Během sta dnů úřadování stačil guvernér České národní banky (ČNB) Zdeněk Tůma zcela změnit svou image. Z inflačního jestřába, který podle slov premiéra Zemana ohrožuje ekonomiku, se stal holoubek snižující úrokové sazby, i když ekonomika zrychluje a vláda hodlá rozhazovat další desítky miliard korun.
Těžko soudit, nakolik jde o taktický krok před jednáním o inflačním cíli na příští rok. Vláda jistě vnímá signál, že ČNB jí nehodlá házet klacek pod nohy a nechce jí v posledním roce před volbami komplikovat život halasným upozorňováním na nebezpečí inflace. V této souvislosti nelze přeslechnout veřejné prohlášení člena bankovní rady Pavla Štěpánka. Prohlásil, že schodek veřejných financí je sice nesmírně vážný problém, v nejbližších dvou letech však není příliš nebezpečnou hrozbou pro ekonomickou rovnováhu. Dodal, že pokud samozřejmě nedojde k dalším masivním
neočekávaným výdajům, a myslel tím patrně velké Grégrovy třesky. Z centrální banky tak zaznívají velmi vstřícné tóny i na téma předvolebního utrácení, a tak by vláda neměla mít příliš problémů, až Tůma přijde s požadavkem inflačního cíle pro příští rok posunutým o jeden procentní bod směrem dolů oproti letošním záměrům.
Nakonec vše může mít i čistě ekonomické důvody. Obavy z podstřelení inflačního cíle i v letošním roce jsou poměrně velké. Pokud by se ani letos nepodařilo trefit do vyhlášeného pásma, tak by to už opravdu mohlo znamenat vážné zpochybnění kredibility centrální banky. To ji možná nutí i trochu riskovat a přejít na razantnější jízdu v měnové politice. Silnice před námi se zdá opravdu velmi rovná a široká. Ceny ropy slábnou, potraviny se drží v klidu a vývoj na světových finančních trzích je také v náš prospěch. Slabší dolar znamená levnější suroviny, snižování sazeb v USA snižuje tlak na naše sazby, zkrátka žádná nebezpečná šikana v dohledu. Navíc zpomalování světové ekonomiky je čím dál více zřetelnější, což nepochybně pocítíme i u nás. Také kurs koruny, který je pod tlakem přílivu zahraničního kapitálu, je silnější, než by asi měl být. A tak trhy jednoznačně hlasují pro volnější měnovou politiku. Proč tedy ještě trochu nešlápnout na plyn, když první zatáčka je ještě daleko. Postup ČNB proto české analytiky sice trochu zaskočil, ale obecně ho přivítali.
Jenže ta zatáčka přijde a naše rychlost je už dost vysoká. Při poslední bankovní radě, která snížila všechny klíčové úrokové sazby, zazněl také názor, že se růstová dynamika ekonomiky podle dostupných analýz pohybuje nad pravděpodobným potenciálním růstem, a dochází již tedy k postupnému uzavírání produkční mezery. Na tom by něco mohlo být. Lednový schodek zahraničního obchodu dosáhl dvojnásobku loňského lednového výsledku. Průmyslová výroba přitom stále zrychluje a právě v lednu byla rekordní. Navíc produkční ceny v průmyslu rostly v únoru ve všech odvětvích. Je zřejmé, že poptávka je dnes poměrně vysoká. Tyhle údaje bankovní rada na svém únorovém zasedání, kde snížila sazby, k dispozici neměla. Kdyby je znala, možná by více váhala a proti dalšímu rozvolnění měnové politiky by hlasovalo více jejích členů. A možná také ne. Je čistě věcí měnové autority, zda se rozhodne ovlivňovat situaci pozvolnými a opatrnými krůčky, či spíše střídavým dupáním na brzdu a na plyn. Tůmova bankovní rada se na rozdíl od Tošovského týmu patrně přiklání k druhému stylu jízdy. Možná oprávněně. Opatrné pohyby úrokových sazeb setrvačná česká ekonomika vnímá s dlouhým zpožděním a poměrně neochotně. Takže držte si klobouky, jedeme z kopce. A pozor! Ta zatáčka určitě přijde.
