Na křižovatce čtrnáctiproudové silnice Sheikh Zayed Road s Al Thanya Road vedoucí k pobřeží Perského zálivu je jako obvykle rušno. Přestože se stmívá a muezzin z nedaleké mešity svolává k večerní modlitbě, rozměrné range rovery nepřestávají přijíždět k místní čerpací stanici ze sítě Emarat vlastněné vládou Spojených arabských emirátů. Jediné palivo je natural, diesel tu neznají. Jeden litr za příjemné dva dirhamy, tedy zhruba 12 korun.
Po natankování se ještě zákazníci mohou zastavit ve vedlejším drive-thru nejznámějšího západního fastfoodu. Dvojitý cheeseburger tady vyjde v přepočtu o pár korun levněji než v Praze. Uvnitř v restauraci jsou ale hlavně turisté. Pro místní starousedlíky, kteří v Dubaji tvoří už jen desetinu populace, je tu zkrátka příliš levně.
Když v těchto dnech procházíte Dubají, na velkou krizi to tu zrovna nevypadá. Ačkoli vláda od letošního roku poprvé v historii zavedla pětiprocentní DPH a ceny nemovitostí stagnují, nebo dokonce klesají. A nevypadalo to tu úplně špatně ani po roce 2009, kdy státní investiční holding Dubai World a developerská společnost Nakheel nezvládaly splácet mnohamiliardové úvěry na megalomanské stavby a vypukla dubajská dluhová krize.
Přitom Dubaj už dlouho nežije jen z ropy. Ta dokonce není ani tím nejdůležitějším zdrojem příjmů na rozdíl například od sousedního mnohem bohatšího emirátu Abú Dhabí. Dubaj živí především cla, přítomnost mnoha centrál zahraničních bank a technologických společností a také cestovní ruch včetně letecké dopravy.
Čtěte: Deset nejvlivnějších Čechů v Dubaji a dalších emirátech
Čilý stavební ruch, kterým se Dubaj proslavila během posledních let, přece jen trochu ustal. Všechny ikonické stavby vznikly v minulém desetiletí nebo ještě zkraje toho současného. Počínaje „sedmihvězdičkovým“ hotelem Burdž al-Arab, přes dosud nejdelší linku metra bez řidiče, až po nejvyšší mrakodrap světa Burdž Chalífa. Nic podobného se už tady v posledních pěti letech nepostavilo. Dobrým příkladem zamrzlého developerského boomu jsou umělé ostrovy na pobřeží í Perského zálivu, které vybudoval již zmíněný zadlužený developer Nakheel.
Souostroví nazvané trochu chvástavě Svět je již prakticky deset let ve stejném stavu a dosud se povedlo zastavět pouze dva z mnoha desítek ostrůvků. Pustý je od svého vzniku v roce 2006 také další ostrov ve tvaru palmy - Palm Jebel Ali.
Renesance díky expu
Teď ale Dubaj stojí na počátku stavebního comebacku. Hlavním důvodem je světová výstava Expo 2020, která už za rok a půl otevře své brány ve zcela nové čtvrti v jižní části města. Dubaj bere tuto událost skutečně vážně. „Je to pro ně první opravdová příležitost, jak se ukázat světu. Investují do toho hrozně moc,“ říká Pavel Jirát, který v Dubaji ve vrcholných manažerských funkcích pracuje už pět let, aktuálně pro dubajskou pobočku firmy Apple. „Díky expu se tu otevírá velké množství nových pozic, a to hlavně ve službách a IT technologiích,“ upřesňuje.
Přečtěte si také: Bezpečnost a nízká dědická daň. Milionáři se stěhují do Austrálie
V nové čtvrti Dubai South po letech stavebního klidu vznikne několik nových stanic metra a urychlí se dostavba druhého dubajského letiště pojmenovaného po bývalém emírovi Dubaje, šejchovi Al-Maktúmovi. U pobřeží navíc vyroste další umělý ostrov Bluewaters Island s největším ruským kolem na světě Dubai Eye a stará dubajská marina se změní v obří vodní parkoviště, kam se vejdou až čtyři zaoceánské výletní lodě najednou. Nedivte se proto, když občas ani taxikáři netuší, kde je váš hotel.
„Omlouvám se, ale tenhle je úplně nový. Sem jsem ještě nikdy nejel,“ vysvětluje mi dubajský taxikář Alí, když po půl hodině bloudění konečně našel slibovaný hotel. Každý týden se prý v Dubaji postaví jeden nový, a tak není divu, že i ti nejotrlejší se tu ztrácejí.
Několik letadel denně
Pro české firmy a vrcholné manažery se v Dubaji znovu otevírá mnoho zajímavých příležitostí, i když tahle perla Perského zálivu už není takové terno jako před deseti lety. „Přibývá byrokracie a ceny nákupu i pronájmu nemovitostí zatím stále nepatrně klesají, ačkoliv se expo už blíží,“ říká Pavel Foubík, prezident české obchodní komory v Dubaji a v severních emirátech.
Projevuje se také politické pozadí dubajského úspěchu. Země stále zůstává jednou z posledních absolutistických monarchií na světě a kult vládce šejcha Muhammada je v Dubaji všudypřítomný, včetně billboardů s jeho portréty či stohů jeho knih v knihkupectvích.
Pro Čechy je klíčové, že dopravní spojení Prahy s Dubají se v posledních letech výrazně zkvalitnilo. Každý den vypraví Emirates, největší aerolinky na Blízkém východě, i nízkonákladová společnost Flydubai letadlo tam a zpět. Emirates navíc od července posílí linku každý den dalším letadlem. K největšímu dopravnímu letadlu světa - dvoupatrovému Airbusu A380 - přibude Boeing 777. Dosud mohli cestující s Emirates létat jen v ekonomické třídě. Od července se díky druhému letadlu uvolní kapacity v A380, kde vznikne prostor pro první třídu včetně obdivovaných „létajících“ koupelen.
S úplně novým Boeingem 737 MAX 8 létá každý den do Dubaje i Flydubai. Od běžných nízkonákladových společností se odlišuje první třídou s vlastním letištním loungem. Prostor a sklopená sedadla oceníte zejména při nočních šestihodinových přeletech z Prahy do Dubaje. Od letošního října začnou navíc do Dubaje každý den létat i české Smartwings.
Čtěte také:
Létající motorky. Postrach dubajských zločinců, ale i policistů
