Druhý Chemapol asi nebude

Agrofert nechce Unipetrol, s polským PKN Orlen snad ano

Nejsem Junek! Tuto větu opakuje Babiš pokaždé, když se jeho podnikání v české chemii srovnává s Chemapolem. Kdyby společnost Agrofert Holding, kterou ovládá podnikatel Andrej Babiš, koupila za 361 eur Unipetrol, za pár let by nejspíš skončila jako Chemapol Group a na Babiše by se vzpomínalo jen jako na druhého Junka. Václav Junek byl šéfem rychle rostoucího chemického podniku Chemapol, který kvůli obrovským dluhům skončil v konkursu. Aby se Babiš jeho osudu vyhnul, ve nové situaci změnil na nákup Unipetrolu názor. Jediné, co ho může mrzet, je slib, který dal loni v prosinci premiérovi Miloši Zemanovi, že Unipetrol rozhodně koupí.

Pět důvodů proti akvizici.

Agrofert, který měl koupit 62,99 procenta akcií Unipetrolu, nemůže transakci za původně stanovených podmínek dokončit, řekl týdeníku EURO Andrej Babiš. „Není zájmem Agrofertu vyhýbat se dokončení transakce z čistě formálních důvodů, nicméně pro naše rozhodnutí existuje řada důvodů věcných,“ tvrdí Babiš.
Většinového vlastníka Agrofertu k tomuto kroku prý donutily následující skutečnosti:
- Naprostá nejistota v oblasti stability dodávek surovin mezi Českou rafinérskou a Chemopetrolem, závislost na podmínkách, jež budou dohodnuty se zahraničním konsorciem International Oil Companies (IOC), které zcela zjevně blokuje prostřednictvím akcionářské smlouvy rozhodování v České rafinérské;
- Vývoj akcionářských vztahů v České rafinérské během roku 2002 potvrdil chybný postup při privatizaci českých rafinérií v roce 1995, který se neblaze projevuje především ve zrušení Chemopetrolu jako integrovaného výrobce, a tím v transferu zisku z české petrochemie a chemie do České rafinérské a ve vytvoření akcionářské smlouvy, jež při jakékoliv nedohodě akcionářů vytváří patové situace;
- Nemožnost posoudit ekonomický dopad přechodu na přepracovací rafinérii;
- Zhoršené hospodaření firem v holdingu Unipetrol v roce 2002;
- Rozsáhlé povodně v Povltaví a v Polabí, které budou mít závažné negativní dopady na hospodaření především Spolany Neratovice a Lovochemie, ztráty rozhodně utrpí i Česká rafinérská a Kaučuk Kralupy.

Do konce roku, nebo jen do října?

Agrofert se obrátil dopisem na Fond národního majetku se žádostí aby začalo vyjednávání o nových podmínkách koupě státního podílu v Unipetrolu, a to na základě změněného stavu holdingu. Žádal také o umožnění účasti polské rafinérie PKN Orlen na této koupi, což znamená vytvoření nové struktury kupujícího.
Ministr financí Bohuslav Sobotka minulou středu po jednání vlády prohlásil, že Agrofert má čas do konce roku, aby za Unipetrol zaplatil. „Pokud platba nebude provedena do konce roku, pak se domnívám, že stát má v příštím roce všechny právní možnosti, aby od smlouvy odstoupil,“ řekl Sobotka.
Babiš na otázku, jak chápe Sobotkův výrok, týdeníku EURO řekl: „Konečně si přečetli smlouvu a zjistili, že ji do konce roku nemohou vypovědět. Zaniká, pokud nenastanou rozvazovací podmínky.“ Podmínky jsou dvě a jsou vázané na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který svoje stanovisko vydal minulý týden, ale jeho obsah. Týdeník EURO získal informace, že jedna z podmínek představuje pro Agrofert jistý právní problém, který Babišovi právníci nyní zkoumají.

Rusnok bere jen povodně.

Ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok však Babišovi dal méně času než jeho kolega ve vládě Sobotka. Agrofert prý musí do října závazně sdělit, zda koupí Unipetrol. Pokud ne, dovede si prý představit oslovení ostatních účastníků tendru, zda jsou ochotni za stejných podmínek Unipetrol koupit. Jinak soutěž skončí a je prý otázkou střednědobé strategie, jak naložit s touto částí chemického průmyslu. Rusnok má i věcné výhrady k Babišovým argumentům, jediné co uznává, jsou povodně. „Na takové mimořádné události však smlouva pamatuje a umožňuje v případě hodnoty základního jmění mezi podpisem smlouvy a jejím plněním i korekci dohodnuté ceny,“ řekl minulý čtvrtek Rusnok, který ostatní argumenty Agrofertu považuje za neseriózní. Ministr totiž soudí, že Babišova firma měla možnosti zjistit si všechny okolnosti fungování a stavu Unipetrolu.

Citibank by úvěr poskytla.

„Financování transakce nepředstavovalo pro Agrofert žádný problém. Příslib financování byl společností Citibank vydán koncem listopadu a investiční banka Schroders Salomon Smith Barney byla po celou dobu účastníkem jednání o struktuře transakce. Citibank schválila financování pro Agrofert až do výše 346 milionů eur, zbytek do výše kupní ceny, což představuje 15 milionů eur, měla zajistit skupina Agrofert,“ uvádí Babiš. Kopii dopisu o schválení úvěru ve výši 346 milionů eur, který letos v červenci podepsal šéf Citibank Atif Bajwa, má týdeník EURO k dispozici.

Osm let nejistoty.

„Není pravda, že chceme zaplatit méně. Cena je vysoká, ale stále vidím šanci zaplatit dohodnutou sumu. Vláda by však měla souhlasit se změnou kupujícího a se zrušením podmínky, která zavazuje Agrofert aby zachoval stabilitu dodávek surovin z České rafinérské do Chemopetrolu po dobu osmi let,“ říká Babiš. „Ve smlouvě s Fondem národního majetku máme závazek zabezpečit po osm let tyto dodávky. Ale Česká rafinérská koncem května dodávky přerušila. Po intervenci tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra to šlo dál. Stejný problém hrozil koncem července. Intervenoval ministr financí a dohoda byla prodloužena do konce roku. To znamená, že když my dodávky nezabezpečíme, hrozí nám na základě smlouvy pokuta ve výši 50 procent hodnoty příslušných dodávek, což představuje kolem sedm miliard korun ročně,“ řekl Babiš minulý týden v rozhovoru pro rádio Frekvence 1. „Ekonomický model holdingu Unipetrol se oproti stavu poznanému v rámci due diligence zásadně změnil. Po Agrofertu se žádá, aby splnil smlouvu na základě původních podmínek, aniž by znal budoucí dohodu mezi akcionáři České rafinérské o podmínkách plánované přepracovací rafinérie. Agrofert by riskoval, že k dohodě o podmínkách nakonec vůbec nedojde, což by znamenalo, že opět začne totální nestabilita v dodávkách surovin a budou zpětně přepočteny provizorní dohody o dodávkách s významným dopadem na hospodaření Chemopetrolu. Proto si myslíme, že smlouvu nejsme schopni naplnit ani my, ani stát. Pojďme tedy o tom znovu hovořit,“ navrhuje vládě Babiš.
Ministr Sobotka však zatím reaguje odmítavě: „V tuto chvíli nevidím prostor pro jednání, je řada na panu Babišovi, aby splnil podmínky smlouvy.“
Avšak není to Andrej Babiš, který by nyní tlačil na pilu. Zbavit se Unipetrolu potřebuje vláda. Pokud nevyhoví Agrofertu, bude se muset o problematický holding starat tak ještě rok a půl a nakonec ho prodá minimálně o tři miliardy korun levněji, zhruba za 240 milionů eur.

Mizerná privatizace?

Babiš svoji argumentaci na otázku, proč z transakce couvá, začíná od roku 1995. Tvrdí, že tehdy byly rafinérie Klausovou vládou prodány špatně. „Privatizace se uskutečnila vkladem očištěných aktiv rafinérských provozů Kaučuku a Chemopetrolu do podniku Česká rafinérská. Stát neobdržel žádné peníze,“ říká šéf Agrofertu. Investice firem Agip, Conoco a Shell, které pro tento účel vytvořily konsorcium International Oil Companies (IOC), ve výši 168 milionů dolarů šly do České rafinérské. Pozdější investice zhruba 15 miliard korun se financovaly z vlastních prostředků společnosti. „Tudíž i z 51 procent zisku příslušejícího Unipetrolu,“ dodává Babiš.
Výměnou za vložená aktiva sice Unipetrol dostal 51 procent akcií v České rafinérské, ale ta - jak tvrdí Babiš - je ovládána IOC. Komplikovaná akcionářská smlouva připouští různé právní interpretace. Babiš tvrdí, že nebyla v rámci due diligence zpřístupněna investorům a také nebyla nikdy od založení společnosti uplatněna ve sporné situaci. V současné době, kdy Unipetrol vede s Českou rafinérskou spor o předávací ceny surovin a o odvolání generálního ředitele rafinérií Ivana Ottise, se ovšem objevují její rozdílné výklady.

Polský ministr píše do Prahy.

V červenci Agrofert podepsal Letter of Intent s polskou rafinérií PKN Orlen. „Společnost kontroluje polský stát a mám informace, že projekt vytvoření společného podniku mezi Agrofertem a PKN Orlen pro privatizaci Unipetrolu byl projednán na úrovni ministrů varšavské vlády. Pokud vím, ministr privatizace Wieslaw Kaczmarek se nedávno písemně obrátil na některé členy kabinetu premiéra Špidly, aby tento záměr podpořili,“ řekl týdeníku EURO Babiš. Rychlost uzavření transakce však závisí i na dohodě mezi zahraničními akcionáři České rafinérské buď o předávacích cenách na dobu minimálně pěti let, nebo o přechodu na přepracovací typ rafinérie s jasně stanovenými parametry. „Než dojde k uzavření této dohody, pracoval by Agrofert v případě souhlasu české vlády s PKN Orlen na vytvoření odpovídající struktury akvizice,“ navrhuje Babiš.

Ztráty a technické potíže.

Vývoj hospodaření většiny firem holdingu Unipetrol od 30. září loňského roku (rozhodné datum due diligence) do konce května letošního roku je velmi negativní. Za toto období Česká rafinérská vykázala ztrátu kolem 940 milionů korun, Chemopetrol 170 milionů, Spolana 690 milionů. Firmy mají i technické problémy, například letos v únoru na deset dnů vypadla etylénová jednotka, což způsobilo škodu kolem 17 milionů korun. V červnu byla kvůli výbuchu ve Spolaně odstavena jednotka pro výrobu PVC na tři měsíce a celková škoda dosáhla 300 milionů. Není divu, že souhrn těchto negativních faktorů mění pohled úvěrujících bank a investorů na Unipetrol a zvyšuje riziko zesplatnění dluhu (úvěrů a dluhopisů) při změně kontroly nad holdingem. Banky a společnosti, které mají dluhopisy podniků Unipetrolu, Babišovo rozhodnutí nedokončit privatizační transakci může uklidnit: u půjček a dluhopisů i nadále zůstane státní garance.

Padesát miliard úvěrů.

Srovnáme-li zadlužení podniků Unipetrolu (k 30. červnu 2002) a Agrofertu, pak skupina Unipetrol při očekávané tržbě 108 miliard korun má dluhové zatížení téměř 28 miliard korun, zatímco v případě Agrofertu je tento poměr 62 miliard tržeb k 7,5 miliardy úvěru. Kdyby Babiš použil úvěr ve výši 346 milionů eur od Citibank, úvěrová angažovanost celého podniku (Agrofert plus Unipetrol) by vyšplhala na 50 miliard korun, což by znamenalo nezadržitelný nájezd na Junkovu konkursní dráhu. Avšak dosud známé letošní výsledky Babišových firem také nejsou nijak oslnivé. Vzhledem k celkové světové recesi a zejména kvůli prudkému zhodnocení české koruny budou letošní zisky výrazně horší než loňské. „Tržby na nekonsolidované bázi za první půlrok činí 27 miliard korun, což odpovídá loňským výkonům. Avšak zisky na nekonsolidované bázi za prvních šest měsíců jsou 985 milionů korun, zatímco za stejné loňské období činily 2,14 miliardy. Skupina Agrofert má tedy při prakticky nezměněných tržbách poloviční zisk ve srovnání s první polovinou roku 2001,“ vysvětluje Babiš.

Harvard, Chemapol, IPB a kdo dál?

Takto se kumulovaly nepředvídatelné události od 17. prosince loňského roku, kdy byl Agrofert vyhlášen vítězem tendru na koupi Unipetrolu. V srpnu následovaly rozsáhlé a katastrofální povodně v Povltaví a v Polabí, kde je většina chemiček Unipetrolu a Agrofertu. Ty kvůli rozvodněným řekám utrpěly stamilionové ztráty. Mluvčí Unipetrolu Tomáš Zikmund říká, že všechny společnosti Unipetrolu byly pojištěny. Přímé škody chemiček činí 821 milionů korun, ztráty z výpadku výroby téměř 600 milionů. Jsou to ale zatím jen kvalifikované odhady.
Nejhůře dopadla Spolana Neratovice s celkovou odhadovanou povodňovou ztrátou 850 milionů korun. „Spolana je nešťastná firma, která se potýká se značnými finančními problémy. Její akcionářem byl nejdříve Harvard, potom Chemapol a IPB, to samo hovoří za sebe,“ řekl Babiš minulou středu v rozhovoru pro rádio Frekvence 1.