V roce 2005 by mohly fondy spravovat až 150 miliard korun
Miroslav Stehlík (47) Vystudoval Elektronickou fakultu ČVUT a většinu svého života spojil s energetikou. V roce 1965 začal pracovat ve společnosti ČEZ, později působil v oblasti účetnictví, financování a výpočetní techniky ve Středočeské energetice a Pražské energetice. V roce 1990 byl jmenován ekonomickým náměstkem generálního ředitele ČEZ a o dva roky později se stal místopředsedou představenstva ČEZ, kde byl odpovědný za finance a obchod. V roce 1993 studoval na Univerzitě ve Virginii a od roku 1994 je generálním ředitelem a předsedou představenstva Spořitelní investiční společnosti - největšího správce fondů v zemi. Je rovněž místopředsedou Unie investičních společností a fondů.
EURO: Loňský rok byl pro sektor investičních společností úspěšný. Nárůst objemu spravovaných aktiv však kromě nové koncepce produktů zajistily i vysoké výnosy na peněžním trhu. A ty se letos opakovat nebudou. STEHLÍK: Výnos a koncepce produktu jsou samozřejmě důležité, ovšem já bych k těm vašim faktorům přidal ještě jeden, a to distribuci. Její šíře a kvalita ovlivňuje podíl na trhu ze všeho nejvíce. Samozřejmě že základem je kvalita s právce. Ale mnoho z nich se od sebe příliš neliší a potom logicky nemůže být pro úspěch rozhodující výnos, ale právě šíře distribuce.
EURO: Ta je ale o tom, aby dotyčná společnost dostala co největší podíl na celém koláči, který je k dispozici. Aby ten koláč byl co největší, potřebujete právě zajímavé výnosy. Nebojíte se trochu, že loňský boom byl až příliš úžasný a teď přijde zklamání? STEHLÍK: Nemusí tomu tak být. Pro rozhodování člověka, kam uloží své peníze, je vedle výnosu důležitá také likvidita. A například my nenabízíme náš největší fond s tím, že zajistíme klientům nějaký bombastický výnos. Nabízíme jej jako jednu z přihrádek, kam se dávají peníze s tím, že tam za určitých okolností lze dosáhnout zajímavý výnos, ale zároveň je tam trvale nejvyšší možná likvidita, která se počítá na dny.
EURO: Fondy peněžního trhu jsou nejúspěšnější, ale ne jediné. Ty ostatní budou muset vzhledem k podobě českého kapitálového trhu investovat do zahraničí. Je to zvládnutelné bez týmu analytiků, který si v českých poměrech nelze vydržovat, nebo bez poradce, který ovšem stojí peníze? STEHLÍK: To je skutečně zásadní problém. Kdybychom jej uměli beze zbytku vyřešit, už dávno bychom uvedli na trh některé nové produkty. Nyní už máme určité varianty řešení, které ovšem v tuto chvíli nemohu popisovat. Mimo jiné proto, že to souvis í i s privatizací České spořitelny. Myslím si ale, že se blížíme k řešení, které bude efektivní a nezávislé na budoucím partnerovi, který do spořitelny přijde. Kdybychom byli vlastněni privatizovaným subjektem, byli bychom v trochu je dnodušší situaci. Zdá se ale, že jsme našli postup, který nám umožní, abychom situaci řešili velmi rychle a nebyli vázáni na privatizační rozhodnutí.
EURO: Nic proti novým produktům, ale právě u vaší společnosti začíná být nabídka fondů spíše trochu nepřehledná. Najít rozdíly mezi například Sporobondem a Sporoinvestem či Čechoinvestem a Moravoinvestem není jednoduché. A není to jen váš problém. STEHLÍK: Máte pravdu. Na povědomí investorů je nabídka široká a jednou z alternativ našeho dalšího postupu, a to připravenou ke spuštění, je silná redukce fondů. Možným řešením je právě sloučení těch starých s novými. Když se ale podíváte do zahraničí, zjistíte, že třeba německá DEKA, která je exkluzivním správcem fondů pro německé spořitelny, jich nabízí asi šest set. Některé z nich existují jen proto, že se jich z historických důvodů nemohou zbavit, ale i tak je těch živých zhruba okolo dvou set. Podle mého názoru záleží velikost a členitost rodiny na vyspělosti investora, protože jak roste, roste také segmentace požadavků. Proto lze čekat, že časem se budou rozrůstat i české rodiny fondů. Budou prostě muset reagovat na požadavky investorů. Takových šest set fondů vypadá na první pohled hrozně nepřehledně, ale lidé, kteří se tomu trochu věnují, je dokážou docela dobře rozlišovat a vybrat si, o co mají zájem.
Ve světě se také stále více upouští od takzvaných fondů pro každé počasí. Ty neměly žádný vyhraněný profil a často měnily své investice. Dnes se ukazuje, že jsou dlouhodobě méně úspěšné než třeba mix fondy, které jsou nějak vyhraněné. Časem se asi i u nás začnou objevovat fondy orientované na sektory nebo třeba na malé společnosti.
EURO: Nebudou podobné nové fondy příliš malé, a proto jejich správa příliš drahá? STEHLÍK: Dnes by asi byly a já také nehovořím o horizontu dvou nebo tří let. V tom uvedeme třeba dva, možná tři nové fondy. Vysoké náklady na obsluhu malého subjektu jsou také hlavní důvod, proč uvažujeme o sloučení některých fond ů.
EURO: Odhadnout poptávku ale nebude nijak jednoduché. STEHLÍK: Odhadnout předem, co trh potřebuje, je velmi těžké. My jsme například, abychom měli kompletní rodinu fondů, uvedli na trh Sporotrend, zaměřený na akcie. I když jsme si byli vědomi, že tomu produktu není doba nijak nakloněna. Stala se al e zajímavá věc. Sporotrend se stal investiční příležitostí pro spekulanty, přestože se obecně doporučuje investovat do akciových fondů v dlouhodobém horizontu. Jeho manažer tak dnes musí počítat s tím, že má paradoxně nejkratší investiční hori zont. Protože do něj vlastně investují poučení drobní investoři, kteří určitým způsobem využívají kolísání kapitálového trhu a dosahují krátkodobých výnosů vstupem a výstupem z toho fondu.
EURO: Troufnete si odhadnout, jak bude trh těchto investičních nástrojů vypadat dejme tomu rok poté, co se většina velkých fondů otevře? STEHLÍK: To záleží na mnoha faktorech. My si myslíme, že dejme tomu v horizontu roku 2005 by tady mohly otevřené podílové fondy obhospodařovat od padesáti do jednoho sta miliard korun. Těch padesát považuji za velmi realistické, dokonce spíše pe simistické číslo. Teď jde o zhruba třiapadesát miliard, ovšem i s nedávno přeměněným SPIF Českým (jde o kuponový fond, u něhož se předpokládá, že většina investorů časem zinkasuje diskont a odejde, takže hodnota aktiv fondu výraz ně klesne, zřejmě na zlomek dnešního stavu - pozn. red.). Za určitých okolností, kdyby tato země překonala své současné potíže a došlo k nárůstu životní úrovně, bych si dovedl představit, že bychom se dostali i ke sto padesáti miliardám.
EURO: Z čeho vycházíte? STEHLÍK: Z mezinárodního srovnání.
EURO: Část z toho ale českým investičním společnostem asi odebere nastupující zahraniční konkurence. STEHLÍK: Zahraniční konkurenci rozhodně nelze brát na lehkou váhu. My se ovšem skutečně domníváme, že rozhodujícím faktorem pro podíl na trhu bude distribuce. Když sem přijde zahraniční správce s vysokou kvalitou, ovšem bez široké prodejní sítě, tak podle mého názoru příliš vysoký podíl na trhu nezíská. Kromě toho pozorujeme i u nás evropské kontinentální chování. Pro všechny kontinentálně evropské investory a fondy je totiž typické, že lidé preferují domácí správce před zahraničními. To je také důvod, proč se třeba velmi dobré americké společnosti v západní Evropě příliš nechytly. A proto se také provádějí takové věci, jako že se ve slupce tuzemského fondu skrývá know-how zahraničního správce.
EURO: Některé méně úspěšné investiční společnosti se ale možná začnou živit tím, že budou prodávat právě tu zahraniční konkurenci. STEHLÍK: Samozřejmě to tak může být. Ale co když síť poboček takového správce nebude dostatečně výkonná a efektivní? Když bude odpuzovat klienty a nebude připravená na jejich nával, pak nemůže získat relevantní podíl na trhu, byť bude dosta tečně velká.
EURO: Po otevírání fondů zbyde řadě společností ve správě majetek, který je bez tunelování neuživí. Bude podle vás docházet ke skupování investičních společností, nebo bude probíhat konsolidace sektoru spíš likvidacemi, případně se tu budou potulovat nějaké nevýkonné společnosti? STEHLÍK: Takoví správci a jejich vlastníci budou buďto ochotni po nějakou blíže nedefinovanou dobu krýt ztráty z podnikání a dělat všechno pro to, aby nějaký podíl na trhu získali, nebo společnosti zruší. Nedovedu si představit, že by někdo takovou společnost koupil. Její cena se totiž odvíjí od očekávaného cash flow. My jsme si toho byli vědomi a v posledních dvou letech jsme snížili počet našich pracovníků o třiačtyřicet procent. Nyní jich máme kolem sto třiceti.
EURO: Nebude docházet ke skupování fondů? Koupí vůbec někdo třeba stomilionový fond? STEHLÍK: To bude různé případ od případu. Pokud se budou kupovat fondy, potom asi proto, aby se sloučily. Vydržovat si dva subjekty se stejným investičním zaměřením je nehospodárné.
EURO: Měli jsme spíše na mysli, zda si někdo nekoupí přírůstek k bilanční sumě. STEHLÍK: Víte, to je jako s tou chytrou horákyní, která přinesla ptáčka v kleci a pak ho vypustila ven. Klienti jsou rozmarní a tam, kde je dnes sto milionů, nemusí být zítra nic.
EURO: V minulých letech jsme popsali stohy papírů o tom, že potřebujeme průmysl fondů, aby se zvyšovala míra úspor obyvatelstva a aby se ty úspory přes kapitálový trh přetavovaly na investice do podniků a do jejich rozvoje. Dnes v podstatě žádný kapitálový trh nemáme a míra úspor asi ze všeho nejvíc závisí na tom, jakou spotřebu mohou lidé skutečně odložit. Na co tedy fondy vlastně potřebujeme a proč jim máme třeba odpustit daň ze zisku? STEHLÍK: Já stále pevně doufám, že jakmile dojde k určitým změnám v ekonomice, projeví se to i na kapitálovém trhu. Věřím, že to, o čem hovoříte, nakonec nevyhnutelně nastane. To, že dnes nemáme akciové fondy, je podle mě přechodn á záležitost. Skoro ve všech zemích začínal tento průmysl od fondů peněžního trhu a na dluhopisy. Dnes dochází v Evropě k nárůstu akciových fondů na úkor těch, které investují do pevně úročených nástrojů. Je to celosvětový trend. U n ás podle mě můžeme očekávat změnu v horizontu dvou tří let.
EURO: Akciové fondy v zahraničí jsou ale orientovány mezinárodně. Naše budou muset dělat totéž, takže to nakonec vůbec nemusí být jen otázka českého kapitálového trhu. STEHLÍK: Možná vám to, co teď řeknu, bude připadat jako časově strašně vzdálené a možná i fantastické. Ale jestliže dnes řada drobných evropských investorů dává své úspory do fondů, které obsahují stovku nebo padesátku nejlepších evropských podniků, já se domnívám, že v nějakém čase se mezi ně dostanou i naše podniky. Dnes už v Evropě skutečně asi nikdo nebude investovat kvůli diverzifikaci části svých prostředků do národních fondů. U zemí, které přešly na euro, odpadl faktor měnového rizika. To je velmi důležité a díky tomu se investice přesunuly z národních fondů do evropských. Nakonec tu bude nějaký koláč úspor Evropské unie a koláč investičních příležitostí téže unie. A jestli se v tom naj deme a pojedeme jenom na stupačce, nebo budeme sedět na sedadle, záleží na spoustě faktorů.
EURO: Pomůže tomu propojování trhů například aliance jejich organizátorů? Budeme na konci nějaké větve, nebo bude pro nás naopak těžší se na ten globalizovaný trh dostat? Je to pro investory a české emitenty pozitivní? STEHLÍK: Myslím, že ano. Podle mého názoru v Evropě skutečně vznikne několik úrovní a i menší české firmy se tam mohou někde uchytit, protože i v Evropě jsou „small cups , jež si opatřují kapitál na akciových trzích. Na jedné straně mů žeme čekat globalizaci Evropské unie jako hospodářského celku a na druhé z pohledu organizátora trhu diferenciaci nabízených produktů a služeb. Domnívám se, že to bude ku prospěchu. Podívejte se, jak velký trh je v Americe a koli k je tam burz. Jestli má určitá globalizace a integrace v evropském měřítku nějaký smysl, tak půjde o vytvoření velikého trhu, který by byl schopen konkurovat Spojeným státům a Japonsku. A v budoucnosti dalšímu hráči, kterým bude nějaké další asijské seskupení. Ve dvacátých, třicátých a ještě čtyřicátých letech příštího století to bude zcela jistě čtvrtý hráč a časem bude možná velice silný. A bude-li Evropa rozdrobená, tak dopadne špatně.
EURO: V poslední době se naplňují obavy, které provázely novelu zákona o fondech, a sice že urychleným otvíráním fondů a zákonem nařízeným snižováním podílů ve firmách budete nuceni prodávat balíky akcií pod časovým tlakem, a tudíž pod cenou. STEHLÍK: Fondy se při projednávání tohoto zákona v Parlamentu a v Senátu velmi snažily vyvinout tlak na to, aby časová lhůta pro provedení všech úprav byla alespoň přiměřená. Já si myslím, že se nám to podařilo a kompromis mezi tím, co prosazovali hlavně někteří brokeři, doufající, že z toho budou mít rychlé příjmy, a těmi, kdo o otvírání nechtěli slyšet vůbec, nakonec vznikl. Díky tomu nejsme pod časovým tlakem týdnů nebo měsíců. Ale víte dobře, jak se složitě ujednáva jí smlouvy. Když děláte na smlouvě tři měsíce a dotyčný ví, že to jinak nejde, tak si vás vychutná. Na částce, nebo na jednom slovíčku. Já to cítím tak, že určitý časový tlak tady je, ale myslím si, že není fatální. Hlavním důvodem, proč prodáváme n ěkdy hůře, než jsme očekávali, je celkový stav naší ekonomiky a našich podniků. U některých subjektů prostě objektivně poklesla výkonnost.
EURO: Dělá současná vláda dost pro tuzemský kapitálový trh a je lepší než ty předchozí? STEHLÍK: Víceméně došlo k jakémusi doběhu toho, co se už rozjelo dříve. Kromě přípravy novely zákona o cenných papírech, která teď probíhá na ministerstvu financí, však v současné době nevím o žádné aktivitě v legislativní ob lasti, která by byla nějak významně vidět. Vláda pravděpodobně řeší naléhavější problémy.
