Podle OECD patří ČR v investicích do vzdělání a vědy k podprůměru
Je nutné se změn v důsledku globalizace bát, nebo je lepší do nich investovat? Investuje ČR dostatečně do vědy a výzkumu - základů „znalostní ekonomiky“? V roce 2004 to činilo 1,27 procenta HDP. Bohužel tomu tak není nejen ve srovnání se Švédskem (3,95 procenta) nebo s Finskem (3,51 procenta), ale už ani s Čínou (1,34 procenta) (viz Hluboko pod průměrem). Jde pouze o jedno z mnoha srovnání vycházejících z rozsáhlých zdrojů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), které v knize Human capital: How what you know shapes your life (Lidský kapitál: Jak to, co víte, utváří váš život) využívá Brian Keeley.
Tato kniha je první z nové řady OECD Insights, která prezentuje kvalitní data určená především pro odborníky novým způsobem - ve formě čtivé knihy pro širokou veřejnost.
Ukončeme úvod otázkou, která je také v knize zodpovězena. Kolik minut cvičení týdně navíc absolvuje žena za každý rok strávený ve škole? Dvě, nebo sedmnáct? Správná odpověď je ta druhá a upozorňuje na fakt, že lidský kapitál, z velké části utvářený vzděláním a výchovou, přináší nejen vyšší příjmy, jak dnes už většina lidí aspoň tuší, ale také lepší zdraví - vzdělaní lidé v průměru méně kouří a vyznávají zdravější životní styl, delší život a hodnotnější sociální vazby (tedy sociální kapitál).
Hodnota lidí a jejich znalostí.
Informace a znalosti byly vždy důležité, ale rozdíl v jejich množství, rychlosti využívání a ceně je evidentní. Stačí uvést dva příklady. Ještě v roce 1850 používal Paul Julius Reuter pro zasílání zpráv z Bruselu do Cách poštovní holuby. V roce 1865 John J. Reuter již bohatl na šíření informací transatlantickým kabelem - například o zavraždění prezidenta USA Abrahama Lincolna. V roce 1998 založili dva studenti Stanfordovy univerzity firmu Google, jejíž obrat v roce 2006 činil 10,6 miliardy dolarů, zisk měla přes tři miliardy dolarů a její tržní hodnota je odhadována na více než 175 miliard dolarů (pro srovnání dnešní hodnota agentury Reuters je asi 30 miliard dolarů a v roce 2006 vytvořila zisk 256 milionů liber). Tento příklad jasně dokumentuje, že hodnota znalostí velmi vzrostla a její podstata je zcela odlišná od jiných druhů kapitálu. Jakmile znalosti začnou přinášet zisk, lze je rozšiřovat snadněji a levněji, z čehož vyplývá lukrativní návratnost.
Začít co nejdříve.
OECD definuje lidský kapitál jako znalosti, dovednosti, schopnosti a vlastnosti, jež zjednodušují tvorbu osobních, společenských a ekonomických hodnot a blahobytu. Samozřejmě že přímý vliv lidského kapitálu na ekonomický růst není jednoduché změřit. Statistiky OECD však ukazují, že průměrné prodloužení doby studia o jeden rok přináší dlouhodobý růst HDP v rozsahu čtyři až šest procent.
Laureát Nobelovy ceny za ekonomii James Heckman dokazuje, že návratnost investic do vzdělávání je nejvyšší v předškolním věku. Proč? Za prvé čím dříve se vzděláváme, tím více máme času na získání příslušných výnosů. Za druhé vzdělávání předškolních dětí usnadňuje další studium, což zvyšuje jejich lidský kapitál, a tedy pozdější zisky. Dalším příkladem může být jedna studie z USA, která dokazuje, že zvláštní péče o děti do pěti let ze znevýhodněných sociálních skupin snížila jejich míru kriminality během dospívání až o 70 procent.
V aplikaci znalostí zaostáváme.
Studenti i školy se mění, otázkou je, zda dostatečně. Pro úspěšný život nestačí mít jen znalosti (například cizího jazyka), což stále tvoří základ výuky na většině českých škol, ale také dovednosti (ovládání počítače) a zejména správný přístup (dobré využívání času a porozumění jiným lidem a cizím kulturám), abychom mohli poslat dobrý e-mail do jiné země.
Problémy s výsledky českého systému dokládají i nejnovější údaje z programu PISA, jedné z nejslavnějších „marketingových značek“ OECD. Zatímco jsou čeští studenti ve věku patnácti až šestnácti let mírně nadprůměrní v matematice, při zkoumaní „literárních“ schopností se již dostávají pod průměr OECD. Při řešení vědeckých problémů se sice v letech 2000 až 2006 mírně zlepšili a jsou nyní na celkovém patnáctém místě a nad průměrem OECD, přesto pořád značně zaostávají za nejlépe hodnocenými zeměmi - Finskem, Kanadou, Estonskem, Japonskem a dalšími.
Na učitelích záleží.
Z grafu (viz Až ve druhé skupině) vyplývá, že během vysokoškolského (terciárního) studia se to pravděpodobně o mnoho nezlepší, protože se ČR nachází ve skupině zemí s podprůměrnými výdaji. Výše výdajů má samozřejmě přímý vliv na průměrné platy učitelů a (nepřímo) také na jejich kvalitu. To přesvědčivě dokazuje další studie OECD z roku 2005 Teachers Matter: Attracting, Developing and Retaining Effective Teachers (Na učitelích záleží. Získání, rozvoj a udržení kvalitních učitelů). Statistiky dokazují, že právě kvalita učitelů a výuky je nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje studentské výsledky. Bohužel nejen v ČR, ale ve většině zemí přitahují pedagogické fakulty žáky s horšími studijními výsledky. Na rozdíl od lékaře sice nemůže špatný učitel žáka usmrtit fyzicky, ale může ho podobně nenapravitelně poškodit psychicky, a to na celý život. OECD nabízí také „nejlepší praktiky“, jak tyto nedostatky překonat. Například v uvedené studii nebo publikaci věnované takzvanému „formativnímu hodnocení“, které slouží primárně žákovi, na rozdíl od „sumativního“, jako je vysvědčení, jež slouží převážně někomu jinému.
Stavba „sociálního domu“.
Se vzděláním je to podobné jako se stavbou domu. Má-li dobré základy, pak je velká šance, že bude kvalitní. Jsou-li špatné nebo žádné, pak se buď zřítí, nebo dá velkou práci jej zrekonstruovat. Data OECD dokazují, že máte mnohem větší šanci získat další vzdělání nebo školení, když jste mladý a vzdělaný manažer než starý pracovník bez středního vzdělání. Přestože zrovna tito lidé je nejvíce potřebují. Prostě „hlava XXII“, kterou systémy a občané zemí OECD jen těžko překonávají.
OECD definuje sociální kapitál jako (sociální) „sítě, které sdílejí společné normy, hodnoty a porozumění a jež usnadňují spolupráci uvnitř skupin nebo mezi nimi“. A některé teorie a data opět dokládají, že lidský a sociální kapitál se vzájemně podporují. Například tím, že do čím více škol chodíte, tím máte více známých a kamarádů. A naopak, čím více znáte vysokoškolsky vzdělaných lidí, případně profesorů, tím je pravděpodobnější, že se na vybranou školu dostanete a úspěšně vystudujete.
Několik ukazatelů.
Z dat OECD můžeme použít dva příklady, které částečně dokumentují vývoj a postavení ČR v postkomunistickém období. V letech 1991 až 2004 byl průměrný růst HDP v ČR 2,1 procenta, což ji řadilo do poslední desítky zemí OECD. Průměr OECD byl 2,5 procenta. Slovensko dosáhlo růstu 4,2, Jižní Korea 5,4, Irsko sedm a Čína dokonce 9,8 procenta. Na druhé straně, na Světovém statistickém fóru OECD v červnu 2007 se mimo jiné diskutovalo „měření štěstí“ - v jedné z databází se ČR umístila na 40. až 43. místě. V hodnocení Rozvojového programu Organizace spojených národů (Human Development Index) z roku 2006, který se uznává o trochu více, pak na 30. místě (za Kyprem a před Barbadosem).
Dvě možnosti pro ČR.
Zdá se, že máme dvě možnosti. Buď se můžeme utěšovat, že štěstí, „lidský rozvoj“ a „lidský kapitál“ se nedají změřit a že, co se týká výsledků PISA a růstu HDP, jsme na tom docela dobře - zejména v poslední době. Nebo připustit, že je něco špatně a zkusit se vydat cestou Irska, Finska nebo Jižní Koreje (a „nejlepších praktik“ a doporučení OECD). Domnívám se, že kniha Briana Keeleyho může k takovému rozhodnutí posloužit a zároveň být dobrým vodítkem k dalším zdrojům znalostí - prostřednictvím buď bohatého seznamu literatury (nejen z OECD), nebo „statlinků“ - dynamických odkazů na použité datové zdroje.
Graf 1:
Hluboko pod průměrem
Celkové výdaje na vědu a výzkum jako procento HDP v roce 2005 nebo dříve
0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4
(v %)
Mexiko Slovensko Polsko Řecko Turecko Indie Portugalsko Jižní Afrika Maďarsko Brazílie Španělsko Itálie Nový Zéland Rusko Irsko ČR Čína Norsko Austrálie Lucembursko Nizozemsko Velká Británie Belgie EU15 Kanada Francie průměr OECD Rakousko Dánsko Německo USA Jižní Korea Island Švýcarsko Japonsko Finsko Švédsko
Pramen: OECD, Factbook 2007
Graf 2:
Až ve druhé skupině
Roční výdaje na vysokoškolského studenta ve vztahu k HDP na jednoho obyvatele v roce 2003 (v dolarech podle parity kupní síly)
Výdaje na studenta (v dolarech podle parity kupní síly)
2000 4000 6000 8000 10 000 12 000 14 000 16 000 18 000 20 000 22 000 24 000 26 000 28 000
Vysokoškolské vzdělání
Turecko Brazílie Rusko Mexiko Čína Polsko Slovensko Maďarsko ČR Portugalsko Jižní Korea Řecko Izrael Nový Zéland Španělsko Itálie Japonsko Německo Finsko Francie Belgie Velká Británie Švédsko Island Dánsko Rakousko Austrálie Kanada Nizozemsko Švýcarsko Irsko Norsko USA
HDP na jednoho obyvatele (v dolarech podle parity kupní síly)
5000 7500 10 000 12 500 15 000 17 500 20 000 22 500 25 000 27 500 30 000 32 500 35 000 37 500 40 000
Pramen: OECD, Education at a Glance 2006
