„V republice jsme byli sedmí nebo osmí,“ vrací se Jan Papula do roku 1997. Jeho otec se tehdy pustil do oprav starého lihovaru v Dražíči a vybudoval u něj rovnou i minipivovar. „Byly tu historické studny, tak proč je nevyužít,“ pokračuje Papula. Podnik dnes patří mezi nejstarší v Česku. Jan Papula sládkuje v Pivovarském dvoře Lipan už patnáctým rokem.
Za téměř dvacetiletou historii pivovar prošel několika změnami. Původně mohl týdně navařit pět hektolitrů piva, dnes je kapacita sedminásobně vyšší. A rozrostl se i sortiment. K tradičním světlým a tmavým ležákům Papula přidal i svrchně kvašená piva včetně pšeničného speciálu.
„Dělat jen spodně kvašená piva je nuda, to hřiště je moc malé,“ usmívá se Papula.
V maličké jihočeské vesnici se dvěma stovkami obyvatel ovšem musí svou fantazii brzdit. Nejvíc si to uvědomil při nakuřovaném speciálu, který se tu prý vůbec nepil.
Zatímco půlka produkce se vypije přímo v pivovarské restauraci, druhou polovinu zavážejí do hospod v Týně nad Vltavou, Písku i Praze.
Ať se do Dražíče ležícího mezi Týnem nad Vltavou a Bechyní vydáte v kterémkoli ročním období, stálicí na čepu jsou světlý a tmavý ležák. My jsme se zaměřili na dvě okrajová piva – tedy co se týče obsahu alkoholu.
Na jedné straně to byla slabá světlá výčepní desítka. Jenže! Už pronikavá vůně chmelu dala jasně najevo, že o bezpohlavní výčepní pivo nepůjde.
Zaujalo svou hutností i příjemnou hořkostí.
Kdyby takhle chutnaly desítky všude, sládci se nemusejí obtěžovat s výrobou jedenáctek.
A podobně řemeslně zvládnutá je i silná čtrnáctistupňová IPA. S vůní exotických chmelových odrůd a extrémně hořkou bylinnou chutí připomíná první generaci svrchně kvašených speciálů. Teď už jsou pravidla přece jen volnější a dogmatičtí pijáci dokážou přijmout i více pitelná piva.
Takže pokud do Dražíče, tak hlavně pro českou klasiku. A v létě láká k vykoupání pivovarské jezírko.
Pivovarský dvůr Lipan
Dražíč 50 Sládek: Jan Papula
