Evoluce člověka zformovala tak, abychom spolupracovali a byli ochotní se dělit. Napříč velmi odlišnými kulturami už malé děti předškolního věku odmítnou být obdarovány skrblíkem, který nabízí příliš málo. Chovají se přitom skoro stejně, lhostejno, zda ve vesnici někde v indickém Ándhrapradéši, v americkém Bostonu nebo v senegalském Dakaru. Projevuje se to všude a brzy, rozdíly jsou pouze v tom, co je vnímáno jako spravedlivé.
Úplně jiné je to s obdarováváním - kolik máme dát, abychom se cítili dobře a byli respektováni. To nemáme vrozené, to je kulturně podmíněné, ale když obdarovávající zjistí, že je klamán a dar slouží k něčemu jinému, než bylo zamýšleno, tak se univerzálně, úplně všude, naštve.
Předchozí exkurz do mého amatérského zalíbení v evoluční antropologii přináší hned trojí prakticky využitelné doporučení.
Příliš opatrnosti škodí: české penzijní fondy jsou nejhorší ve vyspělém světě
První, o odmítnutí příliš malého dárku: čtyřicetikorunový přídavek k důchodům, matematicky korektně podle vzorce spočtený, by neobstál ani v Česku, ani nikde jinde. Takže v příští recesi radši nedat nic, sugestivně brečet nad zlými časy a sebrat ústavním činitelům nějaké to procento. Mizerie, proporcionálně sdílená, může být i velmi hluboká, když je vnímána jako spravedlivá, a společnost ji přežije víceméně bez újmy…
Druhé je demograficko-ekologické. Po tom, co se stalo v minulém týdnu, bude nekonečně těžší obhajovat české latifundie, jakkoli historicky pochopitelný je to příběh. Naše stále více suburbanizovaná společnost zatížená hypotékami je nejen citlivá na úrokové sazby, ale kromě toho si vůbec nepřeje velké lány za plotem, jež jsou postřikovány desetkrát ročně něčím, co byť jen potenciálně ohrožuje dítě na zahrádce. Důchodci mají vnoučata a mají je radši nežli toho, kdo jim zvedá penze. Z toho bude velké hnutí, jistěže organizováno na sociálních sítích, ale vyhrát se to demograficky nedá ani náhodou.
Třetí je ryze praktické, propojené s druhým: v evropské dimenzi se ochota plátců financovat beneficienty českého agrobyznysu bude po tomto PR cvičení limitně blížit k nule. Nový Evropský parlament v kombinací s plným Václavským náměstím z toho dělá velmi toxickou kombinaci. Spinovat český skepticismus vůči Evropské unii se jistě dá, ale znáte tu o „dráždění kobry bosou nohou“?
