DROBNÝ ZASTÁNCE POLITIKY SVALŮ

Šéf Mannesmannu ztratil bitvu, nikoli renomé

V noci ze 3. na 4. února spadla klec. Klaus Esser (52), šéf představenstva německého telekomunikačního a strojírenského koncernu Mannesmann, prohrál téměř tříměsíční urputný zápas o samostatnost svého podniku. A přišel o místo na výsluní. Po vyčerpávajícím jednání v Düsseldorfu kapituloval před dozorčí radou, která dala nepřátelskému spojení s britsko-americkým Vodafone AirTouch zelenou (více na str. 12). Ztrhané rysy a kruhy pod očima v záběrech kamer prozradily, že obrana vůči silnému predátorovi stála Essera kus života. Zbytek sil a jistou dávku sebezapření si nicméně drobný brýlatý manažer uchoval do konce. Jaký byl poměr obojího při úsměvech a podávání rukou přemožiteli Chrisu Gentovi, ví jen o sám.

Esser, jehož si bude svět pamatovat jako velkého hráče, studoval v šedesátých letech práva v Tübingenu, Mnichově a Ženevě. Do Mannesmannu nastoupil coby absolvent massachusettské Sloan School of Management v roce 1977. S advokátní praxí v New Yorku a perfektní znalostí angličtiny. V letech 1990-1994 odpovídal za podnikové finance dceřiné společnosti Demag, hospodaření kontroloval později v představenstvu mateřského Mannesmannu. V únoru 1998 povýšil na místopředsedu představenstva. Na valné hromadě 28. května 1999 postoupil podle očekávání na post nejvyšší.

Břitký analytik Esser udal kurs: z tradičně strojírenského Mannesmannu učinil jednu z nejrychleji se rozvíjejících evropských telekomunikačních firem. Sázka na telefonii se vyplatila, aktivity ve spojích loni poprvé překonaly výrobu trub a automobilových součástek. „Esser a jeho předchůdce Funk nešli vždy jen cestou úspěchu. S jejich jmény jsou spojovány i těžké ztráty hutní a válcovací výroby v Demagu, připomíná Süddeutsche Zeitung.

Rozhodující šanci vystihl Esser v roce 1989, kdy se v Německu rozhodovalo o liberalizaci telekomunikací a udělení první privátní licence. Po letech přiznal, že se vrhl na zcela neznámou půdu. „Vždy jsem vyznával zásadu, že bych se nikdy neměl pouštět do takového byznysu, v němž nemám nad konkurencí navrch, vzpomíná.

Příští dekáda dala jasně najevo, že se odvaha porušit pravidlo vyplatila. Mannesmann začal sebevědomě působit na poli bezdrátového spojení. Výsledek se dostavil, düsseldorfský podnik vybudoval největší německou mobilní síť D2. „Uplatnili jsme svaly managementu, tvrdí subtilní padesátník, od něhož znějí řeči o použití muskulatury jaksi nepatřičně. „Esser patřil vždy k nejprogresivnějším průmyslovým kapitánům německé ekonomiky, podotýká The Financial Times o muži, jehož kombinace rozvážnosti a impulzivnosti ohromila finanční trhy. Předloni stouply akcie Mannesmannu o více než padesát procent.

Úspěch ve vlastní zemi předeslal další cíl, expanzi na evropské trhy. Esser, pověstný nelibostí ke všemu, co zavání monopolem, vyrazil na jih do Itálie. Nahrála mu společnost Olivetti, která musela po převzetí Telecomu Italia pustit mobilní Omnitel a pevné linky Infostrada. Agilní „telekomunikátor , jak nazval Essera Der Spiegel, se rozjel za akcionáři. Přemlouval, sliboval a tehdy ještě zvítězil. „Příběh nekončí, upozornil Esser.

Za Lamanšským kanálem čekala totiž velká ryba, mobilní operátor Orange. Mannesmann nezaváhal, možnost vpádu na britské ostrovy byla příliš lákavá. Odměnou za třiatřicet miliard dolarů bylo opanování předního telefonního operátora v už třetí evropské zemi. „Na seznamu již nemáme žádnou takto vysokou položku. Rozšíření našich stop se nedočkáte, ujistil v půli listopadu vášnivý tenista Esser, který si prý své protivníky ve sportu i byznysu opatrně vybírá.

Toho příštího si však nezvolil sám. Vodafone AirTouch, dosavadní partner Mannesmannu v D2 a Omnitelu, vyrukoval s přátelským akciovým převzetím za 106 miliard dolarů. A postavil Essera před životní zkoušku. „Jak rychle se může rozplynout štěstí manažera, napsaly Finanz und Wirtschaft. Esser kontroval slovy o nepřiměřenosti nabídky. Britové přihodili na objem zhruba 130 miliard americké měny (EURO 48/1999). „Nechoďte za tou nabídkou. Vyhoďte ji do koše, apeloval na akcionáře Esser. Se slibem, že zvýší hodnotu akcií do roku 2001 na 350 eur. „Pokud se tak nestane, vzdám se poloviny svého platu, dušoval se.

Vyrazil do terénu. Zatímco jeho protihráč z Vodafonu, milovník kriketu a barevných triček Chris Gent, sledoval z ochozů oblíbenou hru, objížděl Esser akcionáře. Přesvědčoval, obviňoval protivníka, lobboval u kancléře Schrödera. Vedl rozhovory s případnými partnery, jednal údajně dokonce s osmi najednou. Tisk uváděl zvučná jména: Vivendi, Siemens, KPN, America Online, VIAG, British Telecom. „Jde o vstup jakékoli z nich do Mannesmannu, napsaly Financial Times. Marně.

Nové telekomunikační impérium Vodafone AirTouch s více než padesáti miliony zákazníky musí vzít svět i Esser na vědomí. Nesouhlas Evropské komise vítěz nepřipouští. A tvrdí, že s Esserem dále počítá. Ještě minimálně půl roku má Esser zůstat generálním ředitelem. Poté by měl výkonnou funkci opustit a usednout do představenstva sloučeného podniku.