Družba s Brity

Rusové potřebují modernizovat, Britové zdroje surovin

Kdo vládne v mezinárodní politice a ekonomice? Kritérií, na jejichž základě lze odpovídat na tuto otázku, je jistě řada. Něco napovědět mohou trasy budoucích ropovodů či plynovodů. Rusové a Britové se shodli, že by jeden důležitý plynovod mohl vést pod hladinou Baltského moře – začátek má mít nedaleko Petrohradu a povede před Německo, Nizozemsko a dále pod Severním mořem do Spojeného království. Poláci si pochopitelně všimli, že mine jejich zemi, byť Rusové před časem slibovali vybudování druhé větve Jamalského plynovodu, jež by vedla přes polské území. Ani pro Čechy není nezajímavé zamyslet se nad tím, kudy má v budoucnu putovat ruský plyn do západní Evropy.
Návštěva ruského prezidenta Vladimira Putina do Velké Británie minulý týden byla plna symbolických gest. I ta ovšem o něčem svědčí. Britové sice s konečnou platností neslíbili, že se plynovod skutečně protáhne až k jejich ostrovům, ale dali jasně najevo, že je tento projekt velmi zajímá. Stejně tak vidí velkou příležitost na ruském trhu, zvláště pokud jde o tamní naleziště ropy a plynu. Díky mnohamiliardovým investicím (v dolarovém vyjádření) firem BP a Shell se Velká Británie stane největším zahraničním investorem v Rusku (více na straně 52).
Putin a britský premiér Tony Blair sdílejí jedno společné: byznys je zajímá daleko více než mnohé jiné světové politiky, i když oba muži mají pro své ekonomické plány odlišné důvody. Dnešní ruský prezident je pragmatik. Nejsou mu vůbec cizí velmocenské ambice jeho ruských či sovětských předchůdců, ale své aktivity na světové scéně vždy spojuje s potřebami ruské ekonomiky. Je si dobře vědom hospodářské zaostalosti Ruska, bez jejíhož překonání si Moskva uchová jen zlomek svého někdejšího vlivu. Britové mohou do Ruska přinést peníze, technologie i know-how. Srovnávání Putina s těmi osvícenějšími cary v médiích, jichž se v souvislosti s návštěvou Británie vyrojilo nemálo, nepostrádají logiku.
Tony Blair je vizionář. Chce využít budoucí příležitosti. Vidí velký ruský trh a jeho nerostné bohatství. Ví, že britské zásoby ropy a plynu se během několika let vyčerpají. Protože uvažuje v globálních souvislostech, má na paměti výbušnou situaci na Blízkém východě. Ve svém pojetí „energetické bezpečnosti“ se Blair zase jednou velmi přibližuje Američanům. I pro Spojené státy je přátelství s Ruskem mimo jiné zárukou diverzifikace ropných zdrojů.
Když společnost BP na začátku letošního roku oznámila chystanou fúzi s ruskou ropnou firmou TNK, mnozí Rusové se zděsili. Představa, že ruské nerostné bohatství a navazující průmysl ovládnou cizinci, není ani dnes v Rusku populární. Putinovi lidé se rozhodli obrátit slabinu v přednost. Britové přece mohou nabídnout trh i součinnost při modernizaci ruské ekonomiky – v době, kdy ruský prezident slibuje sedmiprocentní růst hospodářství ročně. Investoři ze Spojeného království se v tuto chvíli dostanou do Ruska mnohem snáze než kdokoliv jiný.
Během Putinovy návštěvy v Británii zazněly vzletné fráze o „oslavě přátelství mezi Spojeným královstvím a Ruskem“. Z českého pohledu mohou takové věty v lepším případě vyvolat úsměv na tváři. To, že obě země chtějí společně uskutečňovat vlastní ekonomické zájmy, je však nutné brát vážně. Úvahy o sbližování Ruska s Běloruskem či Ukrajinou v tomto případě ustupují do pozadí. Ruský Gazprom zkrátka nechce vést další plynovod přes území těchto bývalých sovětských republik, protože se obává požadavků z jejich strany.
Komentátor Anatole Kaletsky napsal v britském listu The Times, že Putin reprezentuje přechod od anarchie k pořádku. Boris Jelcin byl „slabým králem“, kterým cloumali ruští oligarchové. Putin upevňuje centrální moc, ale i vládu zákona. Dnešní Rusko není rájem na zemi a jeho největší vřed – Čečensko – stále vyvolává oprávněnou nedůvěru v zahraničí. Mnozí Britové však uvěřili, že se ruská modernizace zdaří.
Měli by tomu uvěřit i Češi? Bruselský politolog John Palmer týdeníku EURO řekl, že Česko a další noví členové Evropské unie by měli přijít se svou strategickou představou o vztazích se sousedy Evropské unie na východě (strana 31). Právě úvahy o „širší Evropě“, která zahrnuje oblasti za hranicemi unie, jsou dnes v Bruselu velkým hitem. Ostatně také řada českých podnikatelů i politiků už dnes mluví o velkých budoucích příležitostech na ruském trhu. Někdy možná mají velké oči. Ale bylo by chybou, kdyby sbližování Evropské unie s Ruskem nedokázali využít právě Češi.