Společná evropská měna bude pro naši republiku hodně výhodná. Nemůžeme přece se svou vlastní měnou zůstat jako ostrov nadobro uzavřený před všemi okolními státy. Pro Českou republiku se společnou evropskou měnou otevřou další možnosti, které v současné době postrádáme.
MILOSLAV VLČEK, (ČSSD), poslanec rozpočtového výboru ANO
Kupříkladu nebude možný útok na českou korunu, jejíž sanace vůči jiným měnám nás nyní stojí spoustu finančních prostředků. Koruna je napadána ze všech možných oblastí a musíme to pořád a dokola řešit. Je to začarovaný kruh. Eurem bude tento problém vyřešen jednou provždy. Svým způsobem jakési ano euru již čeští občané řekli, když ve své většině hlasovali pro vstup České republiky do Evropské unie, čemuž jsem velmi rád. Nejsem ještě zdaleka stoprocentně rozhodnut o tom, aby o společné měně proběhlo další samostatné referendum. Spíš bych řekl, že jsem pro něj asi tak z poloviny. Tím chci říci, že podporuji zákon o obecném referendu jako takový. Bylo by to ulehčení - ke každé otázce by se referendum nemuselo vypisovat zvlášť.
ZDENĚK TŮMA guvernér ČNB
NE
Jednotná měna nebude spásou, spíš půjde o další milník v našem procesu přistoupení k Evropě. Pokud bude ekonomika pracovat dobře, pak může prosperovat s eurem. Jak však ukazuje případ Švédska, může dobře fungovat i bez něj. Severské země jsou vůbec hezkým příkladem. Vedle sebe tam leží Norsko, Finsko, Dánsko a zmíněné Švédsko. Všechny tyto státy mají odlišný systém měnové politiky. Norové nejsou ani členy EU, Finové velmi dobře fungují s eurem, Dánové mají pevný kurz a Švédové cílují inflaci. Přes odlišné měnové systémy jde ale o prosperující země. Záleží zkrátka především na konkurenceschopnosti ekonomiky a sladění politik jako celku, protože zavedení eura je hlavně politicko-ekonomickou otázkou. Jestliže země konkurenceschopná nebude, pak ji měnová politika rozhodně nezachrání. Kdy pro nás bude přijetí eura reálné, záleží také na tom, v jakém stavu budou veřejné finance v roce 2005 až 2006. Nutné k tomu je, aby byla vláda schopna prezentovat rozumnou strategii a její kroky směřovaly k co nejnižšímu deficitu.
