Část Evropy zůstala na několik dní bez dodávek ruské ropy
Evropa si zase jednou uvědomila, že je až příliš závislá na dovozu energetických surovin z Ruska. Když společnost Transněfť v pondělí 8. ledna zastavila tranzit ropy přes Bělorusko, přestala strategická surovina proudit do střední a západní Evropy. Nejprve v severní větvi ropovodu Družba, která zásobuje Polsko a Německo, poté i v té jižní, která směřuje přes Ukrajinu a Slovensko do České republiky. Na suchu zůstalo i Maďarsko. Družbou teče zhruba polovina ruských dodávek ropy určených pro Evropskou unii.
„Běloruská strana si začala brát tranzitní ropu místo plateb za nové clo, které si ilegálně stanovila, proto jsme snížili objem tranzitní ropy, který odpovídá odebranému množství. Pak jsme dosáhli stavu, kdy jsme museli zastavit veškerý vývoz,“ sdělil agentuře Reuters viceprezident Transněfti Sergej Grigorjev. Ruské ministerstvo hospodářského rozvoje a obchodu dokonce počátkem minulého týdne upozornilo, že za vzniklé situace existuje reálná hrozba, že nebude možné naplnit mezinárodní smlouvy mezi ruskými společnostmi a odběrateli v západní a východní Evropě.
Žádné drama.
Vyschlá Družba však dění v Česku výrazně neovlivnila. Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman se kvůli výpadku dodávek suroviny v úterý 9. ledna setkal se zástupci společností Čepro, Mero, Správy státních hmotných rezerv, České rafinérské, Parama a Unipetrolu. Tedy se všemi významnými firmami a organizacemi, které mají s ropou či ropnými produkty co do činění. Po schůzce však státnicky uklidnil veřejnost: „Česko je na výpadek velice dobře připraveno. K dispozici jsou zásoby surové ropy, které pokryjí spotřebu republiky na 122,5 dne.“ Z toho přímo na území Česka jsou rezervy na devadesát dní, zbytek hlavně v zásobnících na Slovensku. Přerušení dodávek ropy zásadně neovlivnilo dění ani v dalších postižených zemích. I ty totiž disponují rezervami suroviny minimálně na tři měsíce. V případě potřeby byly navíc připraveny přispěchat s výpomocí další státy Evropské unie.
Pomůže Ingolstadt.
Státní firma Čepro, která v Česku obhospodařuje největší logistický systém na distribuci a skladování motorových paliv, konstatovala, že výpadek s ohledem na velké zásoby ropy nikterak nezpůsobí zdražení pohonných hmot na čerpacích stanicích. A pokud ano, tak jen minimálně. „V České republice je v této oblasti silné konkurenční prostředí, které omezuje možné spekulativní nárůsty cen,“ konstatoval člen představenstva firmy Tomáš Zikmund.
Společnost Unipetrol zase komentovala vyschlou Družbu slovy: „Nepředpokládáme, že by mělo dojít k přerušení zásobování vnitřního trhu.“ A jak dodala mluvčí firmy Michaela Langronová, Česká republika na rozdíl od jiných států diverzifikovala své zdroje a využívá i ropovod IKL z německého Ingolstadtu. „Ten dodává sladkou ropu s nižším obsahem síry do kralupské provozovny České rafinérské. Pakliže to bude situace vyžadovat, může Unipetrol uvažovat o vyšším využití ropovodu IKL,“ vysvětlila.
Ropovod Ingolstadt, postavený počátkem devadesátých let minulého století, má průměr sedmdesát centimetrů, zatímco jižní větev ropovodu Družba, která zásobuje i Česko, je o dvacet centimetrů užší. Díky tomu je možné zajistit pro Českou republiku veškerý dovoz ropy prostřednictvím Ingolstadtu. Bylo by však nutné k tomu dojednat dodávku ruské ropy s vyšším obsahem síry a dopravit ji k ropovodu po vodě. Jak se však ukázalo, nic takového nebylo třeba. Rusko obnovilo dodávky ropy do Evropy ve čtvrtek 11. ledna odpoledne.
Haló, tady Lukašenko.
Stačil k tomu několikaminutový telefonát mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho běloruským kolegou Alexandrem Lukašenkem. Kreml odmítl komentovat, o čem se oba státníci bavili, pouze konstatoval, že iniciativa přišla z Lukašenkovy strany. Krátce po telefonickém rozhovoru rozhodla běloruská vláda o zrušení tranzitního poplatku, čímž Minsk splnil hlavní podmínku Moskvy. Ta obnovení dodávek ropy přes ropovod Družba podmiňovala právě zrušením cel. Ruská firma Transněfť poté opět otevřela kohoutky ropovodu. Minsk se s Moskvou přetahuje o ceny ropy již delší dobu. Do konce loňského roku platilo Bělorusko za surovinu podstatně méně než západní klienti. Avšak Rusko, hnáno vidinou členství ve Světové obchodní organizaci, která prosazuje stejné ceny pro všechny odběratele, účtuje od ledna Bělorusku exportní clo 180 dolarů za každou odebranou tunu ropy. Tedy stejně jako dalším partnerům. Minsk tudíž rázem přišel o nezanedbatelné příjmy. Z dodávek levné ruské ropy totiž spotřeboval sotva polovinu, zbytek ve svých rafineriích zpracoval a vyvezl. Dle analytiků si tímto způsobem ročně přivydělal dvě miliardy dolarů. Jak informoval deník Financial Times, pětaosmdesát procent z těchto zisků mělo jít do Ruska, Bělorusko se však plněním této dohody příliš nezatěžovalo. „Citelná ztráta, kterou je nutno nahradit,“ řekl si zřejmě Lukašenko. A Bělorusko začalo Rusku účtovat 45 dolarů za každou tunu, která prošla jejím ropovodem na západ. Když společnost Transněfť označila výši cla za nepřijatelnou a odmítla jej zaplatit, začalo si Bělorusko místo peněz z Družby odebírat ropu, dohromady 80 tisíc tun. Moskva na to zareagovala zastavením tranzitu ropy a současně chystala další opatření, kterými by odbojného souseda umravnila. Především pak clo na veškeré běloruské zboží dovážené do Ruska. Pro běloruskou ekonomiku by to byla pohroma, zhruba polovina tamních firem totiž veškerou svoji produkci exportuje do Ruska. Clo by pro ně znamenalo jediné, a sice bankrot. Bělorusko nakonec od vybírání poplatků upustilo a vrátilo „nelegálně“ odebranou surovinu. Obnovení toku ropy Družbou pak již nic nebránilo. O definitivním vyřešení sporu ještě budou zástupci Ruska a Běloruska jednat.
Chtějí záruky.
Chování Ruska notně rozčílilo komisaře Evropské unie pro energetiku, Andrise Piebalgse. Ten prohlásil, že Brusel bude Rusko a Bělorusko žádat, aby poskytly více záruk, že se podobné výpadky nebudou v budoucnu opakovat a zůstane zachována plynulost dodávek ropy do Evropy. Protože, jak tvrdí, oba státy se k výše uvedenému zavázaly v mezinárodních úmluvách. „Po těžařských i tranzitních zemích budeme žádat, aby byly skutečně spolehlivé. Za suroviny jim platíme včas a nikdy nejsme v prodlení. Tyto státy musejí respektovat i naše práva,“ konstatoval Lotyš Piebalgs.
Ještě ostřeji kritizoval chování Ruska bývalý europoslanec a německý státní tajemník Joachim Würmeling. (Německo nyní předsedá Evropské unii - pozn. redakce). Würmeling upozornil, že Evropská unie není pouhým pasivním spotřebitelem, který je daný na milost a nemilost chování dodavatelů ropy a zemního plynu, ale má možnost se bránit. „Nejsme jen významným obchodním partnerem, ale v mnoha případech přispíváme finančně na řadu projektů jak v Rusku, tak i Bělorusku,“ nastínil Würmeling možnou reakci unie, kdyby se podobné výpadky dodávek měly opakovat i v budoucnu. Rusko se neprojevilo jako nespolehlivý partner poprvé. Téměř před rokem byly narušeny dodávky ruského zemního plynu do Evropy kvůli sporům o cenu této suroviny pro Ukrajinu.
Evropská unie nyní hledá řešení, která by alespoň zmírnila její závislost na dovozu energetických surovin z Ruska. Úředníci v Bruselu připustili, že jednou z možností je i podpora jaderné energetiky, další vyšší podpora obnovitelných zdrojů.
