NE
KVĚTOSLAVA ČELIŠOVÁ, poslankyně (KSČM) ANO O co jde? Především o zdánlivě drobnou, ale přitom velmi důležitou skutečnost, že konečně pojmenujeme trestný čin domácího násilí. Nikdo, kdo se touto tematikou zabývá, nehovoří pouze o ženách (které jsou oběťmi nejčastěji), ale o všech, kteří jsou domácímu násilí vystaveni. Ze svého osobního přesvědčení i z pozice předsedkyně komise pro rovné příležitosti jsem pro to, aby domácí násilí bylo důsledně postihováno, což se dodnes nedělo. Azylové domy a chvályhodná snaha nevládních organizací (kupříkladu pražské Rosy) nestačí. Existují totiž situace, do nichž na základě současných právních norem policie neumí vstupovat. V minulých volebních obdobích jsme se bohužel nepostarali o nápravu. Dodnes máme týrané osoby - ať už to jsou znásilněné ženy, děti či staří lidé - které nevědí, kam se mohou obrátit. Zahraničí nabízí plno příkladů řešení domácího násilí, je dobře, že jsme jich využili. EVA DUNDÁČKOVÁ (ODS), poslankyně**
Jsem osobně velmi skeptická k tomu, že zařazení skutkové podstaty trestného činu „týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“ bude tím, co jakýmkoli způsobem pomůže eliminovat domácí násilí. Navíc se situace v rodinách nezlepší, pokud na sebe budou manželé podávat trestní oznámení. Psychické i fyzické týraní je věc odsouzeníhodná, ale tohle není řešení. Všichni, kteří utýrali blízkou osobu, se dopustili skutkových podstat trestných činů, které už dlouho máme v trestním zákoně.Výstavku o osudech týraných a zabitých žen, která byla instalována ve sněmovně, považuji proto za velmi nepřiměřený nátlak. Připadá mi nevkusná už jenom proto, že svědčí o tom, jak nízké právní vědomí je v této sněmovně. Je smutné, že zmíněné ženy stát neochránil, pokud se ochrany domáhaly. Na ochranu měly v souladu se stávající právní úpravou nezadatelné právo. Je zapotřebí na toho, kdo nekonal, jak konat měl, podat trestní oznámení.
