloupost lidí nemohou motorové čluny rozvíjet,“ soudí Jiří Belinger z Asociace malých a středních podniků při Hospodářské komoře. „Nikdo v těchto zemích nemusí dělat řidičské ani kapitánské zkoušky, takže u nás by byli stejně nahraní,“ dodává.
Příměr však trochu kulhá v tom, že tyto lodi jezdí na kanálech rychlostí osm kilometrů za hodinu, na řece mají povoleno deset kilometrů. Co je to ve srovnání s čluny řítícími se šedesátkou, s nimiž mají problémy lidé na Slapech a na Orlíku? Belinger se však zastává i těch: „Člun ve skluzu má mnohem menší spotřebu a dělá menší vlnu. Plavidla, která takto jezdí, jsou na toto použití konstruována a nemělo by se jim bránit.“
Belinger je navíc přesvědčen, že i tyto čluny by časem měly být významné pro obecní ekonomiku. „Už významné jsou, ale záporně,“ kontruje starosta Slap František Vosmík a vysvětluje, „přinášejí nám obrovské ztráty. Musíme likvidovat odpady a zahlazovat na břehu stopy, vždyť pro motorovou lodní rekreaci není žádné zázemí a nemají ani kde tankovat. Přitom z lodě nemáme ani korunu a z lidí taky ne, protože jak rychle přijeli, tak rychle odjedou. Pro nový typ rekreace už tu nemáme místo.“
„Nemáme na ně žádnou páku. Vlastník nemovitosti musí platit, jak mu určí obecní vyhláška. Vlastník movitosti si naopak může dělat co chce, nic neplatí, a když se mu už tady nelíbí, zmizí, aniž by tu po něm zbyla jediná koruna,“ říká starostka Štěchovic Miloslava Vlková a dodává: „Při ekonomických úvahách musíme stále mít na mysli nerovnost: člunů je podstatně méně než rekreantů jiného zaměření.“
Ani speciální trať pro vodní skútry pod hrází přehrady ve Vraném nemá pro obec žádný ekonomický přínos. „Přivezou si skútr, dvě hodiny na něm lítají a zase jedou,“ popisuje situaci starostka Vraného Bohuslava Chvátalová. Říká, že už se zklidnili a už tolik neprovokují mimo vyhrazená území. „Taky lidi si na ně zvykli, už nepíší stížnosti a nevolají na úřad,“ pochvaluje si Chvátalová.
Jeden ekonomický triumf ovšem čluny přece jen přinesly, jak argumentuje Jiří Belinger, projekt Modrá cesta do Evropy, dotovaný z evropských strukturálních fondů pro vodní cestu z Hamburku do Českých Budějovic s odbočkou po Labi do Pardubic.
Labe netáhne.
Bezpečné soužití člunů a plavců je možné jen při rychlostech do 25kilometrů za hodinu, soudí podplukovník Miroslav Souček, velitel oddělení poříční policie na Slapech. „Při vyšších rychlostech se hlavička plavce za nějakou vlnkou snadno přehlédne a neštěstí je na krku,“ upozorňuje policista. Této rychlosti zhruba odpovídá i režim plavby - když je vyšší, příď se zvedne a člun klouže po vodě. Při nižší rychlosti pluje jako většina jiných lodí s trupem ponořeným ve vodě, v takzvaném výtlačném režimu. Policii se to navíc dobře pozoruje a nepotřebuje k ověřování rychlosti žádný přístroj. Je-li příď nahoře, už mohou začít vyplňovat formulář Státní plavební správě, aby s přestupníkem zahájila řízení.
V ekonomický přínos vltavské vodní cesty zkušený policista nevěří - provoz malých turistických lodí by nikdy nebyl schopen zaplatit obrovské investice potřebné na výstavbu chybějících lodních výtahů a zdymadel.
A jako skutečný znalec „svých“ řidičů rychlých člunů nám podplukovník Souček vysvětlil, proč se tak perou s plavci o hladinu na Slapech a nejedou na ideální prázdnou plavební dráhu mezi Lovosicemi a Chvaleticemi: „Oni mají potřebu obecenstva, aby se mohli předvádět. Na Labi by jim sice nikdo nepřekážel, ale ani nefandil.“
