Všichni vědí (nebo by měli vědět), že svěřovat facebooku a dalším sociálním sítím cokoli důvěrného je holý nesmysl. Stejně to spousta lidí dělá a pak toho lituje. Ústavní soud na začátku června připustil, že policie může v civilním sporu využít jako důkaz „printscreen“ facebookových stránek, který si v minulosti obstarala „prostřednictvím podpůrných operativně pátracích prostředků“, tedy reálně pomocí informátora či falešného facebookového profilu. A to bez soudního povolení.
Ne že by to tak nutně mělo či muselo dopadnout i v trestním řízení, ale začátek je to nepochybně „dobrý“. Mimochodem ve statistikách Ústavního a Nejvyššího soudu figuruje facebook v mnoha desítkách případů. Byl už vlastně skoro vším: médiem k vydírání, pomluvám či stalkingu, pedofilové si přes něj „obstarávali“ děti a řemeslní podvodníci pomocí něj vysávali z účtů statisíce. Kvůli facebooku byl také odsouzen jeden poslanec, a naopak jeden bývalý ministr financí (hádejte který) se stal jeho prostřednictvím obětí vydírání.
Falešný profil & informátor
O co šlo v aktuálním civilním sporu, není pro naše účely až tak důležité. Takže jen stručně: Jistá Jana Pokorná chtěla v srpnu 2014 demonstrovat proti pochodu Prague Pride (každý si o tom může myslet, co chce), ovšem policisté jí v tom zabránili. Žena to chápala jako zkrácení svých práv a policii zažalovala o 20 tisíc korun za způsobenou nemajetkovou újmu. Soudy jí nevyhověly, přičemž jistou - zcela podružnou - roli hrály ony zmíněné facebookové printscreeny stránek svolavatele demonstrace (psalo se na nich třeba o „pochodu buzerantů“ či o nutnosti postavit se „deviantům na odpor“) a policie jimi chtěla podepřít tezi, že při protestech hrozilo násilí.
Zajímavé však bylo, že policie ony printscreeny nezískala se souhlasem soudu, který je třeba pro nasazení odposlechů, ale operativní činností - podle všeho prostřednictvím informátora, který pronikl do facebookové skupiny svolavatele demonstrací. Přesto je obvodní i pražský městský soud připustily jako důkazy.
Pokorná poté podala ústavní stížnost a rovnou si řekněme, že u Ústavního soudu uspěla: městský soud se její žalobou bude muset znovu zabývat. Printscreeny v tom nehrály žádnou roli. Naopak.
Ústavní soud je coby důkazy „posvětil“ a výslovně podotkl, že policie může pro jejich získání využít buď falešný facebookový profil, nebo (placeného) informátora, přičemž ani jedno, ani druhé „nevyžaduje soudní příkaz či souhlas“.
Technologické firmy, giganty moderní ekonomiky, jsou v defenzivě - ovšem často ze špatných důvodů. Na ty dobré teprve pomalu dochází. Čtěte více v eseji Hromy budoucích bouří
Abychom si rozuměli. Získávat informace operativní cestou policie samozřejmě může. Jde však o to, jestli takto obstarané informace můžou u soudu sloužit jako důkaz. Advokát Robert Cholenský, který Pokornou zastupuje, říká, že ho tato část nálezu velmi zklamala: „Ústavní soud se nepozastavil nad tím, že se jednalo o operativní prostředky, že nebyl vydán žádný příkaz ke sledování komunikačního provozu či něčeho podobného.“ Nicméně šlo podle něj o civilní spor, a nález Ústavního soudu proto nemusí mít vliv na to, jak se bude napříště nakládat s důkazy v trestních věcech.
Podobně to vidí i advokát a člen vedení Unie obhájců České republiky Tomáš Gřivna. Také podle něj se jedná „jen“ o civilní spor, ovšem jako ne „úplně akceptovatelný“ mu připadá fakt, že policie nejdřív informace z facebooku získala pro své operativní potřeby a pak je použila k něčemu úplně jinému - k dokazování před soudem: „Je to diskutabilní. Chybí mi podrobnější zdůvodnění, proč mohou být určité údaje použity pro zcela jiný účel, než pro který byly shromážděny.“
por. čur.
Zmíněný facebookový důkazní případ není zdaleka prvním, kterým se Ústavní soud zabýval. Cholenský například ve své ústavní stížnosti argumentoval nálezem Ústavního soudu z října 2014, který naopak policejnímu vytěžování facebooku bránil.
Jeho aktérem je řidič autobusu Dmitrij Vesselovski, který si na facebooku spolu s dalšími dvěma lidmi dělal legraci z jistého policejního poručíka, jenž měl na starost jeho případ (o co šlo, není důležité). Titulovali ho při tom roztomilou zkratkou „por. čur.“ A Vesselovski o něm navíc napsal, „ať táhne do *“, což si vztahovačný poručík vyložil jako snižování autority policejního orgánu. Vesselovskému za to napařil desetitisícovou pokutu a podobný názor měly i obecné soudy. Ústavní soud ovšem na věc hleděl jinak.
Přečtěte si:
Mazání pomluv na facebooku má být vynutitelné celosvětově, navrhuje advokát Soudního dvora EU
Zmíněné urážky podle něj zazněly během soukromé - přes facebook vedené - konverzace a policie se k nim nedostala oficiálně, nýbrž pokoutní cestou: na služebnu je přinesl svědek, který šel podat vysvětlení.
Jinak řečeno, policie existenci oné facebookové komunikace vůbec neměla brát v potaz, tím méně za ni někoho pokutovat.
Podle Ústavního soudu se však oba případy liší, přičemž rozdíl spočívá v právu policie obstarávat si informace operativními prostředky. Zní to sice hezky, ale když si to přeložíme do normální řeči, člověk z toho moc moudrý není: pokud policii předá informace o facebookové komunikaci „obyčejný“ svědek, důkaz to není, ovšem když to samé udělá policejní informátor, důkaz to je…
Jsou to možná jemné nuance, ale na detailech prostě záleží. Sociální sítě sice už dávno nejsou novinkou, ovšem soudy stále ještě kolíkují policii prostor, kam může a kam už naopak nesmí zajít.
Nasazení odposlechů musí pokaždé striktně povolit soud, jak to bude s facebookem, teprve uvidíme. Dost možná se brzy dočkáme toho, že policie zkusí výše popsaný postup vyzkoušet v nějaké trestní kauze.
| Podvodníci, pedofilové a vyděrači |
|---|
| V rozsudcích Ústavního a Nejvyššího soudu figuroval facebook a ostatní sociální sítě už zhruba stokrát. Nejčastěji odsouzeným sloužil jako komunikační prostředek, ovšem někdy se lidé díky facebooku nechali jen hloupě usvědčit.
Největším facebookovým smolařem je muž, který na jistém stahovacím serveru nabízel 13 384 kradených písniček. Policie by mu to nejspíš nedokázala, kdyby se pod stejnou přezdívkou nepřihlašoval i na facebook a nepověsil si tam své fotky. Jiní se pro změnu pokoušeli facebook využít ve svůj prospěch. Znevěrohodnit policejní rekognici (znal moji fotku z facebooku), prohlásit soudce za podjatého (mezi jeho facebookové „přátele“ patří lidé spojení s případem), či si dokonce obstarat alibi (nemohl jsem vykrádat auto, protože jsem byl zrovna na facebooku). |
| „Přítel“ za všechny prachy
Nejspíš nejzávažnější zločin, ke kterému facebook u nás posloužil, je série vynalézavých podvodů, kterou se Nejvyšší soud zabýval loni v říjnu. Všechno začalo facebookem. Podvodník se nejdřív dostal do cizího facebookového účtu. „Přátele“ dotyčného potom požádal o zaslání bagatelní částky, ovšem platební brána byla falešná a podvodník díky tomu získal přístupové heslo k jejich účtu. Poté banku požádal online o půjčku a peníze vybral. V jednom případě si takto přišel na 800 tisíc korun a celkem ho za to čekaly čtyři roky „natvrdo“. |
| „Stbáku, poslední varování“
Přes facebook se také skvěle vydírá. V roce 2016 to zkusil jeden ostravský hacker na tehdejšího ministra financí Andreje Babiše. Vadilo mu EET a chtěl zrušit jisté paragrafy zákona o loteriích. Babišovi vyhrožoval třeba tím, že osobní údaje jeho dcery umístí na jistou erotickou seznamku a do zpráv přikládal fotky jeho ženy a dětí. „Pokud prošla EET, my přitvrdíme a to hodně brutálně. Stbáku poslední varování,“ psal doslova. Roční podmíněný trest mu za to byl odměnou. |
| Z vilnosti a nenávisti
Klasickou „obětí“ facebooku jsou nenávistníci všeho druhu. Už v září 2014 se o tom - díky půlročnímu podmíněnému trestu -přesvědčil někdejší poslanec Věcí veřejných Otto Chaloupka, který se na sociálních sítích vyjadřoval rasisticky o Romech, a samozřejmě také Michal Kesudis z Vítkovic, který na facebooku jásal, že afghánský atentátník zavraždil v roce 2014 pět českých vojáků (rok podmíněně). |
| Tím samozřejmě výčet zdaleka nekončí. Před soud se kvůli facebooku dostala například slušná řádka pedofilů, což se okrajově týkalo i skupinky čtrnáctiletých dětí z Plzeňska, které si přeposílaly nahrávku stejně staré masturbující spolužačky. Soudy se tímto případem sice zabývaly, ovšem trest vzhledem k věku pachatelů nepadl. |
Čtěte také:
11 věcí, které si budete chtít vymazat z Facebooku
Google porušuje GDPR, tvrdí studie. Dtest a další spotřebitelské organizace si na něj stěžují
Unie se shodla na směrnici o digitálním copyrightu. Má posílit práva tvůrců
Cenzura v Rusku: Google maže nepohodlné výsledky vyhledávání
