Odvádět část důchodového pojištění místo státu do zvláštních penzijních fondů a k tomu přidávat ještě další dvě procenta ze mzdy se podle propočtů analytiků ČSOB vyplatí jen třetině nejbohatších Čechů. Důchodová reforma tím ovšem ztratí část svého smyslu.
Foto: Profimedia.cz
Lidé s průměrnými a podprůměrnými příjmy budou muset být po startu vládní důchodové reformy velmi ostražití. Je možné, že finanční zprostředkovatelé, kteří by mohli nové penzijní fondy prodávat, jim budou malovat nerealistický obraz budoucího důchodu. Pokud na takové vábení naletí, v budoucnu nejspíš spláčou nad výdělkem.
Jednoznačně výhodná bude aktivní účast na důchodové reformě jen pro třetinu nejbohatších Čechů, vyplývá z analýzy zatím známých parametrů vládní reformy. Ti se budou moci spolehnout na to, že díky spoření se jim budoucí penze zvýší ve srovnání se státním důchodem. (Spočítejte si, kolik si můžete díky reformě naspořit na penzi)
Klíčovou roli pro posouzení výhodnosti účasti na dobrovolném soukromém penzijním spoření, do něhož by si Češi mohli posílat část důchodového pojištění (3 % ze mzdy) a další dvě procenta ze mzdy, hraje výše mzdy, doba spoření, doba pobírání penze a míra čistého zhodnocení naspořených peněz. Touto mírou zhodnocení se myslí výnos po odečtení inflace a poplatků, které klienti budou fondům za správu peněz platit.
Při čistém výnosu 1 procento ročně, což by odpovídalo průměrné výnosnosti fondů 5 procent, průměrné roční inflaci 3 procenta a poplatku fondu ve výši 1 procento, se člověku s příjmem 20 tisíc korun za měsíc efekt účasti v penzijním spoření vyrovná se setrváním v průběžném státním důchodovém pilíři až po 30 letech spoření. Výsledný důchod pak bude mít po dobu dvaceti let zhruba stejný, jako, kdyby nespořil a bral jen státní penzi. U lidí s nižšími příjmy je tato doba ještě delší.
Analytici ČSOB proto tvrdí, že pro lidi s podprůměrnými příjmy bude finančně výhodnější zůstat ve státním průběžném systému a dvě procenta ze mzdy si dlouhodobě spořit do jiných investičních produktů, ať už do penzijních fondů či do podílových fondů.
„Z těchto výpočtů plyne, že penzijní spoření by se mohlo vyplatit při dostatečně dlouhé době spoření zhruba 30 procentům lidí s nadprůměrnými příjmy,“ poznamenává Karel Svoboda, ředitel Penzijního fondu Stabilita ČSOB.
Dvouprocentní průměrný čistý výnos by výhodnost důchodové reformy posunul i do skupiny lidí s průměrnými příjmy. To ovšem s podmínkou, že by byli ochotni po značnou část doby spoření podstoupit riziko, že hodnota jejich majetku může sice slušně vzrůst, ale také výrazně klesnout. Peníze by totiž investovali do dynamických a růstových fondů, kde by od 40 do 80 procent portfolia tvořily akcie. (Přečtěte si, kolik by mohly činit poplatky za investování do nových penzijních fondů)
Analytici namodelovali i případ, při němž se důchodová reforma vyplatí téměř všem. Podmínkou je, že fondy v průměru vydělají o čtyři procenta více, než bude činit inflace a poplatky. To je poměrně nerealistický scénář, přiznávají sami autoři analýzy. „Tady bude hodně záležet na kvalitě a férovosti finančních poradců, kteří budou penzijní spoření prodávat. Nechtěli bychom, aby tato varianta se nakonec nestala tou nejčastěji nabízenou, díky níž do penzijního spoření vstoupí i ti, pro které to bude nevýhodné,“ dodává Svoboda.
Stát by proto v zákonné úpravě důchodové reformy měl stanovit i poměrně přísná kritéria, kdo bude moci nové penzijní fondy prodávat. Pak se ale dostane do obtížně řešitelné situace. Pro veřejné finance by bylo výhodné, aby do soukromého spoření přešel velký počet obyvatel. To by uměla zajistit široká distribuční síť. Jenže pokud stát omezí prodej fondů jen na několik desítek či stovek nejkvalifikovanějších poradců, dá se čekat, že počet klientů nových penzijních fondů bude mnohem menší.
Celá penzijní reforma pak tak trochu bude postrádat svůj smysl, protože veřejným financím v budoucnu příliš neuleví, a pomůže jen těm, kteří mají už teď dost peněz na to, aby se o svůj důchod postarali sami.
