Tři obvinění byli tři měsíce ve "vazbě na změknutí"
Trestní řád rozeznává několik důvodů pro vazební stíhání. Advokáti, kteří se zabývají trestním právem, přidávají ještě jeden. Důvod v legislativě nekodifikovaný, v podstatě nezákonný, ale v praxi bohužel ne výjimečný. Je to „vazba na změknutí“. Její idea je inkviziční - moc toho proti obviněnému nemáme, ale zavřeme ho do „díry“ a on už se rozpovídá. Když obviněného nezlomí sám fakt izolace a vazebního stíhání, má „spravedlnost“ po ruce ještě doplňující techniky - do cely dostane policejního agenta provokatéra nebo hrůzostrašného a nebezpečného psychopata. Právě „vazbu na změknutí“ zažili v posledních třech měsících tři obvinění v kauze údajného tunelování Správy vojenského bytového fondu Praha. Celý červenec, srpen a září dleli Bohumil Neumann, Jiří Rychlý a Rudolf Gerža ve vazbě zdůvodněné tím, že by mohli mařit vyšetřování, aniž by policejní komisař za celé tři měsíce provedl jediný vyšetřovací úkon. „Jako advokát obviněných jsem výslovně uvedl, že chci být u všech vyšetřovacích úkonů. Za celou dobu vazby nebyl ani jeden. Z vazby mé klienty propustili až na konci září, když vypršela celá tříměsíční lhůta, kterou na koluzní vazbu mají,“ říká advokát obviněných Lukáš Eichinger ze společné advokátní kanceláře Tögel, Hanzlík & Eichinger.
Tunel skrze předražování oprav.
Zpráva o zatčení šéfa vojenského bytového fondu a jeho dvou kompliců, zveřejněná poslední den před letními prázdninami, naprosto zapadla. „Detektivové plzeňské expozitury útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality zatkli ředitele Správy vojenského bytového fondu Praha (SVBF) pro podezření z podvodu. Společně s ním skončili v policejních celách další dva muži, jednatel soukromé firmy GRN s. r. o. a technik SVBF,“ napsal deník Právo. Také ocitoval dozorujícího státního zástupce Ladislava Malovce: „Na všechny tři podezřelé, kteří jsou obvinění z trestného činu podvodu, byl podán soudu návrh na jejich vzetí do vazby.“
Poté, co jsme v září referovali o podezřelém způsobu vyšetřování vytunelovaných CS Fondů (EURO 36/2006), které vede policejní komisař major Libor Kazda, dostali jsme e-mail od advokáta Lukáše Eichingera. Jeho klienti jsou také vyšetřováni majorem Kazdou. Postup vyšetřovatele je podle Eichingera „velice podivný a v rozporu se zákonem“.
Tři Eichingerovi klienti Bohumil Neumann, Jiří Rychlý a Rudolf Gerža byli obviněni z trestného činu podvodu, kterého se měli dopustit obcházením zákona o veřejných zakázkách a tunelováním Správy vojenského bytového fondu Praha, což je státní příspěvková organizace zřízená ministerstvem obrany. Jejich provinění spočívalo podle policie v opakování jednoduchého modelu. Technik Rychlý vytipoval zařízení, které je ve správě SVBF a vhodné k opravě, zakázku označil za havarijní, šlo o opravy kotlů ústředního topení, a společně s ředitelem Neumannem ji zadali Geržově firmě GRN s. r. o. Navíc si všichni tři dohadovali nadhodnocení těchto zakázek a faktury na ně ředitel Neumann promptně podepisoval. Celkem tak měli podle policie způsobit SVBF škodu přesahující půl milionu korun.
Podvodu chybí podvedený.
Jenže do této policejní konstrukce zjevně zatéká ze všech stran. Prvním problematickým momentem je otázka údajného nerespektování zákona o veřejných zakázkách. Veřejná zakázka je v tomto zákoně definována mimo jiné její výší, která musí být minimálně dva miliony korun. Jenže hodnoty zakázek, které od SVBF dostávala společnost GRN, se pohybovaly jen kolem jedné dvacetiny této částky! A i kdyby policie nasčítala všechny zakázky, které přičítá obviněním k tíži, nedostane se na zákonem definovanou minimální mez dvou milionů. O veřejnou zakázku podle tohoto zákona tedy nešlo, a tak jej Neumann, Rychlý a Gerža sotva mohli obcházet.
Stejně absurdní je obvinění z trestného činu podvodu. Ten totiž předpokládá, že by musel být někdo podveden a na jeho úkor se někdo jiný obohatit. Jenže zde nebyl v omyl uveden nikdo. SVBF, kterému dle policie vznikla škoda, byl reprezentován svým ředitelem Neumannem. Ten o všem věděl, takže o podvodu nemůže být řeč. Stejně skřípe policejní tvrzení, že peníze získané nadhodnocováním faktur si obvinění vždy rozdělili. SVBF platil faktury výhradně bezhotovostním převodem a z bankovního účtu společnosti GRN, která byla založena až počátkem letošního roku, podle advokáta Eichingera k vybírání hotovosti nedocházelo. S jedinou výjimkou dvaceti tisíc korun, za které byly pořízeny telefon, fax a zaplacen právník.
Třetí zásadní slabinou obvinění je, že jeho velká část je naprosto nekonkrétní. Například v pátém bodě je uvedeno: „Dosud neustanovená osoba Emil Krejčí volá 5. 4. 2006 obviněnému ing. Neumannovi, že mu již zaslal objednávku na neustanovenou zakázku, a ten mu sděluje, že ji již schválil, ale ať ji ještě navýší z 87 000 na 107 000 korun.“ Kdo a co si objednával, jaká byla cena obvyklá, a o kolik byl tedy kdo poškozen, policejní komisař neuvádí, ale z takto obecné informace vyvozuje, že na majetku SVBF byla způsobena škoda dvacet tisíc korun.
Nakonec se policie dopouští i prosté součtové chyby, když v sumarizaci obvinění uvádí: „Způsobili tak neopodstatněným navyšováním fakturované ceny a deklarováním nepravdivých údajů o provedených pracích škodu nejméně 500 000 korun.“ Jenže součet jednotlivých dílčích škod, které major Kazda v obvinění uvádí, dává pouze 370 000 korun.
Podezřelé odposlechy.
Z podvodu a obcházení zákona o veřejných zakázkách lze trojici obviněných vinit jen sotva, ale pokud SVBF platil Geržovi více, než jsou ceny v místě a čase obvyklé, bylo by možná na místě obvinit ředitele Neumanna a případně i technika Rychlého z trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku. Proč Libor Kazda trvá na podezřelé kvalifikaci a proč trval na držení obviněných ve vazbě, když neprováděl žádné vyšetřovací úkony? Policista nebyl minulý týden k zastižení - nebral telefony na pevné lince ani na mobilu a nereagoval ani na zanechaný vzkaz -, a proto lze jen spekulovat. Důvodem může být skutečnost, že informace o údajných trestných činech obviněných posbírala policie z odposlechů jejich telefonních hovorů. Jenže telefonní odposlechy jsou obecně legální pouze při vyšetřování zvlášť závažných trestných činů, jejichž definice je taková, že horní hranice možného trestu je minimálně osm let odnětí svobody. Trestný čin podvodu do této kategorie spadá, trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku ale nikoli, neboť u něj je nejvyšším možným trestem pět let. A z usnesení o sdělení obvinění je zřejmé, že nic jiného než odposlechy policie v rukou nemá.
Státnímu zástupci se nelíbí advokát.
Vyšetřování mohl zastavit či usměrnit dozorující státní zástupce Ladislav Malovec. Jeho postup v této kauze je ale stejně podezřelý jako celé znění obvinění a i vazba. Po měsíci a půl vazebního stíhání se totiž státní zástupce Malovec pokusil odebrat obviněným jejich advokáta. Malovec dospěl k závěru, že zájmy jednotlivých obviněných jsou v kolizi, přestože žádný z nich si to nemyslí, a požádal soud, aby advokáta Eichingera z případu vyloučil. Jako důvod Malovec uvedl výpověď obviněného Gerži, že druzí dva zadržení byli jeho tichými společníky. Jenže toto Gerža ani nikdo jiný nikdy neuvedl a nic tomu ani nenasvědčuje. Soud Malovcův návrh zamítl.
Advokát Josef Monsport říká, že někteří státní zástupci a vyšetřovatelé se touto cestou snaží zbavit jim nepříjemných advokátů. „Trestní řád umožňuje, aby soud ve výjimečných případech rozhodl o zproštění zvoleného advokáta. Osobně se mi stalo to samé, když jsem v jedné věci zastupoval Vladimíra Železného a Aleše Rozehnala a vyšetřovatel Machala se mě chtěl zbavit. Tehdy také vykonstruoval, že zájmy těchto obviněných jsou v kolizi, a navrhl Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby mě vyloučil. Vyloučí-li soud takto právního zástupce obviněných kvůli údajné kolizi, pak už nemůže zastupovat ani jednoho z nich,“ uvedl Josef Monsport.
Také od státního zástupce Ladislava Malovce jsme chtěli získat stanovisko k celému případu, ale stejně jako vyšetřovatel Kazda na vzkaz týdeníku EURO nereagoval.
Po CS Fondech jde o druhý dobrodružný, napínavý a podivný případ majora Kazdy. Doufejme, že jich nebude třiatřicet.
