Česká vláda se zjevně poučila z neslavného osudu penzijních reforem v Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Rozhodla, že na rozdíl od těchto zemí si Češi budou moci vybrat, zda budou část důchodových odvodů posílat do soukromých fondů. Nebezpečí, že se v budoucnu reforma zhroutí, se tím ale omezí jen částečně.
Foto: Profimédia
Češi konečně tuší, jak by mohl vypadat jejich důchod za 20 či 30 let. Vláda se po měsících dohadování minulý týden rozhodla, že Češi si budou moci vybrat, zda se v budoucnu spolehnou pouze na důchod od státu, nebo se smíří s nižší státní penzí, kterou doplní o vlastní úspory z reformovaných penzijních fondů. Do nich by mohli posílat tři procenta ze mzdy, které zatím platí v rámci důchodového pojištění správě sociálního zabezpečení. Pokud by se pro tuto možnost rozhodli, museli by k této částce přidat ze svého ještě minimálně další dvě procenta ze mzdy. V tomto novém dvoupilířovém systému by pak museli vydržet až do důchodu.
Možnost volby způsobu svého důchodového zabezpečení budou mít všichni Češi mladší 35 let. Starší lidé si budou moci kapitálové spoření zvolit jen do konce roku 2012. Na rozmyšlenou budou mít šest měsíců od doby, kdy zákon o reformě vstoupí v platnost. Část důchodového pojištění budou moci posílat do penzijních fondů, které jim budou muset nabídnout čtyři investiční profily, jež budou odpovídat jejich vztahu k riziku a době, která jim zbývá do odchodu do penze.
Náklady na tuto reformu hodlá vláda zaplatit díky zvýšení sazby daně z přidané hodnoty na 20 procent u většiny zboží, které je nyní ve snížené desetiprocentní sazbě. Výjimku nižší daně si zachovají jen vybrané základní potraviny. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek odhaduje, že tím vláda na reformu každý rok získá zhruba 58 miliard korun. Podle propočtů expertů, kteří se v minulosti snažili vyčíslit náklady radikálnější reformy, v níž by si Češi museli část mzdy posílat do důchodových fondů povinně, by odhadovaný výnos z DPH měl na krytí nákladů reformy stačit.
Jenže ďábel zůstává skrytý v detailech. Náklady představené reformy se nyní spočítat nedají, protože není jasné, kolik lidí se pro dobrovolné kapitálové spoření rozhodne. Bude hodně záležet na marketingu penzijních fondů a schopnostech finančních zprostředkovatelů nový produkt prodat. Čím více Čechů se do nového penzijního pilíře zapojí, tím vyšší budou i náklady na reformu. Protože státu bude chybět více peněz na výplatu stávajících důchodů. Rovněž zatím není jasné, jestli se bude měnit sazba důchodového pojištění. Dřívější návrhy uvažovaly o jejím snížení z 28 na 23 procent ze mzdy. To by byl další významný výpadek příjmu státního důchodového pilíře.
Jasné není ani to, zda kabinet nějak ošetří, aby se i budoucí vlády držely myšlenky, že náklady reformy se zaplatí z vyššího výběru DPH. Jinak by se mohlo snadno stát, že když budou státu v rozpočtu chybět peníze, třeba kvůli příští hospodářské krizi, příjmy z DPH použije jinak. Pak už bude jen malý krok k tomu, aby se takto vzniklá díra v průběžném důchodovém systému zalepila ze soukromých úspor v penzijních fondech. Precedenty existují. Stačí se podívat na osud polské, slovenské a především maďarské reformy.
Minispeciál: Jak na daně
Daně za rok 2011 - co všechno musíte zdanit Daně za rok 2011 - jak si snížit základ daně Daně za rok 2010 - Kdy musíte platit daň z příjmu Nebojíte se důchodové reformy? Možná byste měli začít. Již dnes si totiž můžete v naší kalkulačce spočítat, kolik peněz vám bude stát jako důchod vyplácet po skončení důchodové reformy.
Maďarští rebelové
Maďarsko zrušilo reformu z roku 1997, která postavila tamní důchodový systém na státním průběžném pilíři a povinných odvodech části důchodového pojištění do soukromých fondů, loni v prosinci. Vyřešila tak velmi nevybíravým způsobem obrovské schodky ve státním rozpočtu. Po jejím rozhodnutí zbylo v Maďarsku přes 100 tisíc lidí, kterým se dnes říká rebelové.
Na první pohled jsou to spíše blázni, kteří bojují předem prohranou bitvu s maďarskou vládou. Dobrovolně se rozhodli, že odchodem do důchodu se z nich v budoucnu stanou chudáci. Souhlasili s tím, že přijdou o čtvrtinu peněz, které si každý měsíc vydělají. Jde o zbylé klienty maďarských penzijních fondů, do nichž si ještě loni posílalo povinně část výplaty na tři miliony Maďarů. Vláda loni v prosinci tuto povinnost zrušila a místo toho dala klientům fondů ultimátum: „Buď převedete naspořené peníze státu, aby mohl zalepit díry ve veřejných financích, nebo si je nechte, ale v budoucnu s důchodem od státu nepočítejte.“
Rebelové se svých naspořených peněz vzdát nehodlají. Vládní příkaz neposlechli a do konce letošního ledna, jak zněla zákonná lhůta, z penzijních fondů nevystoupili. Od této chvíle to znamená, že jim sice naspořené pen&ia
cute;ze zůstaly, ale v důchodu přijdou o tři čtvrtiny příjmu. Zhruba tolik měl podle záměrů důchodové reformy z roku 1997 činit podíl státního důchodu na celkových příjmech důchodců. Část jejich důchodového pojištění, přesněji 24 procent ze mzdy, které za ně platí zaměstnavatel, přesto do státního důchodového systému dál plyne. Oni z ní ale neuvidí ani forint. Dobrovolně tak dotují důchody ostatních.
Nejspíš spoléhají na to, že maďarské penzijní fondy uspějí s žalobou u Ústavního soudu. Fondy argumentují, že znárodnění penzijních úspor pošlapalo základní lidská práva Maďarů. A pokud jim Ústavní soud nedá za pravdu, chtějí přesvědčit o správnosti svého názoru Evropský soud pro lidská práva. Šance, že si rebelové budou moci dál spořit do fondů a dočkají se i státního důchodu, je však mizivá.
Varování pro Česko
Maďarské znárodnění byl extrém. Nicméně na Slovensku začala kapitálový pilíř povinného spoření postupně nabourávat levicová vláda Roberta Fica už dva roky po jejím schválení. Dvakrát umožnila 1,5 milionu Slováků, kteří se účastní povinného kapitálového spoření, aby z fondů odešli a začali platit celé důchodové pojištění zase státu. Přestože mohutná vládní kampaň argumentovala i propadem hodnoty naspořených peněz kvůli krizi na finančních trzích, k opuštění fondů přesvědčila jen 160 tisíc lidí.
Souběžně vláda omezovala novou regulací hospodaření důchodových fondů. Donutila všechny typy fondů včetně růstových, které původně mohly výrazně investovat do akcií, a vydělat tak na penzi mladším Slovákům, aby garantovaly kladnou výnosnost v půlročních intervalech. Ze tří druhů fondů, konzervativních, vyvážených a růstových, se tak stal v podstatě jeden typ nejkonzervativnějšího fondu s výnosností kolem dvou procent ročně. Důchodové fondy tak ztratily smysl instituce, která má dlouhodobým investováním pomoci Slovákům k lepšímu důchodu.
V Polsku vláda loni v prosinci rozhodla, že vezme soukromým fondům část peněz, které do nich posílá více než 14 milionů Poláků. Od letošního jara má klesnout podíl důchodového pojištění, který teče do fondů, ze 7,3 na 2,3 procenta hrubé mzdy. Postupně, jak se bude zlepšovat zdraví polských veřejných financí, by tento podíl měl narůst na 3,5 procenta v roce 2017. „Podle našich výpočtů kvůli tomu dnešní Poláci přijdou během 25 let o 7 až 12 procent důchodu ve srovnání s tím, jaký by dostali bez snížení příspěvků,“ tvrdí Piotr Papaj z penzijního fondu ING.
Ve všech státech se vlády do demontáže původní reformy pustily kvůli tomu, že nebyly schopny kvůli recesi jiným způsobem snížit vysoké schodky veřejných financí.
Jedním z faktorů, které stáhly státní rozpočty do hlubokého minusu, byly i samotné důchodové reformy. Ty způsobí, že pracující musí zároveň uživit nynější důchodce a ještě si spořit na vlastní penzi. To vše ze stejného, nebo dokonce menšího balíku peněz než před reformou. Logicky to znamená, že peníze pro stávající důchodce v systému chybí. Tyto náklady se musí z něčeho zaplatit. Žádná z okolních zemí ovšem nedokázala na jejich krytí najít dostatečné zdroje. Finanční krize a následná recese tento problém jen obnažila a prohloubila.
Když spořit, tak povinně
Polsko, Maďarsko a Slovensko se rozhodly, že aby měla reforma smysl, musí být ukládání části důchodového pojištění povinné. Při startu reformy si obyvatelé mohli vybrat, zda zůstanou v průběžném systému zaštítěnému státem, nebo se budou účastnit i nového kapitálového pilíře. Pak už své rozhodnutí nesměli změnit. Pro nováčky na trhu práce bylo spoření ve fondech povinné automaticky.
Všechny tři země spojuje i to, že do soukromých fondů nechaly vyvést velký podíl z důchodového pojištění. Poláci zatím posílají státu 12,2 procenta z hrubé mzdy a do fondů 7,3 procenta. Od jara, až parlament schválí avizovanou změnu, bude poměr 17,2 ku 2,3 procenta. Na Slovensku se průběžný pilíř zaštítěný Sociální pojišťovnou a důchodové fondy dělí o příspěvky rovným dílem. Devět procent jde státu a devět procent z hrubé mzdy do fondů. V Maďarsku byl podíl státu na důchodových odvodech nejvyšší. Do průběžného systému směřovalo 23 procent ze mzdy, do fondů odváděli Maďaři osm procent z výplaty.
Než začne důchodový systém fungovat plně podle nových pravidel, trvá to podle odhadů expertů zhruba 30 let. Po tu dobu musí stát zajistit financování dvou paralelních důchodových systémů. „Máte důchodce, kteří jsou v důchodu a jimž musíte dávat to, co teď. Navíc musíte dorovnat výpadek příjmů systému kvůli vyvedení části odvodů do fondů,“ vysvětluje Vladimír Špidla, bývalý sociálnědemokratický ministr práce a premiér, který je kritikem povinných kapitálových systémů (celý rozhovor najdete na webu zítra). Krytí těchto přechodových nákladů reformy se ukázalo jako zásadní problém. Vlády ho buď neřešily, nebo ho výrazně podcenily.
Jak (ne)zaplatit reformu
Na Slovensku měla vláda při startu reformy 65 miliard slovenských korun z privatizace, které měly státní průběžný systém držet v rovnováze pět let. Pak se měl najít jiný zdroj pro financování přechodného období. Jenže následná socialistická vláda peníze spotřebovala už na jaře 2009 a o budoucnost se
nestarala. Loni se proto státní průběžný systém propadl do deficitu 2,2 procenta HDP a vláda si na výplatu důchodů musela půjčit. „Z toho 1,2 procenta HDP způsobil samotný průběžný systém, který je třeba reformovat, aby byl finančně udržitelný. Zhruba jedno procento HDP představují náklady spojené se zavedením kapitálového pilíře,“ vysvětluje Peter Goliaš z bratislavského Institutu pro ekonomické a sociální reformy.
Jeden z autorů slovenské reformy, bývalý ministr práce a nyní poslanec Slovenské národní rady Ľudovít Kaník, soudí, že pokrýt deficit vzniklý kvůli povinnému důchodovému spoření je v silách vlády. „Stačí, aby nerozhazovala za nesmyslné projekty. Průběžný systém může dostat do vyrovnaného stavu několik parametrických změn. Mezi nimi snížení náhradového poměru,“ dodává Kaník. Jinými slovy poměr státního důchodu k předchozí mzdě má klesat.
V Polsku v roce 1999 provedli současně se zavedením kapitálového pilíře i radikální reformu průběžného státního systému. Ten je nyní založen na takzvaných zdánlivých účtech, kde se evidují příspěvky jednotlivých pojištěnců. Kombinace obou pilířů měla průběžný systém vytáhnout z deficitu kolem jednoho procenta HDP ročně do plusu kolem roku 2013. Jenže tyto předpoklady se nenaplnily. Kvůli vyššímu růstu důchodů, poklesu lidí zaměstnaných v pracovním poměru či vyšší účasti lidí v povinném spoření nyní oficiální výpočty nemíří do kladných hodnot ani v roce 2049.
Polská vláda si uvědomovala, že na přechodné období musí najít peníze. „Výpadek příjmů do průběžného systému chtěla vláda pokrýt příjmy z privatizace, použitím jiných daní a spoléhala i na předpokládané zlepšení trhu práce, které by do systému přineslo více peněz. Bohužel tato očekávání byla příliš optimistická. Pozdější opatření jen rozmělnila původní reformu a prohloubila potíže, které reforma způsobila veřejným financím,“ komentuje pro Profit polskou reformu Robert Sierhej z varšavské regionální kanceláře Mezinárodního měnového fondu (MMF).
Přetrvávající schodky průběžného systému nafouknuté o náklady na zavedení kapitálového pilíře jen zvětšovaly státní dluh. Vláda proto musela najít co nejrychleji cestu, jak vysoké schodky veřejných financí zkrotit. Snížení povinných příspěvků do penzijních fondů by mělo letos snížit deficit rozpočtu o 0,8 a příští rok o 1,7 procenta HDP. V roce 2012 by tak Polsko mělo splnit závazek, že sníží schodek pod tři procenta HDP.
Maďarská cesta k bankrotu
Maďarsko si reformu v roce 1997 koupilo na dluh. Tamní politici podcenili problém přechodných nákladů. „Nebyli schopni najít alternativní zdroj peněz na pokrytí výpadku příjmu v průběžném pilíři. Před nástupem finanční krize se spoléhali jen na prodej státních dluhopisů a relativní snižování důchodů,“ konstatuje ve studii hodnotící úvodních 10 let reformy András Simonovits z Ekonomického institutu Maďarské akademie věd.
Půjčování na reformu Maďarsku zatrhla finanční krize, která dostala zemi na pokraj státního bankrotu. Vláda musela začít šetřit, aby splnila podmínky, za nichž Maďarsku pomohly z krize Evropská unie a MMF.
Po volbách, které drtivě vyhrál středopravý populistický Fidesz, nový kabinet změnil kurz. Hledal nové zdroje pro snižování schodku veřejných financí a jedním z nejsnazších cílů byly tři biliony forintů (14 miliard dolarů), které měli Maďaři v penzijních fondech. Díky nim bude vláda letos schopna stlačit schodek veřejných financí pod tři procenta HDP, jak to požaduje EU. Státní dluh by mohl znárodněním úspor klesnout z 80 procent HDP k 73 procentům HDP. I když premiér Viktor Orbán tvrdí, že maďarský penzijní systém zachránil před kolapsem, ve skutečnosti jen vrátil důchodový systém před rok 1997. Příští vlády stejně budou muset vyřešit, jak má země na stárnutí obyvatel a jeho dopad na veřejné finance reagovat.
Česko zatím cestu hledá
Kroky středoevropských vlád na poli penzijních systémů nahrávají kritikům dvoupilířové cesty. Ti poukazují i na skutečnost, že systém s kapitálovým pilířem snižuje solidaritu mladých lidí se seniory, protože část důchodového zabezpečení bude ryze individuální, založená na předchozích úsporách jednotlivců. „Zkušenost Slovenska, Polska a Maďarska je taková, že přechod z průběžného na kapitálový důchodový systém není financovatelný. Protože tento přechod trvá 30 let a v jejich průběhu je tržní systém velmi nestabilní. Může během té doby přijít krize, která celý systém rozhodí. A krize přijde s jistotou,“ míní Vladimír Špidla. Proto je tento typ reformy velmi náchylný k pozdějšímu radikálnímu politickému zásahu, jaký zažilo Maďarsko.
Proti politickému riziku není odolná žádná reforma, shoduje se se Špidlou Vladimír Bezděk, jenž loni na jaře vedl skupinu expertů, která navrhla parametry české reformy.
Vládní představa o reformě toto riziko omezuje jen částečně. Bude záležet na tom, jak mohutný nakonec kapitálový pilíř bude. Pokud se jeho výhody dobře prodají, může se český důchodový systém dostat snadno do pozice systémů v okolních zemích, kde se k odvodu části důchodového pojiště
ní do soukromých fondů přihlásila významná část pracující populace.
Dlouhodobé přežití důchodové reformy tak bude hodně závislé na tom, zda vládní reformu bude akceptovat i opozice. „Předpokládáme jednání mezi vládou a ČSSD o konečné podobě reformy,“ prohlásil úřadující šéf ČSSD Bohuslav Sobotka. Obecně podle něj platí, že sociální demokraté pokládají za krajně problematické jakékoliv vyvádění prostředků ze státního průběžného systému do soukromých fondů, kde není zajištěn výnos ani jistota, že fondy neznehodnotí nějaká budoucí finanční krize. „Platí také, že ČSSD nesouhlasí se sjednocením DPH, neboť to povede ke zdražení potravin, léků, bydlení a celé řady dalších, sociálně citlivých položek,“ uvedl Sobotka.
Pokud vláda svoji představu prosadí bez alespoň tichého souhlasu opozice, zadělává si Česko na opakování scénáře, který už znají Poláci, Slováci či Maďaři. I když nakonec zvolilo mírnější verzi reformy.
