Je vždycky špatně, když se kvůli některým excesům snaží populističtí politici vylévat s vaničkou dítě. Přesně to se už nějakou dobu děje v oblasti exekucí. Řada posledních několika novel exekučního řádu se zřejmě opravdu snažila objektivně odstranit některé legislativní úpravy, které mohly excesy exekutorů způsobovat. Mnohé z nich v sobě ale mají potenciál znovu nastolit uspořádání, v němž se vyplatí neplatit dluhy.
Exekutor nemůže provádět jinou výdělečnou činnost než exekuce. Je však povinen převzít jakýkoli případ, i když dopředu ví, že z dlužníka nic nevymůže, a nikdo mu nakonec náklady nezaplatí. Pro představu – takových exekucí je dnes již sedmdesát procent.
Stát exekutorům nehradí zvýšené náklady, naopak dochází ke snižování jejich příjmů
Především od roku 2009 přenáší stát na exekutory nepřeberné množství rozhodovacích povinností, které sám nechtěl nebo neuměl vykonávat a které na druhé straně ulevily přetíženým soudům. Jedná se například o předání statisíců spisů ze soudů, rozhodování o rozvrhu výkonu, odklady, odstraňování vad podání či doručování soudních rozhodnutí. Ale nejen to. Naposledy například exekutorům přibyla povinnost filmování a archivace všech prohlídek prostor povinných subjektů. Vše bez jakékoliv kompenzace, přestože exekutoři jsou státem kvůli přibývajícím kompetencím a povinnostem nuceni zaměstnávat více a více zaměstnanců, kteří stojí více a více peněz.
Nejenom že stát exekutorům nehradí zvýšené náklady, ale naopak dochází ještě k postupnému snižování jejich příjmů. Od roku 2001 nedošlo ke zvýšení exekutorského tarifu, naopak došlo k jeho opakovanému snižování – například ke snížení na polovinu při vymožení do třiceti dnů od výzvy k dobrovolnému plnění. Přitom vzhledem k inflaci došlo od roku 2000 k reálnému zvýšení cen o 32 procent, u specifických kategorií vztahujících se k výkonu exekuční činnosti ještě o více. Příkladem budiž prosté zvýšení poštovného jen v roce 2015 o polovinu.
A do toho právě přichází ministr spravedlnosti Robert Pelikán s návrhem zkrouhnout exekutorský tarif na polovinu současné výše. Přitom exekutoři nejsou výhradně podnikatelé, ba podnikateli jsou pouze z velmi malé části. Jsou zejména orgánem státní moci. Vykonávají státní moc a částečně mají dokonce postavení soudů. Jestliže nikdo nezpochybňuje, že obce či kraje mají nárok na to, aby jim stát proplácel výkon svěřených pravomocí, u exekutorů jako by to neplatilo.
Nedávno prohlásila prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková, že se stávají lovnou zvěří. Lovnou zvěří pro politiky, kteří se chtějí lacino zalíbit a na verbální i legislativní šikaně exekutorů si honí svá stranická trička. Je to intelektuálně lacinější a politicky snadnější než vymýšlet a prosazovat systémová opatření, která by se zabývala hlavně prevencí a eliminací situací, do nichž se může občan dostat a jež končí nařízením exekuce. Že přitom dostává na frak právní vědomí celé společnosti i výkon práva jako takového, politiky přece nemusí zajímat.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
Čtěte také:
Exekutoři: Jeden dlužník má v průměru na krku šest exekucí
Šéfka exekutorské komory: Teritorialita nás dělí na dva nesmiřitelné tábory
