Desta Děčín
Děčínská Desta se chce restrukturalizovat rozdělením na dvě nástupnické společnosti. Jaký efekt to však přinese, to kromě autorů projektu nikdo neví. Vedení Desty i jejího vlastníka ČZ Strakonice totiž odmítá sdělit jakékoliv informace o hospodaření podniku.
O rozdělení Desty Děčín rozhodli její vlastníci na mimořádné valné hromadě na konci letošního ledna. Obě nástupnické organizace, v nichž rozhodující podíl (73 procenta akcií) drží ČZ Strakonice, začaly fungovat od počátku dubna.
Desta CZ převzala veškerou výrobu a závazky z obchodního styku, závazky daňové a ze sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění. Její dluhy se tak pohybují okolo dvou set šedesáti milionů korun a základní jmění činí 73,7 milionu korun.
Desta Nova se základním jměním 147,5 milionu korun má spravovat nadbytečný majetek. Jejím úkolem je pronajímat a prodávat různé nemovitosti a z výtěžku uspokojovat věřitele. Do vínku kromě pozemků a budov dostala dluhy ve výši sedmi set č tyřiceti milionů, to znamená hlavně závazky z bankovních úvěrů a z emitovaných dluhopisů.
Přední tuzemský výrobce vysokozdvižných vozíků byl na akciovou společnost přeměněn v roce 1990. Podnik byl naposledy ziskový před šesti lety, už několik let jeho tržby trvale klesají. V roce 1995 dosáhly bezmála 1,3 miliardy, o dva roky p ozději to bylo už o třetinu méně a za prvních deset měsíců loňského roku podnik utržil pouhých čtyři sta čtyřicet milionů. Naopak ztráta vesele bobtnala: předloni to bylo dvě stě čtyřicet milionů, k loňskému říjnu sto deset a za celý rok se budou červená čísla údajně blížit dvěma stovkám milionů. Podnik se tak dostal na okraj propasti.
Hlavní příčinu rostoucích obtíží připisuje vedení Desty chybným rozhodnutím v odbytové strategii a rozsáhlým vkladům do majetkových účastí v zahraničí. Desta totiž v roce 1995 s velkou pompou otevřela společný podnik v Číně , ten však později zkrachoval, a investice za 250 milionů tak přišla vniveč. Za obrovských investičních nákladů firma v minulosti vyvinula řadu nových produktů. Jejich zavádění a sériovou výrobu však musela z finančních důvodů zastavi t. Kvůli dlouhým dodacím lhůtám a finančním problémům začala společnost ztrácet konkurenceschopnost.
Protože utržené peníze přestávaly stačit na plynulé financování produkce, podnik vyráběl stále méně a méně. Dostatečné peníze nedokázala zajistit ani emise pětiletých obligací v polovině roku 1995, jichž se prodalo sotva za dvě stě milionů kor un. Už v roce 1996 nebyla Desta schopna vykrýt poptávku na trhu a o rok později se vyrobené množství dostalo pod kritickou hranici (údajně 250 vozíků). Jak to bylo s výrobou loni však představitelé společnosti odmítli sdělit.
S klesající výrobou samozřejmě rostla potřeba úvěrů. Jestliže v roce 1993 ukazoval stupeň zadluženosti pětadvacet procent, tak předloni to bylo již pětasedmdesát. Úvěrové břemeno se loni přiblížilo téměř miliardě korun.
Restrukturalizace podniku proto začala již v roce 1996, kdy byla výroba postupně koncentrována do čtyř závodů, zbylé tři objekty byly uvolněny a počet zaměstnanců poklesl pod jeden tisíc. Ani to však nevedlo k příznivějšímu obratu. Proto se vedení spolu se svým majoritním vlastníkem ČZ Strakonice rozhodlo oddělit výrobu strojů, zařízení a vývoj od obhospodařování veškerého nemovitého majetku a poskytování služeb. Společnost bylo nutné rozdělit prý proto, aby měl případný invest or jistotu, že jeho peníze opravdu skončí ve výrobě. Letos by tak měla proběhnout konečná fáze restrukturalizace všech činností spojená s rušením vysoce ztrátových provozů a závodů, propouštěním pracovníků a zavedením nových výrobků. Zákla dní jmění obou nástupnických organizací dohromady nyní dosahuje jen něco okolo dvou set dvaceti milionů korun, což je o zhruba půl miliardy méně než výše základního jmění původní společnosti. O tuto částku by se tedy měla umořit kumulovaná ztrá ta.
Někteří analytici se však obávají, že cíl rozdělení je jinde: výroba byla převedena do očištěné společnosti a Desta Nova, jež má na svých bedrech většinu závazků, postupně spěje do likvidace. To ostatně dokládá i webová stránka této firmy, kte rá nabízí ke koupi objekty za odhadní cenu asi tři sta dvacet milionů. Pokud se jí však náhodou podaří z výtěžku uspokojit věřitele, není to nic proti ničemu.
Projekt rozdělení se ovšem nelíbil ani všem vlastníkům. Týdeník EURO má k dispozici žalobu na neplatnost lednové valné hromady, kterou podal jeden drobný akcionář. Ten poukazuje na nesprávné metody ocenění nehmotného majetku a tvrdí, že se tak došlo k nereálným číslům. Rovněž má námitky proti věrohodnosti podnikatelského plánu, který prý nebere v úvahu řadu dosahovaných ekonomických ukazatelů, a očekávání prosperity je tak prý nereálné.
Ředitel Desty CZ Pavel Vobořil tvrdí, že podnikatelský záměr do roku 2003 vychází z objektivních podmínek. Nikdo ze společnosti však nebyl ochoten přiblížit jeho základní body. „Obě nástupnické společnosti mají silného vlastník a ČZ Strakonice, pod jehož vlivem bude zajištěna budoucnost ve výrobě a vývoji vysokozdvižných vozíků, tvrdí stroze Vobořil. V průběhu druhého čtvrtletí by se měla začít prodávat nová řada vozíků a celková výroba by měla podle mluvčího ČZ Strakonice Jana Pěnkavy zajistit dostatek peněz na krytí provozních nákladů Desty. Ačkoliv letos se ještě nedá očekávat přechod do černých čísel ani významný růst tržeb, vedení společnosti přesto doufá, že v roce 2000 již dosáhne kladného výsledku a vyrobí více než šest set kusů vozíků.
