komentářeSkutečnost, že se na Hradě vystřídaly dvě nejvýraznější osobnosti polistopadového vývoje, je sám o sobě dostatečně výrazným symbolem. Vedle toho se ale tato personální změna může stát koncem jedné a počátkem druhé etapy. Domácí politická scéna prošla za třináct let překotným vývojem.
komentáře
Skutečnost, že se na Hradě vystřídaly dvě nejvýraznější osobnosti polistopadového vývoje, je sám o sobě dostatečně výrazným symbolem. Vedle toho se ale tato personální změna může stát koncem jedné a počátkem druhé etapy. Domácí politická scéna prošla za třináct let překotným vývojem. Současný stav je tak trochu kompromisem mezi systémem dvou silných stran a mnohoúhelníky politických bloků. Postavení dvou nejsilnějších stran je oslabováno několika stranami o řád slabšími a hlavně reliktem minulých dob - nereformovanou komunistickou stranou. Samotná existence silné nedemokratické strany není jevem jedinečným a není ani jedinou zvláštností naší domácí politiky. Tou druhou je - nebo možná až právě do výměny na Hradě byla - významná role mimoparlamentních forem a mechanizmů podstatným způsobem ovlivňujících politický vývoj. Úloha prezidenta je u nás ztotožňována s rolí zachránce a „poslední instance“. Havel této tradici rád naslouchal a navazoval na odkaz někdejších neformálních setkání na oficiálních místech a formálních setkání na místech neoficiálních. Havlův nástupce se k takovým jednáním vždy stavěl značně kriticky a po svém nástupu dal jednoznačně najevo, že jejich éra definitivně skončila. Existují ještě tři důvody, proč by 7. březen 2003 nemusel z učebnic hned tak vymizet. Především dramatika a filozofa střídá ekonom a politik. Druhým je skutečnost, že zatímco Havel je a bude vždy vzpomínán především jako člověk, který zasvětil svůj život boji proti komunistickému režimu, je Klaus mužem spjatým s úsilím vytvořit ekonomickou základnu pro český stát. A třetím důvodem by mohla být změna atmosféry či nálady. Oba prezidenti se ve své kritičnosti k okolnímu světu příliš neliší. Rozdíl je však v interpretaci. Václav Havel snad až příliš často viděl do poloviny natočenou sklenici jako zpola prázdnou, zatímco Václav Klaus se netají tím, že ji bude vždycky raději vidět jako zpola plnou.
